Čís. 16324.

Jestliže se spoluvlastníci ideálních podílů lesa sdružili ke vhodnějšímu lesnímu hospodaření a vedení řádné správy lesního celku, nejde o právnickou osobu, nýbrž o účelové hospodářské sdružení s právní povahou spoluvlastnictví (§ 825 obč. zák.).
Byli-li někteří spoluvlastníci pověřeni souborem spoluvlastníků provozováním záležitosti v příčině společné věci, jednají jako zmocněnci (§§ 837 a 1029 obč. zák.) s pravomocí opatřiti vše, čeho vyžaduje správa nemovitosti a co s ni jest obyčejně spojeno.
»Správní výbor«, řádně zvolený podle společenské smlouvy, jest oprávněn k podání žaloby o vyklizení služebního bytu lesního zřízence.
Úřední záznam o způsobu vyvolání právní věci před jednáním o ní nemůže nahraditi provedeni důkazů nabízených stranami o tom, zda způsobem vyvolání byla straně odňata možnost projednávati před soudem (§ 477 č. 4 c. ř. s.). (Rozh. ze dne 23. září 1937, R II 203/37.)
Srv. rozh. č. 2158, 4437 Sb. n. s.
Správa lesa »L-ského« v L., zastoupená předsedou Adolfem- K. v L., právně Dr. Václavem V., advokátem v L., podala dne 9. listopadu 1936 u okresního soudu v L. žalobu o vyklízení bytu, obývaného žalovaným Františkem P., bývalým hajným u řečené správy lesa. Procesní soud ustanovil o žalobě ústní jednání na 17. listopadu 1936 o hod. dopolední. Soud prvé stolice uznal podle žaloby rozsudkem pro zmeškání žalovaného. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek i s řízením mu předcházejícím pro zmatečnost podle § 477 č. 4 a 5 c. ř. s. a žalobu odmítl. Důvody: Právní věc jest vyvolati v jednací síni (rozh. č. 8460 Sb. n. s.). To se v souzeném případě nestalo, neboť z úředního záznamu soudu prvé stolice vysvítá, že věc nebyla vyvolána v jednací síni č. 7, na niž zněla obsílka, nýbrž na chodbě a v čekárně před jednací síní č. 7, a že rok se konal a napadený kontumační rozsudek byl vydán v síni č. 2. Tento postup soudu prvé stolice byl nezákonný. Protože jím byla žalovanému odňata možnost, aby před soudem v jednací síni č. 7 projednával, jest napadený rozsudek zmatečný (§ 477 č. 4 c. ř. s.). Na tom, kdy se právní zástupce dostavil k soudu a kdy vešel do síně č. 2, nezáleží, neboť přišel určitě dříve, nežli byla věc vovolána v jednací síni č. 7. Kdyby bylo odvolání odůvodněno jen pro zmatečnost podle § 477 č. 4 c. ř. s., bylo by zrušiti napadený rozsudek i s rokem ze dne 17. listopadu 1936 a věc vrátiti soudu prvé stolice k pokračování v jednání a k novému rozhodnutí. Než v souzené věci nutno i žalobu odmítnouti, a to proto, že jest tu i zmatečnost podle § 477 č. 5 c. ř. s. Pro procesní způsobilost (§ 1 c. ř. s.) jest podstatné, zda jde o právní pomět, který jest způsobilý míti vlastní jmění jako soubor práv a závazků, ať již se onen podmět jeví jako jednota osob, nebo jmění neosobní, určené nějakému dovolenému účelu (nadace podle § 646 obč. zák.), nebo nějaký ústav, který nemaje pevného základního (nadačního) jmění, byl zřízen k účelům všeužitečným, má samostatnou organisaci a samostatné zastoupení a sleduje stanovený účel prostředky majetkovými (rozh. č. 5487 Sb. n. s.). V souzeném případě nejde však o takový podmět na straně žalující. Vystupujeť zde jako žalující strana správa lesa »L-ského« v L. Správa lesa jest pouhý úřední orgán a »L-ský les« jest, jak z pravidel a regulativu z dubna 1935 a ze souhlasných údajů vysvítá, lesní komplex ve výměře 1655 jiter 165 čtverečných sáhů, který patří do spoluvlastnictví městské obce L., 71 měšťanů a 213 předměšťanů. Z toho vyplývá závěr, že zde není žalující strany, t. j. strany, která by měla procesní způsobilost. K nedostatku procesní způsobilosti nutno podle § 6 c. ř. s. přihlížeti v každém období sporu a z moci úřední. Bylo proto rozhodnouti, jak shora uvedeno. Nejvyšší soud na rekurs žalující lesní správy zrušil napadené usnesení a vrátil věc odvolacímu soudu, aby po doplnění řízení znovu rozhodl.
Důvody:
Žalobu podala a též v rekursu vystupuje »správa lesa L-skétio v L., zastoupená předsedou Adolfem K.« Ze souhlasného udání stran, předložených »pravidel a regulativu lesa L-ského« a výpisu z pozemkové knihy pro kat. území L. je patrno, že nemovitosti, zapsané v knihovní vložce č. 97 v L., jsou ideální podíly knihovního vlastnictví obce L. a 71 majitelů určitých měšťanských i 213 předměstských domů v L., kteří se spojili ke vhodnému hospodaření a k vedení řádné správy lesního celku. Nejvyšší soud schvaluje předem názor odvolacího soudu, že tu nejde o právnickou osobu, nýbrž o spoluvlastnictví ve smyslu §§ 825 a násl. obč. zák., a odkazuje pro stručnost na důvody rozhodnutí č. 2158 Sb. n. s., kde se nejvyšší soud v obdobném případě zabýval právní povahou hospodářského sdružení. Avšak ani společníci takovýchto účelových sdružení se nemusí zúčastniti právního jednání všichni osobně — což by při velikém počtu nebylo vždy ani možno —, nýbrž mohou svěřiti provozování příslušných záležitostí jednomu nebo několika společníkům (spoluvlastníkům), kteří pak za ně jednají jako zmocněnci (§ 837 obč. zák.), a ti mohou opatřiti vše, čeho vyžaduje správa celku a co jest obyčejně s ní spojeno (§ 1029 obč. zák., srv. Sb. n. s. č. 4437). V souzené věci se usnesli všichni podílníci lesa v dubnu 1935 na »pravidlech«, učinivše je tak společenskou smlouvou. Podle čl. I dotčených pravidel náleží spravovati les »L-ský« správnímu výboru, volenému podílníky pokaždé na tři správní léta (čl. II). Čl. VIII pravidel ustanovuje, že správní výbor je povinen vésti správu lesa a vykonávati vše, čehož je třeba k řádnému hospodaření, a že prováděti usnesení výboru náleží předsedovi nebo jeho náměstku. Správní výbor volí ze sebe správní radu, jež vede skutečnou správu (čl. IX). Na venek zastupuje les předseda anebo — je-li zaneprázdněn — jeho náměstek a k platnosti všech listin jest potřebí podpisu ještě jednoho člena správní rady (odstavec druhý čl. IX pravidel). Správní rada jest povinna informovati správní výbor o svých opatřeních a předkládati v důležitých případech své usnesení správnímu výboru k dodatečnémiu schválení (poslední odstavec čl. IX). Konečně ustanovuje čl. XIII pravidel, že veškeré písemnosti buďtež znamenány: »Správa lesa L-ského v L.« Žaloba byla podána pod tímto názvem, avšak s dodatkem;: »zastoupená předsedou Adolfem K. v L.« Plná moc daná právnímu zástupci žalobkyně Dr. Václavu V., advokátu v L., jest opatřena razítkem: »Správa lesa L-ského v L.« a byla — po nařízeném doplnění podle § 6 c. ř. s. — podepsána kromě dotčeného předsedy členem správního výboru Dr. Vladimírem R. Podle příkazu uděleného ve smyslu § 6 c. ř. s. byly dále předloženy: a) zápis správní rady lesa »L-ský« z 5. listopadu 1936, podle něhož se usnesla správní rada většinou »pravidly« předepsanou, aby byla podána na hajného Františka P. žaloba o vyklizení bytu, ježto odepřel dobrovolně se vystěhovati, b) zápis správního výboru z 11. listopadu 1936, který vzal na vědomí (t. j. schválil), že jmenovanému P-ovi bylo nařízeno vystěhovati se z bytu a že, ježto tak neučinil, byla podána žaloba o vyklizení.
V souzené věci jde o opatření služebního bytu ustanovenému hajnému a za tím účelem o vyklizení dosavadního hajného, který byl propuštěn ze služby, ze služebního bytu, z kteréhož se dobrovolně nechtěl vystěhovali, tudíž o úkon řádné správy. K takovémuto úkonu byl oprávněn správní výbor podle čl. VII pravidel a §§ 847, 1029 obč. zák., jako zmocněnec podílníků anebo, když se správní výbor usnesl na podání žaloby, předseda podle čl. IX dotčených pravidel, ježto byl pověřen provedením usnesení výboru. Podal-li tudíž předseda žalobu, neučinil tak zřejmě vlastním jménem, nýbrž v zastoupení správního výboru, t. ij. jeho členů (fysických osob), sdružených pod statutárním názvem »Správa lesa L-ského v L.«, a není tu tedy zmatečnost podle § 477 č. 5 c. ř. s. ani podle §§ 6, 7 c. ř. s.
V odvolání byla však též uplatňována zmatečnost podle § 477 č. 4 c. ř. s., spatřovaná v tom, že o věci nebylo jednáno v síni č. 7 okresního soudu v L., jak bylo ustanoveno na obsílce, nýbrž v síni č. 2, aniž bylo na dveřích síně č. 7 v té příčině nějaké upozornění. Žalovaný nabízel o tom důkaz svědky Dr. F. O., Bedřichem B. a výslechem stran. V odvolacím sdělení bylo poukázáno na to, že žalovaný nebyl v hodinu v obsílce uvedenou ani v síni č. 2, ani v síni č. 7, že soudce v rozhodující době dal v síni č. 7 vyvolati věc zapisovatelem, který žalovaného vyvolával i před síní č. 7 i po celé chodbě, v které je též síň č. 2, avšak marně, neboť žalovaný přišel opožděně již po vynesení rozsudku a zastihl právního zástupce žalobkyně s procesním soudcem a zapisovatelem v síni č. 2, když rozsudek byl již vyhlášen. Odvolací soud místo aby provedl nabízené důkazy, anebo provedl další potřebná šetření, spokojil se »úředním záznamem«, založeným ve spisech, z něhož usuzuje, že věc nebyla vyvolána v jednací síni č. 7, na níž zněla obsílka, nýbrž na chodbě a v čekárně před jednací síní č. 7, a že se poté konal rok v síni č. 2. Nehledíc ani na to, že »úřední záznam« není žádným důkazním prostředkem a že nemůže nahraditi provedení důkazů stranami nabízených, je tento záznam obsahově úplně nejasný a nelze ani z něho spolehlivě seznati, zda byla či nebyla věc včas vyvolána v síni č. 7, a zejména, zda žalovaný byl v rozhodující době přítomen v této jednací síni (Sb. n. s. č. 8460). Řízení, na jehož podkladě se odvolací soud usnesl, je tudíž kusé a nestačí k spolehlivému posouzení a rozhodnutí věci. Bylo se proto v té příčině usnésti, jak ve výroku uvedeno.

Citace:

č. 16324. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 224-227.