NPD documents search: Váž. tr., 1-2 (1919-20)

Čís. 167.

Krádež spáchaná posluhovačkou v domácnosti, v níž posluhovala, zakládá zločinnou kvalifikaci dle § 176 II. lit. b) neb c) tr. zák.
(Rozh. ze dne 24. března 1920, Kr I 564/19.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalované Tekly V. do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 18. září 1919, jímž uznána byla vinnou zločinem krádeže dle §§ 171, 176 II. b) tr. z., mimo jiné z těchto
důvodů:
Námitka zmateční stížnosti, že v přítomném případě není oprávněna zločinná kvalifikace krádeže dle § 176 II. b) tr. z. proto, že obžalovaná jest pouhou posluhovačkou, která chodila do domácnosti poškozené pouze jednou týdně, a že tudíž není osobou služebnou, v domě trvale zaměstnanou, jak předpokládá citované zákonné ustanovení, jest neodůvodněna. § 176 II. b) prohlašuje za zločinnou krádež odcizení takových věcí (v hodnotě 50 K převyšující), které následkem poměru, v němž jest zloděj k okradenému, nemohou býti náležitě chráněny proti odcizení. Zákon neklade tak váhu na trvalost služebního poměru pachatelovu, ani na příslušnost zloděje k domácnosti poškozeného, nýbrž předpokládá, že se jedná o osobu služebnou, která za mzdu vykonává práce v domácnosti poškozeného a tímto služebním poměrem přichází v blízký styk s věcmi svého zaměstnavatele. V přítomném případě jest zjištěno, že obžalovaná právě jako posluhovačka si zjednala přístup k odcizené věci, a že ji odňala své zaměstnavatelce v době, kdy konala svou obvyklou týdenní práci. Jedná se tudíž nepochybně o věc, která následkem poměru, v němž byla k ní obžalovaná, nemohla býti proti odcizení náležitě chráněna a o osobu služebnou ve smyslu § 176 II. b) tr. z. Kdyby zmateční stížnost kladla snad váhu na to, že obžalovaná jako posluhovačka měla jen denní plat, že nebyla zjednána na delší dobu, a nebyla členem domácnosti okradené, dlužno uvážiti, že i pak by spadala krádež pokrývky pod ustanovení § 176 II., odstavce c), poněvadž by bylo nutno pokládati posluhovačku za osobu, která vstupuje k zaměstnavatelce v námezdní poměr, který není určen na delší dobu, kterýž lze kdykoliv rozvázati. Jednání obžalované bylo by nutno v každém případě posuzovati dle § 176 II., ať již dle odstavce b), či c), a nemá proto obžalovaná příčiny si stěžovati na právní posouzení věci.

Citace:

Čís. 167. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 248-249.