NPD documents search: Váž. tr., 6 (1924)

Čís. 6502.

Není závady, by odvolací soud neposuzoval věc s jiného právního hlediska, než prvý soud.
Třetí osoba ve smyslu §u 881 obč. zák. nemusí býti určena individuelně, aniž se vyhledává, že by tu již byla v době uzavření smlouvy, jen když jest určitelná objektivními známkami, na př. vlastnictvím k nemovitosti, jež má býti odbřemeněna.
(Rozh. ze dne 18. listopadu 1926, Rv II 154/26.)
Žalovaný koupil od firmy M. a Sch. továrnu a zavázal se veřejnému společníku této firmy Mořici Sch-ovi, že dá vymazati pohledávku občanské záložny v H., váznoucí na koupené továrně jako vkladbě hlavní a na domě čp. 2107 jako vkladbě vedlejší. Dům čp. 2107 náležel tehdy spoluvlastnicky polovicí Mořici Sch-ovi a polovicí jeho manželce Josefině Sch-ové. Josefina Sch-ová nabyla poté i polovice Mořice Sch-a a domáhala se na žalovaném, by provedl výmaz pohledávky občanské záložny na celém domě čp. 2107. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody:
Rozpor se spisy spatřuje dovolatel v tom, že odvolací soud prý překročil zákaz novot tím, že vůbec posuzoval případ se stanoviska smlouvy ve prospěch osoby třetí, ačkoliv žalobkyně nikdy netvrdila, že by v souzeném případě běželo o smlouvu v prospěch třetí osoby. Dle ustanovení §u 482 druhý odstavec c. ř. s. nesmí však býti odvolacím soudem přihlíženo pouze ke skutkovým okolnostem a důkazům, které nebyly uvedeny ve stolici prvé s výjimkou tam uvedenou. Tím však není nijak zapověděno, by odvolací soud věc právně neposuzoval s jiného hlediska než se stalo soudem prvním. Že žalobkyně byla již v době uzavření kupní smlouvy ze dne 31. března 1925 spoluvlastnicí nemovitosti vl. čís. 2107, dovolatel již v řízení prvé stolice sám doznal. Dospěl-li odvolací soud na základě okolností prvním soudem zjištěných k úsudku, že jde v případě tomto o smlouvu ve prospěch osoby třetí, nelze tvrditi, že překročil zákaz novot. Dovolací důvod podle čís. 3 §u 503 c. ř. s. tedy není opodstatněn. Nesprávné právní posouzení věci spatřuje dovolatel v tom, že dle právního názoru odvolacího soudu jde o smlouvu ve prospěch osoby třetí, jest však na omylu. Dle souhlasných udání obou stran byl v době uzavírání kupní smlouvy spolumajitelem nemovitosti vl. čís. 2107 Mořic Sch. k jedné a žalobkyně k druhé polovici. Ujednal-li Mořic Sch. se žalovaným, že tento jest povinen dáti vymazati spornou pohledávku z celé nemovitosti, dal si tím bez pochyby slíbiti, že bude plněno také žalobkyni. Že splnění ohledně polovice nemovitosti přináležející žalobkyni mělo býti ku prospěchu hlavně žalobkyni, o tom nelze pochybovati. Žalobkyně nabyla tedy podle §u 881 druhý odstavec obč. zák. zajisté alespoň ohledně jedné polovice přímo práva žádati na žalovaném plnění, a to ihned po uzavření kupní smlouvy, poněvadž dotyčný závazek žalovaného není vázán nějakou lhůtou. Zbývá tedy jen otázka, zda to platí také ohledně druhé polovice nemovitosti, které žalobkyně nabyla teprve po ujednání kupní smlouvy. Dlužno však také k otázce této odpověděti kladně. Jak dovolatel sám uvádí, vztahuje se závazek jeho na nemovitost. Kupní smlouva směřuje v odstavci V. k tomu, by nemovitost byla sproštěna sporného břemena. Podle smyslu úmluvy a dle povahy a účelu smlouvy (§ 881 obč. zák.) lze považovati v případě tomto za osobu třetí každého, kdo právě jest majitelem nemovitosti, neboť právě tento má zájem na tom, by jeho nemovitost byla sproštěna zmíněného břemena. Není náležitostí zákonitých ustanovení o smlouvě ve prospěch osoby třetí, by osoba tato byla individuelně určena, ani zapotřebí, by vůbec již existovala v době uzavření smlouvy (rozhodnutí nejvyššího soudu sb. n. s. civ. č. 3106). Stačí, by byla podle objektivních známek určitelná, a to v případě tomto jest možno jejím spojením s vlastnictvím k nemovitosti (Sedláček, Obligační právo str. 127). S hlediska tohoto dlužno míti za to, že žalobkyně jest oprávněna žádati na žalovaném výmaz pohledávky ohledně celé nemovitosti. Poněvadž žalobkyně byla vlastnicí celé nemovitosti již v době podání žaloby, netřeba se dovolávati ustanovení §u 406 c. ř. s.
108*

Citace:

č. 6550. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 770-771.