Čís. 15342.

Provádí-li stavebník, jenž není členem organisace uzavřevší kolektivní smlouvu, stavbu ve vlastní režii, může ujednati se svými dělníky i nižší mzdy a jiné pracovní podmínky, než jsou stanoveny v kolektivní smlouvě. Přiměřenost odměny, nebyla-li její výše výslovně ujednána, jest pak posouditi podle § 273 c. ř. s. podle výše mzdy stanovené v hromadné smlouvě pracovní a platící v místě, kde stavba byla provedena.
(Rozh. ze dne 1. července 1936, Rv I 1181/36.)
Žalovaná firma prováděla odklizení budov a k práci na tom přijala do služeb žalobce. Při přijetí do práce musil žalobce, jak přednesl, podepsati revers, v němž potvrdil, že jde o práce nouzové a že proto se na ně nevztahují ustanoveni kolektivní smlouvy stavebních dělníků jinak v místě, kde pracoval, platné. Žalovaná nebyla členem skupiny zaměstnavatelů, která ony kolektivní smlouvy v stavebních živnostech uzavřela, kdežto žalobce byl členem organisace zaměstnanců tuto smlouvu uzavřevší. Podle těchto smluv činila hodinová mzda stavebního dělníka 4,25 Kč, kdežto podle zmíněného reversu byla stanovena částkou 3 Kč. Žalobce popíraje platnost ujednáni podle reversu, ježto podpis na něm byl vynucen nátlakem, tvrdí, že se na něho vztahují ustanovení kolektivní smlouvy pro obor stavební, jak platila v okresu, kde pracoval, a domáhá se proto na žalované rozdílu mezi mzdou,, jaká mu byla vyplácena, a mzdou, jež mu podle kolektivní smlouvy přísluší. Prvý soud žalobu zamítl. Odvolací soud uznal částečně podle žaloby.
Nejvyšší soud uložil odvolacímu soudu nové jednání a rozhodnutí.
Důvody:
Je nesporné, že žalovaná firma nenáleží k organisaci zaměstnavatelů, která sjednala kolektivní smlouvu s organisací zaměstnanců, jejímž členem je žalobce. Kolektivní smlouvy jsou smlouvami soukromými, při jejichž ujednání smluvní organisace představují své členy, kteří podle hromadné smlouvy práv nabývají, jich pozbývají a pod. (Sb. n. s. 9145). Okolnost, že pro obor určité výdělečné činnosti byla sjednána hromadná smlouva, nemá tedy sama o sobě významu v případě, kde na některé straně vystupuje jako smluvník osoba nenáležející k příslušné organisaci, jež za své členy uzavřela kolektivní smlouvu. Žalovaná firma zjednala žalobce jako stavebního dělníka a žalobcův pracovní poměr jest tedy posuzovati výhradně podle individuelní smlouvy sjednané mezi ním a žalovanou firmou. Nezáleží na tom, zda žalovaná byla oprávněna k provozování stavitelské živnosti. Pracovní smlouva ujednaná mezi žalobcem a žalovanou firmou je platná, neboť sjednání takové smlouvy není zakázáno zákonem a nepříčí se ani jinak dobrým mravům, hledí-li se k tomu, že stavebník může stavbu provésti i ve vlastní režii a k tomu účelu si zjednati dělníky, a že jen provedení stavby musí se díti podle plánu a pod dozorem osoby k tomu podle zák. č. 193/93 ř. z. oprávněné, neboť jinak je provedení stavby trestné podle předpisů živn. řádu. Provádí-li stavebník stavbu ve vlastní režii, může sjednati smlouvy se svými dělníky a ujednati s nimi i nižší mzdy a jiné pracovní podmínky, než jsou stanoveny v kolektivních smlouvách, při čemž nesejde na tom, že pak může stavěti laciněji a zejména uspořiti na daních. Žalobce však vyvozoval neplatnost smlouvy se žalovanou firmou ujednané zejména z toho, že na něho byl učiněn nedovolený nátlak, neboť dělníkům a také jemu bylo prý pohroženo různými újmami, zvláště odnětím poukázek na odběr potravin, kdyby nepodepsali prohlášení ze dne 10. září 1935. Kdyby toto žalobcovo tvrzení bylo pravdivé, šlo by o nespravedlivé donucení a žalobcovo přivolení ke smlouvě nebylo by projeveno svobodně (§ 869 obč. zák.). Smlouva by byla pro tento nedostatek vůle neplatnou a žalobce mohl by se domáhati na žalované firmě z důvodu jejího obohacení na úkor žalobcův (§ 1435 obč. zák.) přiměřeného platu za vykonané práce. Za přiměřenou odměnu lze tu míti při úvaze podle § 273 c. ř. s. mzdu v kolektivní smlouvě stanovenou, byla-li pro obor stavební činnosti sjednána hromadná smlouva, zavazující všechny stavitele a stavitelské zaměstnance na místě, kde sporná stavba byla provedena. První soud nepokládal žalobcem tvrzený nátlak za prokázaný, avšak žalobce napadl jeho rozsudek v tomto směru a bude tudíž na odvolacím soudě, aby se i touto výtkou obíral, o ní jednal podle zásady v § 33 zák. č. 131/31 Sb. z. a n. stanovené a učinil v tomto směru potřebná zjištění.

Citace:

č. 2864. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 968-969.