Č. 873.

Vyvlastnění: Vyvlastňovacím nálezem vydaným dle zák. ze dne 17. prosince 1919 č. 20 sb. z. a n. z r. 1920 musí býti předmět vy vlastnění přesně označen a nestačí, když vyvlastňující úřad nálezem tím uloží nižší stolici, aby dodatečně dala vyhotoviti přesný plán vyvlastněného pozemku, označeného v nálezu jen povšechně čís. kat., polohou a výměrou. — O některých dalších předpokladech vyvlastnění.
(Nález ze dne 7. června 1921 č. 7063.)
Věc: Dr. Vilém M. v M. S. (adv. Dr. J. Vaniček z Prahy) proti zemské správě politické v Praze o vyvlastnění pozemku pro stavby obytných budov.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení, pokud jde o výrok o náhradě, pak pokud se výrok vyvlastňovací obmezuje jen na plošnou výměru a nevymezuje hranic vyvlastněného předmětu; jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná. Důvody: Stavební družstvo»D.« pro M. S. a okolí... požádalo podle zákona ze dne 17. prosince 1919 č. 20 sb. z. a n. z r. 1920 za vyvlastnění řady pozemků..., patřících k velkostatku stěžovatelovu, za tím účelem, aby je zastavilo rodinnými domky.
Při komisionelním šetření konstatováno, že pozemky č. kat leží při silnici Ž. mimo zastavěnou část obce M. S. a poblíž osady L., že dle žádosti mají z uvedených pozemků býti vyvlastněny části v celkové výměře 96 a 62 m, na nichž jest projektována stavba 16 domků (2 dvojdomky a 12 domků) s případnými dvorky, chlévky a zahrádkami. Dále zjištěno, že na vyvlastňované části pozemků č. kat mají býti postaveny dva dvojdomky čili 4 domky pro živnostníky.
Slyšení znalci zjistili obecnou hodnotu oněch pozemků potud, že stanovili cenu 1 m2 výměry pro různé třídy jakosti půdy bez rozdílu, zda jde o role či louku. Zástupce Dra M. namítal při komisionelním jednání mezi jiným také, že znalci udali pouze ceny předválečné a sami prý původně prohlásili, že nejsou s to, aby udali zvýšení cen později nastalé.
Okresní správa politická v S. vydala na to nález ze dne —, jímž se vyvlastňují na základě § 1 zák. ze 17. prosince 1919 č. 20 sb. z. a n. ex 1920 části pozemkových parcel č. kat ve výměře 88 a 64 m2, resp. 6 a 32 m2, resp. 1 a 66 m2 za náhradu obecné hodnoty jejich, jak ji určili znalci, pro stavbu 16 domků s dvorky, chlévky a zahrádkami; dále pak část pozemků č. kat.... ve výměře 20 a 85 m2 a č. kat. ... ve výměře 12 a 82 m2 pro stavbu dvou dvojdomků se stejným příslušenstvím.
Proti tomuto nálezu podal Dr. M. odvolání k zemské správě politické, v němž uplatňoval v ohledu formálním, že vyvlastňovací řízení mělo býti provedeno co do každé jednotlivé stavby zvláště, že také náhrada měla býti stanovena individuelně pro každou vyvlastněnou parcelu, dále po stránce věcné, že není v daném případě zákonných podmínek vyvlastnění, že odvolatel potřebuje vyvlastněných pozemků nevyhnutelně pro své vlastní hospodářství, konečně že stanovené náhradě byla položena za základ hodnota předválečná a že znalci jen k nátlaku vyvlastnitelů označili tuto hodnotu předválečnou za obecnou hodnotu v době vyvlastnění.
K odvolání tomu vydala zemská správa politická rozhodnutí, jež se nyní stížností bere v odpor, jímž zrušila vyvlastňovací nález první stolice co do částí pozemků č. kat a ponechala v platnosti toliko vyvlastnění částí pozemkových parcel čís. kat ve výměře pouze 23 a 60 m2, vyslovivši, že tyto parcely vyvlastňují se tak, aby domky byly postaveny podle silnice a aby na parcelách těch postaveno bylo 20 domků, t. j. kromě 16 domků na nich projektovaných též 4 domky, které vyvlastnitelé projektovali na pozemcích čís. kat. ... Zároveň bylo vyvlastniteli uloženo, aby do 14 dnů po sdělení tohoto rozhodnutí předložil úřadu první stolice autoris. geometrem zhotovený plán o oddělení vyvlastněné části parcel č. kat. ..., obsahující přesnou výměru vyvlastněné části a opatřený potvrzením, že rozdělovači hranice byly na místě mezníky vyznačeny. Úřadu I. stolice pak nařízeno, aby po předložení plánů zvláštním výměrem stanovil číselně náhradu a aby vzal při tom za základ ocenění, o něž se opíralo jeho rozhodnutí.
K námitkám v odvolání uplatňovaných uvádí citované rozhodnutí, že stěžovatel nepotřebuje vyvlastněné části pozemků pro své hospodářství, dům a domácnost vzhledem k svému majetku, že neprokázal, že nyní vyvlastněných částí pozemků použije k účelům v § 1 cit. zák. naznačeným a že náhrada byla resp. bude ciferně stanovena úřadem I. instance na základě odhadu znaleckého.
Ve stížnosti se vytýká — — — — — —
Rozhoduje o jednotlivých bodech stížnosti, řídil se nejvyšší správní soud následujícími úvahami:
ad 1. Zákon ze dne 17. prosince 1919 nikde nenařizuje, aby o každé jednotlivé stavbě byl vydán zvláštní vyvlastňovací nález. Naopak v § 7 mluví o vyvlastněném pozemku (v jednotném čísle), který získaly vyvlastněním okres, obec nebo stavební sdružení, vesměs tedy vyvlastnitelé, u nichž lze pravidelně předpokládati, že získávají vyvlastněný pozemek nikoli jen pro stavbu jediného domu obytného, nýbrž pro celé soubory takových domů.
V daném případě jest předmětem vyvlastnění pozemek pro stavbu celé řady rodinných domků a není žádné příčiny, aby právní poměr mezi týmž vyvlastněncem a vyvlastnitelem upravován byl celou řadou nálezů vyvlastňovacích, kdyžtě právní povaha aktu vyvlastňovacího nijak nebrání kumulovati v jediném nálezu dokonce i různé a rozličným vlastníkům náležející objekty vyvlastnění, jak to na příklad zákon z 18. února 1878 č. 30 ř. z. o vyvlastnění k účelům železničním v § 17 výslovně uznává, neboť dovoluje, aby o vyvlastnění pozemků železničních vydán byl třeba jen jediný úhrnný nález vyvlastňovací.
ad 2. Dle § 1 cit. zák. není nárok na vyvlastnění podmíněn skutečností, že v té které obci je nouze o byty. Nepravit se v něm nic více, nežli že »po dobu nynější nouze o byty« mohou býti vyvlastněný pozemky pro stavbu obytných domů a t. d. Tím jest naznačeni jen motiv zákona a zároveň vysloven slib, že zákon přes dobu potřeby bytové v platnosti ponechán nebude, normativního významu nelze však do citovaných slov již proto vkládati, poněvadž by jinak zákonodárce sám značnou měrou zmařil účel svého zákona, jenž chce podporovati stavbu obytných domů i tam, kde není místní nouze bytové, očekávaje, že přílivem obyvatelstva uleví se městům bytovou nouzí tak těžce trpícím.
ad 3. a 4. Zákon citovaný zná jen dvě cesty, kterými může vlastník odvrátiti vyvlastnění pozemků v zásadě vyvlastnění podrobených. Předně: prokáže-li o vyvlastňované nemovitosti, že jí použije sám pro stavbu obytných domů, nebo pro stavbu budov určených pro veřejnou potřebu a pro komunikace k tomu nutné, započne se stavbou nejméně do půl roku a dokončí ji v přiměřené lhůtě, kterou určí úřad k vyvlastnění příslušný (§ 2, odst. 1 cit. zák.). Za druhé: jestliže vlastník vyvlastněného pozemku dříve, než vyvlastňovací nález nabyl právní moci, předloží náležitý projekt na zastavění pozemku tohoto obytným stavením a ohledně stavby zachová lhůty v prvém případě vyznačené (§ 9, odst. cit. zák.).
Stěžovatel žádnou z těchto dvou cest nevolil, nýbrž bránil se expropriaci toliko tvrzením, že sám staví obytné budovy na jiných pozemcích, jakož i nabídkou jiných míst stavebních pro domy obytné.
Takovýmto způsobem nemůže však expropriát vyvlastnění odvrátiti, neboť zákon mu nepropůjčuje právního nároku, by se jinými pozemky z vyvlastnění mohl vyplatiti, a vyvlastnitel nemá povinnosti pozemky náhradou za vyvlastňovanou půdu nabízené přijmouti.
ad 5. Zákon o vyvlastnění pozemků pro stavbu obytných budov nemá ustanovení, které by z vyvlastnění vyjímalo pozemky pro jejich jakost. Bonita pozemků má dle zákona vliv jen na stanovení náhrady dle § 4, odst. 2. Stěžovatel nemůže se tedy vyvlastnění ubrániti námitkou, že pozbude pozemků dle jeho mínění nejlepších, pokud ve smyslu § 2, odst. 1 cit. zák. neuplatňuje, že vyvlastňované půdy nevyhnutelně potřebuje pro svou vlastní živnost, hospodářství, dům nebo domácnost, což však ve stížnosti k tomuto soudu podané namítáno není.
ad 6. O znehodnocení části pozemku po vyvlastnění zbylého jedná jen § 5 v odst. 3, který nařizuje, že při určení náhrady dbáti jest změny v hodnotě pozemku, který zůstal nevyvlastněn, má tedy okolnost tato význam rovněž jen pro řízení náhradní, nedotýká se však zákonných podmínek vyvlastnění.
ad 7. Zákon — — — nepropůjčuje expropriátovi nároku na to, aby jiné pro účel vyvlastnění snad vhodnější pozemky byly podrobeny vyvlastnění před pozemky jemu náležejícími. Následkem toho obrana stěžovatelem v tomto směru vznesená nemá v zákoně opory a nezbavuje jej povinnosti, podrobiti se vyvlastňovacímu výroku, pokud jinak zákonným normám odpovídá.
ad 8. Dle § 4 cit. zákona určiti jest náhradu za vyvlastněný předmět. Předmět vyvlastnění tvoří zde plocha, která sloužiti má k postavení 20 domků. Jelikož vyvlastnění plochy této jako jednoho celku dle zákona jest přípustno, jak svrchu pod čís. 1 bylo vyvoděno, není zákonné závady, aby také náhrada za celý vyvlastňovaný pozemek jednotně byla určena.
Žádné z námitek až dosud probíraných nemohl tedy nejvyšší správní soud přiznati důvodnosti. Jinak má se věc v příčině námitek zbývajících.
ad 9. a 10. Z povahy nálezu vyvlastňovacího, jakožto aktu konstitutivního, kterým se z důvodů veřejných zájmů a v mezích, zájmy těmito určených, zasahuje do vlastnické sféry expropriátovy ve prospěch exproprianta, zakládá se právo vlastnické pro exproprianta, a na jehož základě jest provésti knihovní převod vlastnictví, jakož i z předpisu § 3, odst. 2, dle něhož již v návrhu předmět vyvlastnění má býti přesně označen, vyplývá, že i v nálezu vyvlastňovacím musí předmět vyvlastnění býti přesně označen, a to tak, aby ohledně identity jeho vzejíti nemohla žádná pochybnost a aby nález vyvlastňovací mohl po případě býti proveden způsobem donucovacím. Rozhodnutím, do něhož jest si stěžováno, vyvlastňuje se část pozemku č. kat. 1282 a 1283 v kat. obci S. ve výměře 23 a 60 m2 pro stavbu 20 domků tak, aby domky postaveny byly podle okresní silnice. Jest tedy vyvlastňovaný pozemek určen jen na tolik, že tvoří část obou jmenovaných parcel, že plošná výměra jeho činí 23 a 60 m2 a že jest situován podél okresní silnice. Naproti tomu není určena přesně poloha vyvlastněné plochy, ani její rozměry délkové a šířkové, ani její přesné ohraničení. Nedostatky tyto činí naříkané rozhodnutí neúplným, kterážto podstatná vada není odčiněna tím, že žalovaný úřad nařídil okresní správě politické, aby dala autorisovaným geometrem sdělati přesný plán vyvlastněného pozemku, neboť určiti objekt vyvlastnění jest věcí rozhodujícího úřadu a není přípustno, aby úřad úkol tento přenechával orgánu jinému a doplňoval tak svůj úřední výrok aktem, který není schopen, aby se stal integrující součástkou nálezu vyvlastňovacího. Následkem nedostatečného určení vyvlastněného pozemku není také možno posouditi, zda plocha vyvlastněná pro stavbu 20 domků ve směru podélném nevybočuje z mezí navrhovaného vyvlastnění a není-li tedy snad, jak stížnost tvrdí, překročen petit vyvlastnitelův, kteréhožto překročení by ovšem soud nemohl shledati již v tom, že na ploše dle návrhu vyvlastnitelův z řečených parcel vyvlastněné má býti místo 16 domků na těchto parcelách projektovaných zřízeno domků dvacet.
V tomto nedostatku přesného určení vyvlastněného objektu musil soud shledati podstatnou vadu řízení, pročež bylo nutno naříkané rozhodnutí, pokud tohoto určení postrádá, dle § 6, odst. 2 zák. o správ. soudě zrušiti a bude nyní věcí žalovaného úřadu, aby opatře si základ k tomu potřebný, své rozhodnutí přesným určením vyvlastněného pozemku doplnil.
Ad 11. Náhrada za vyvlastněnou plochu určena byla dle posudku dvou znalců, kteří prohlásili určenou jimi cenu za nynější obecnou hodnotu. Leč již při jednání dne — bylo expropriátem namítáno, že znalci udali hodnoty předválečné prohlásivše výslovně, že nejsou s to, ab.7 udali ciferně zvýšení hodnoty od počátku války nastalé.
Výtku tuto opakoval expropriát ve svém odvolání, uváděje, že znalci jen k nátlaku vykonávanému na ně vyvlastniteli označili hodnotu předválečnou jako obecnou hodnotu v době vyvlastnění.
Námitkou touto upírá expropriát posudku znaleckému způsobilost, sloužiti za podklad pro stanovení náhrady, následkem čehož úřad povinen byl námitku tuto vzíti v úvahu. Ze správních spisů a z obsahu naříkaného rozhodnutí vychází na jevo, že žalovaný úřad se námitkou touto vůbec nezabýval, porušiv tak podstatnou zásadu řízení správního.
Provedené řízení trpí tedy i v tomto směru podstatnou vadou, pro kterou bylo nutno i tuto část naříkaného rozhodnutí dle § 6, odst. 2 zák. o správ. soudě zrušiti.

Citace:

č. 873. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 597-601.