NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Čís. 1200.

Obecní zřízení pro Čechy (zákon ze dne 16. dubna 1864, čís. 7 z. zák.).
Každé účastenství osob, z porady a usnášení vyloučených z důvodu, že jde o jejich soukromý zájem, činí usnesení nezákonným a tudíž neplatným, aniž by na tom záleželo, zda hlas člena, dle zákona z účastenství vyloučeného, byl rozhodným pro výsledek hlasování čili nic.
(Rozh. ze dne 27. září 1921, Rv I 338/21.)
Starousedlíci domáhali se na obci, by uznala jejich vlastnictví k pozemkům jimi užívaným, a dosud obci připsaným, a vydala listinu schopnou ku převodu práva vlastnického, při čemž se opírali o narovnání ze dne 1. června 1898, dle něhož obec uznala, že sporné pozemky mají připadnouti starousedlíkům a jež přijato bylo ve schůzi obecního výboru dne 2. července 1898, jíž obcovalo ze 12 členů výboru 10, včetně čtyř starousedlíků; okresní výbor usnesení obecní schválil. Oba nižší soudy žalobu zamítly. Důvody: Usnesení obecního zastupitelstva dne 2. července 1898 se nestalo způsobem pravoplatným, poněvadž nebylo náležitě šetřeno ustanovení §§ 42, 43, 97 obec. zříz. pro Čechy. Čl. 43 tohoto zákona vyžaduje, aby, jde-li o předmět vyžadující vyššího schválení, byly přítomny dvě třetiny členů obecního zastupitelstva, rozumí se, členů k hlasování povolaných. Že ve schůzi dne 2. července 1898 šlo o věc ve smyslu § 43 cit. zák., plyne z § 97 téhož zákona a jelikož ve věci té rustikalisté byli zaujati, nesměli se dle § 46 cit. zák. súčastniti, pokud se týče spoluhlasovati. Učinili-li tak, jsou hlasy jejich neplatné. Nebylo sice, jak správně žalující strana uplatňuje, příčiny, aby se postupovalo dle § 101 obec. zříz., avšak náleželo obecnímu starostovi, aby k této schůzi obecního zastupitelství přibral potřebný počet náhradníků, ve volební schůzi dne 18. dubna 1896 zvolených, z nichž jen jeden jako starousedlík byl zaujat, aby předepsaný v § 43 obec. zříz. počet k hlasování oprávněných členů výboru se schůze súčastnil. Že by se bylo tak stalo, žalující strana ani netvrdila, natož prokázala. Dle § 14 obec. zříz. čítá obecní výbor v L. 12 členů. K pravoplatnému schválení narovnání ze dne 2. července 1898 bylo tedy potřeba 8 členů obecního zastupitelství. Dle protokolu o zasedání obecního zastupitelství ze dne 2. července 1898 súčastnilo se schůze pouze 6 k hlasování oprávněných členů, jelikož dle bezvadného zjištění prvého soudu čtyři z dostavivších se členů výboru byli starousedlíci a pro zaujatost tedy k spoluhlasování neoprávněni. Nedostávalo se tedy schůzi obecního zastupitelství ze dne 2. července 1898 náležitého v § 43 cit. zák. vytčeného počtu členů obec. zastupitelství a nebylo tedy usnesení, kterým se narovnání se starousedlíky mělo schváliti, platné. Nebylo-li ale platné, pak nemělo jeho schválení se strany okresního výboru významu a nemohou žalobci z neplatného usnesení odvozovati nijakých práv.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Smír ze dne 1. června 1898 učiněn byl závislým na schválení obecního výboru a okresního zastupitelství. Zda tato výhrada byla nutná, čili nikoli, jest lhostejno, nechť ustanovení § 101 čes. obec. zříz. vykládá se tak, že okresní výbor při pokusu o přátelské narovnání jest pouhým prostředkovatelem mezi obcí a súčastněnou třídou občanů, či rozumí se ustanovení zákona tak, že okresní výbor vystupuje za obec jako smluvní strana s právem, za ni a bez ohledu na její souhlas smír sjednati. V onom případě rozumí se výhrada dodatečného schválení sprostředkovaného smíru obecním výborem sama sebou, při druhém výkladu nutno přestati na projevené vůli okresního výboru v její celistvosti, tudíž v případě, že souhlas okresního výboru se smírem učiněn byl závislým na výmince nebo s výhradou, i s touto výminkou nebo výhradou. Z toho, co řečeno, plyne že nelze prostě pominouti výhradu smíru ze dne 1. června 1898, nýbrž, že nutno požadovati, by tato výhrada byla uskutečněna, tudíž že platnost smíru závislou jest na schválení obecního výboru. Tento požadavek mohl, jakž samo sebou se rozumí, býti splněn pouze platným usnesením obecního výboru. Této náležitosti usnesení obecního výboru ze dne 2. července 1898 nevyhovuje. Zjištěno, že porady a hlasování o schválení smíru súčastnili se jako členové výboru čtyři rustikalisté, tudíž osoby, jichž soukromých práv týkaly se porada a usnášení se, a jež tudíž dle §§ 45 a 46 čes. obec. zříz. nesměly ani poradě obcovati ani hlasování se súčastniti. Poněvadž pak smysl ustanovení §§ 45 a 46 čes. obec. zříz. může býti jen ten, že každé účastenství osob, takto z porady a usnášení se vyloučených, činí usnesení nezákonným a tudíž neplatným, aniž by na tom záleželo, zda hlas člena, dle zákona z účastenství vyloučeného, byl rozhodným pro výsledek hlasování čili nic, není splněna podmínka, na niž závislým byl učiněn smír ze dne 1. června 1898, a nemůže žalující strana ze smíru toho právo dovozovati.

Citace:

č. 1200. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 623-624.