NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Čís. 4810.

Odklad exekuce vyklizením (zákon ze dne 26. dubna 1923, čís. 86 sb. z. a n.).
Lze povoliti (nikoliv též vykonati) exekuci vyklizením z bytu, i když byl povolen její odklad.
Návrh na pokračování v exekuci dosud nepovolené dlužno pokládati za návrh na její povolení.
Návrh na povolení exekuce není opožděným, i když se nestal ve lhůtě §u 575 odstavec třetí c. ř. s., byl-li vymáhající věřitel předstižen žádosti povinného o odklad exekuce.
(Rozh. ze dne 17. března 1925, R I 207/25).
Nájemníku byl povolen usnesením ze dne 31. října 1924 odklad exekuce vyklizením do 31. ledna 1925. Usnesením ze dne 3. února 1925 povolil soud prvé stolice další odklad exekuce až do 30. dubna 1925, usnesením pak ze dne 4. února 1925 zamítl týž soud návrh vymáhajícího věřitele na pokračování v exekuci. Rekursní soud povolil vymáhajícímu věřiteli pokračování v exekuci s tím, že výkon exekuce bude proveden až po uplynutí doby, na kterou byl povolen odklad exekuce, totiž po 30. dubnu 1925. Důvody: Soud rekursní nepokládá správným usnesení prvého soudu ze dne 4. února 1925, kterým návrh strany vymáhající na pokračování v exekuci byl zamítnut vzhledem k usnesení ze dne 3. února 1925, jímž povolen byl další odklad exekuce do 30. dubna 1925. Strana vymáhající podala návrh na pokračování v exekuci po uplynutí lhůty odkladu, když jí ani známo býti nemohlo, že byl straně povinné na novou její žádost nový odklad exekuce povolen. Nebylo tu tedy důvodu k zamítnutí důvodného návrhu na pokračování v exekuci a pouze výkon exekuce také i v usnesení pokračování v exekuci povolujícím měl býti odložen ve smyslu usnesení ze dne 3. února 1925. Důsledkem toho měly býti straně vymáhající také přisouzeny útraty její žádosti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu a potvrdil napadené usnesení s tou opravou, že povolil nikoliv pokračování v exekuci, nýbrž exekuci nuceným vyklizením bytu.
Důvody:
S názorem rekursního soudu jest v podstatě souhlasiti. Rekursní soud přehlédl dle odůvodnění svého napadeného usnesení, že vymáhající strana o povolení exekuce vyklizením bytu dosud ještě nežádala, ježto ji strana povinná vždy předstihla návrhem na odklad exekuce. Nebyla tedy dosud exekuce vyklizením povolena, a, žádala-li vymáhající strana návrhem ze dne 4. února 1925 o pokračování v exekuci, neshodoval se ovšem tento návrh se stavem věci. Okolnost ta nemá však podstatného významu, ježto tento návrh nutno dle zřejmého úmyslu pokládati za návrh na povolení exekuce a není pak oprávněna ani další námitka stěžovatelky, že návrh ten byl opožděným vzhledem na § 575 odstavec třetí ex. ř., ježto strana vymáhající vzhledem na odklad exekuce straně povinné předem povolený dříve s úspěchem o exekuci žádati nemohla. Exekuční titul opravňuje vymáhající stranu, by navrhla povolení exekuce a by exekuce vyklizením bytu jí byla též povolena, aby v přípustné vhodné době mohla navrhnouti výkon odložené exekuce, nejsouc odkázána teprve na řízení exekuci povolující s opravnými prostředky. Povolení exekuce se ještě — byť neprávem — nestalo, pročež vymáhající straně nelze je odepříti.

Citace:

č. 4810. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 543-544.