Čís. 11497. K vydobytí nároku, by dlužník platil vymáhajícímu věřiteli složením na soudě (§ 1425 obč. zák.), jsou přípustné veškeré exekuční prostředky hodící se k vydobytí peněžních pohledávek s tou úchylkou, že vnucené vydobytí částky nelze použíti k uspokojení věřitele, nýbrž k složení na soudě. (Rozh. ze dne 19. března 1932, R II 424/31.) Podle exekučního titulu měli dlužníci složiti pro vymáhajícího věřitele na soudě 3200 Kč. K vydobytí tohoto nároku navrhl vymáhající věřitel povolení exekuce zabavením, uschováním a prodejem všelikých svršků v držení povinných v jejich bytě v H. a cenných papírů a vkladních knížek uvedených v § 296 ex. ř. jakož i hotovostí. Soud prvé stolice exekuční návrh zamítl, ježto jest přípustná jen exekuce podle § 354 ex. ř. Rekursní soud exekuci povolil. Důvody: Právní názor prvého soudu jest mylný. Podle exekučního titulu mají povinní pro žalobce uložiti na soudě 3200 Kč s 10% úroky od 4. září 1929, jinými slovy mají mu platiti složením na soudě, což je jen zvláštní formou placení (§ 1425 obč. zák.). Nejde o exekuci ad factum praestandum podle § 354 ex. ř., jak prvý soud míní, naopak exekuce podle § 354 ex. ř. byla v tomto případě nanejvýš neúčelná, ba přímo nepřípustná, poněvadž předpisy třetího oddílu části první exekučního řádu se vztahují jen na exekuce k vynucení jednání, která nezáležejí v peněžitém plnění v hotovosti. Může-li oprávněný donutiti odpůrce k složení jistoty všemi vhodnými exekučními prostředky, zejména též exekucí na movitosti, může tak zajisté učiniti i v tomto případě, kde jde rovněž o to, by se exekučně vydobyla peněžitá hotovost a ta aby se uložila na soudě. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody: Podle exekučního titulu mají dlužníci složiti pro vymáhajícího věřitele na soudě 3200 Kč s 10% úroky od 4. září 1929 a útraty, neboli, jak správně rekursní soud rozpoznal, mají dlužníci vymáhajícímu věřiteli platiti složením na soudě, což jest jen zvláštní formou placení podle § 1425 obč. zák. K uskutečnění tohoto nároku jsou proto přípustné veškeré prostředky exekuční, hodící se k vydobytí peněžitých pohledávek s tou úchylkou, že nuceně vydobyté částky nelze použíti k uspokojení věřitele, nýbrž k složení na soudě. Návrh vymáhajícího věřitele vyhovuje tomuto právnímu názoru, když se v něm žádá o exekuci zabavením movitostí v rukou dlužníka se nalézajících, a napadené usnesení nejde přes rámec tohoto exekučního návrhu — jak neprávem stěžovatelé vytýkají, — když ustanovuje, že výtěžek této mobilární exekuce jest složiti na soudě. (V témž smyslu srovnej rozhodnutí nejv. s. Gl. U. 3920 a tohoto nejv. soudu čís. 2553 sb. n. s.).