NPD documents search: Váž. civ., 5 (1923)

Čís. 2612.

O žalobě na uznání a ochranu řádné držby práva k používání tekoucí vody náleží rozhodovati řádným soudům.
(Rozh. ze dne 15. května 1923, R I 303 23.)
O žalobě na zjištění držby práva k zavlažování luk z veřejného potoka, v němž prý žalovaná žalobce rušila, rozhodl procesní soud prvé stolice ve věci samé, zamítnuv námitku nepřípustnosti pořadu práva. Odvolací soud zrušil rozsudek i s předchozím řízením pro nepřípustnost pořadu práva a odmítl žalobu.
Nejvyšší soud změnil usnesení rekursního soudu v ten způsob, že co do námitky nepřípustnosti pořadu práva obnovil usnesení prvého soudu, pojaté do jeho rozsudku a uložil odvolacímu soudu, by nehledě k domnělé nepřípustnosti pořadu práva, rozhodl o odvolání.
Důvody:
Ustanovení §u 75 zemského vodního zákona pro Čecny ze dne 28. srpna 1870, čís. 71 z. zák., že »veškeré věci, které se vztahují k užívání a svádění vody jakož i bránění vodě podle tohoto zákona, příslušejí k působnosti politických úřadů,« bylo v první době po vydání zákona ovšem vykládáno tak, že veškeré spory z vodního práva jsou vyloučeny z příslušnosti soudů a výhradně přikázány úřadům správním. Avšak novější judikatura a literatura jsou si za jedno v tom, že ustanovení §u 75 zákona nevylučuje nadobro soudní příslušnosti ve věcech, které se týkají vod, nýbrž přikazuje správním úřadům právě jen ty věci, které se vztahují k užívání a svádění vody nebo bránění vodě podle zákona vodního. Správnost tohoto stanoviska plyne nejen z předpisů §§ 22, 38, 40, 52, 83, 87, 88, 89, 94, 102 zemsk. vodn. zák., v nichž se uznává příslušnost soudů v určitých případech, nýbrž i z vládních motivu k osnovám zemských vodních zákonů, ve kterých se výslovně zdůrazňuje, že, je-li sporným trvání nebo rozsah práva soukromého, nastává příslušnost soudů (srovnej Randovo vodní právo III. vyd. § 10 pozn. 4 a Pražákovy »Spory o příslušnost mezi soudy a úřady správními,« II., str. 210, pozn. 20). Pokud jest sporným právo, užívati vody, platí tedy pravidlo, že žádáno-li za uznání a ochranu držby takového práva, odvozovaného z předpisu vodního zákona nebo-li z důvodů veřejnoprávních, rozhodují ovšem úřady správní, domáháno-li se však uznání a ochrany držby práva, užívati vody, spočívajícího na důvodu soukromoprávním, příslušnými jsou k rozhodování soudy. V tomto případě tvrdí žalobci, že oni a jejich právní předchůdci již přes 31 roků jezem, zřízeným v potoku, a příkopem, pojícím se k jezu a taženým na jejich pozemcích, svádějí vodu z onoho veřejného potoka za tím účelem, by pravidelně zavlažovali své sousední louky, a jsou tudíž po více než 31 roků v řádné držbě tohoto práva zavlažování luk, — že je žalovaná rušila v tomto právu, — a domáhají se výroku, že jim přísluší řádná držba práva, zavlažovati louky tímto příkopem, a že žalovaná jest povinna, zanechať jakéhokoliv rušení tohoto práva. Dle toho neuplatňují žalobci vodního oprávnění podle zemského zákona vodního, nýbrž vznášejí řádnou žalobou z držby nárok rázu soukromoprávního, o němž rozhodovati přísluší jedině soudům. Otázku, je-li vznesený nárok opodstatněn a tvrzené právo, užívati vody, odůvodněno dle pravidel práva soukromého, nelze řešiti při rozhodování o námitce nepřípustnosti pořadu práva, nýbrž pouze v hlavním sporu, ve kterém lze zejména také jen zkoumati, přísluší-li žalobcům tvrzené právo snad z důvodu vydržení, po případě, je-li vydržení takového práva po vydání zemského zákona vodního vůbec možným. Pochybil proto soud odvolací, pokud, vyhověv námitce nepřípustnosti pořadu práva, žalovanou vznesené, prvým soudem však zamítnuté, odmítl žalobu, a ježto se svého stanoviska se nezabýval ostatními vývody odvolání žalované strany, bylo, vyhovujíc dovolacímu rekursu žalobců rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

Citace:

čís. 2612. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 846-847.