Authors:
= Váž. civ., 13 (1931), sv. 1
PDF

Čís. 10500.


Jest na obchodníku, by neobjednané zboží nepřijal, pokud se týče, bylo-li omylem přijato, by si je neponechal a by odesílatele zboží způsobem vylučujícím každou pochybnost náležitě informoval a upomínal, by se zbožím jinak disponoval.
(Rozh. ze dne 2. února 1931, Rv II 74/30.)
Žalobu o zaplacení kupní ceny za dodané zboží (motorový olej) procesní soud prvé stolice zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby. Důvody: jest zjištěno, že zboží bylo přijato zaměstnankyní žalovaného k tomu oprávněnou v jeho obchodě, dále že účet, znějící na jméno žalovaného, nebyl vrácen a že žalovaný nikterak toho nedbal, by zboží bylo pro žalující firmu uschováno, až o něm bude jinak disponovati, a naopak, že žalovaný tomu nezabránil a trpěl, by dodaný olej byl upotřeben jeho zaměstnancem L-em pro auto, jež mu byl svěřil k vykonání jeho služebních povinností v zájmu firmy, posléze že po dodání zboží účetní žalované strany při telefonickém rozhovoru se žalujícími a pak osobně při návštěvě Lva S-a nic proti dodání a fakturování oleje žalované straně nenamítal, ba dokonce vyrovnání účtu přislíbil. Ovšem nebyla žalovaná strana se žalující stranou ve stálém obchodním styku, naopak šlo o první obchod stran. Nicméně byla žalovaná strana podle názoru odvolacího soudu i v tomto případě povinna, by se, chtěla-li objednávku, a dodání zboží jako pro ni neplatnou a nezávaznou odmítnout, docela jinak zachovala, než se skutečně stalo. Jde o obchodní věc a, any obě strany jsou obchodníky, jest použiti zásady cti a víry v obchodním životě. Podle této zásady bylo však na žalovaném;, by zboží neobjednané nepřijímal, pokud se týče, bylo-li zboží mylně přijato, by si je neponechal a by žalující firmu způsobem každou pochybnost vylučujícím o této své vůli náležitě informoval a upomínal, by se zbožím jinak disponovala. To vše se — jak shora zjištěno — v souzeném případě nestalo, nýbrž stal se právě opak toho všeho, pročež žalující právem může žádati na žalovaném zaplacení kupní ceny.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody:
Po právní stránce posoudil odvolací soud věc úplně správně a dovolatel se poukazuje na správné důvody napadeného rozsudku, jež nebyly vyvráceny vývody dovolání. Odvolací soud nevyslovil názor, že dovolatel byl povinen vrátiti žalobkyni zboží, nýbrž jen že ji měl informovati, že zboží neobjednal a že je nepřijme. Že by tento postup byl odpovídal zásadě poctivosti a důvěry v obchodním životě, dovolatel sám vycítil, namítaje, že tak učinil a vrátil žalobkyni fakturu. Dovolatel připustil, že zboží bylo mylně přijato, a proto bylo jeho povinností, by tento omyl žalobkyni včas vysvětlil. Avšak podle zjištění odvolacího soudu se tak nestalo, naopak účetní dovolatelův přislíbil vyrovnání účtu, což dovolatel ani nenapadá. Odvolací soud necituje ustanovení § 914 obč. zák. a netřeba se proto zabývati vývody dovolání, vycházejícími z opačného předpokladu. Odvolací soud vychází při právním posouzení věci zřejmě z ustanovení čl. 279 obch. zák. a § 863 druhý odstavec obč. zák. Jak dovolatel připouští, šlo o reální ofertu a přijal-li ji, jak odvolací soud právem za to má, jde o obchod podle čl. 271, pokud se týče 273 obch. zák. a nesejde na tom, že dovolatel zboží neobjednal.
Citace:
Čís. 10500. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 148-149.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).