NPD documents search: Váž. tr., 8 (1926)

Čís. 6239.

Porušení zákona v ustanovení § 22, odst. 2 zákona o ochraně cti, zrušil-li krajský jako odvolací soud tomuto předpisu zcela vyhovující usnesení okresního soudu, jímž byla zamítnuta žádost veřejného žalobce o trestní stíhání.
Zákon nenařizuje, aby bylo v takovémto případě v usnesení okresního soudu upozorněno na následek uvedený v poslední větě druhého odstavce citovaného ustanovení.
(Rozh. ze dne 2. července 1938, Zm IV 349/38.)
Nejvyšší soud, přezkoumav trestní věc proti A. pro přestupek podle § 3 zák. č. 108/1933 Sb. z. a n., vyhověl opravnému prostředku pro zachování právní jednotnosti a vyslovil, že pravoplatným usnesením krajského jako odvolacího soudu v U. ze dne 26. dubna 1938 č. j. Ts 18/38-7 byl porušen zákon v ustanovení § 22, odst. 2 zák. č. 108/1933 Sb. z. a n. Rozhodnutí toto nemá proti stranám účinku. Důvody:
Podle spisů okresního soudu v N. č. T 1341/37 odstoupilo státní zastupitelství v U. dne 19. listopadu 1937 tomuto soudu trestní oznámení proti A. pro přestupek utrhání na cti podle §§ 3 a 5, čís. 1 zák. čís. 108/1933 Sb. z. a n., který prý spáchal tím, že dne 15. října 1937 před vícero osobami na notářském úřadě v N., kde se vyplňovaly hlasovací lístky o tom, jakým jazykem si rodiče přejí, aby byly jejich děti ve škole vyučovány, třikrát za sebou prohlásil, že ministerstvo školství a národní osvěty napsalo hlasovací lístky tak, aby tím »obmanulo« lidi a aby se tito měli na čem bíti. Zároveň požádalo státní zastupitelství podle § 22 zák. čís. 108/1933 Sb. z. a n. okresní soud o povolení dvouměsíční lhůty k předložení zmocnění potřebného k stíhání podle § 14, odst. 2, čís. 3 cit. zák.
Okresní soud usnesením ze dne 27. listopadu 1937 č. j. T 1341/37-2 povolil žádanou lhůtu k předložení zmocnění, která lhůta však nebyla dodržena a nebylo ani žádáno o její prodloužení a proto usnesením ze dne 11. února 1938 č. j. T 1341/37-3 žádost státního zastupitelství za trestní stíhání A. pro přestupek podle § 3 cit. zák. ve smyslu § 22 zák. čís. 108/1933 Sb. z. a n. zamítl.
Na stížnost zmocněnce státního zástupce, podanou do tohoto usnesení, krajský jako odvolací soud v U. zrušil napadené usnesení okresního soudu a nařídil tomuto soudu, aby ve věci dále pokračoval.
Toto usnesení se stalo pravoplatným.
Usnesením krajského jako odvolacího soudu v U. ze dne 26. dubna 1938, č. j Ts 18/38-7 byl porušen zákon.
Není pochyby o tom, že se čin, z kterého byl A. obviněn, stíhá ve smyslu § 14, odst. 2, čís. 3 cit. zák. na žalobu veřejnou, avšak se zmocněním, když byl spáchán na úkor ministerstva školství a národní osvěty, a že k projednání případu, poněvadž jde o přestupek, je příslušný okresní soud, v tomto případě v N.
Podle § 22, odst. 2 zák. čís. 108/1933 Sb. z. a n. v řízení před soudy okresními má býti zmocnění vykázáno zároveň se žádostí za trestní stíhání. Nestalo-li se tak, má vyzvat soud veřejného žalobce, aby vykázal zmocnění do přiměřené lhůty, kterou zároveň určí. Tuto lhůtu může na žádost veřejného žalobce prodloužiti. Nezachová-li veřejný žalobce lhůtu, soud žádost za trestní stíhání zamítne.
Ze spisů okresního soudu plyne, že lhůta k vykázání zmocnění poskytnutá veřejnému žalobci uplynula 27. ledna 1938, o její prodloužení veřejný žalobce včas nežádal a zmocnění ministerstva školství a národní osvěty z 11. února 1938 předložil okresnímu soudu až dne 24. února 1938. Po zákonu postupoval proto okresní soud, když vzhledem na uvedené ve smyslu § 22, odst. 2 zák. čís. 108/1933 Sb. z. a n. žádost veřejného žalobce za trestní stíhání zamítl. Když krajský soud v U. jako soud odvolací přes to, že státní zastupitelství lhůtu určenou mu k vykázání zmocnění nedodrželo, ani o její prodloužení nežádalo, zrušil správné usnesení okresního soudu a nařídil tomuto soudu, aby ve věci dále pokračoval, porušil zákon v ustanovení § 22, odst. 2 zák. čís. 108/1933 Sb. z. a n.
Na správnosti usnesení okresního soudu nic nemění okolnost, že v něm nebylo uvedeno, že v případě nedodržení lhůty k vykázání zmocnění, nebo nepodání žádosti o její prodloužení bude žádost za trestní stíhání zamítnuta, neboť toto je stanoveno samým zákonem a bylo na veřejném žalobci, kterému bylo usnesení doručeno, aby se staral o prodloužení lhůty potřebné k vykázání zmocnění. Zákon však takovéto poučení veřejného žalobce nenařizuje.
Bylo proto vyhověno opravnému prostředku generální prokuratury, podanému pro zachování právní jednotnosti, a vysloveno porušení nahoře uvedeného zákonného ustanovení.
Ve smyslu ustanovení § 442, posl. odst. tr. p. nemá toto rozhodnutí proti stranám účinku, neboť není v tomto případě zákonných předpo¬ kladů pro další v něm zmíněný postup.

Citace:

č. 6239. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1939, svazek/ročník 20, s. 317-319.