Čís. 17433.

Osobní služebnost bytu nezanikla tím, že oprávněný z ní nabyl spoluvlastnického práva k domu, v němž ona služebnost byla pro něho zřízena.
(Rozh. ze dne 20. října 1939, Rv I 974/39.)
Žalobkyně, jež nabyla vlastnického práva k ideální polovině domu po té, co byla pro ni v onom domě zřízena služebnost bytu, domáhá se na druhé spoluvlastnici náhrady škody tvrdíc, že žalovaná jednostranným nakládáním se společným domem porušuje svémocně její vlastnické právo, znemožňuje jí užívání nebo pronajmutí polovice domu jí patřícího a působí jí tak škodu zejména tím, že provozuje ve většině domu výnosný obchod a živnost. Nižší soudy uznaly podle žaloby do výše zjištěné škody, prvý soud z těchto důvodů: Strany jsou spoluvlastnicemi domu každá ideální polovicí a náleží jim proto každé polovice výtěžku domu, t. j. 2480 K. Z toho bylo by odpočítati hodnotu bytu žalobkyní užívaného, která činí 1800 K, a polovici výnosu zahrady 80 K, takže by zbylo pro žalobkyni 1200 K. Poněvadž však žalobkyně užívá bytu ve společném domě právem své služebnosti a tato služebnost zatěžuje také polovici patřící žalované, jde polovice nájemní hodnoty tohoto bytu k tíži žalované a jest proto od společného výnosu 2480 K odčítati jako hodnotu bytu žalobkyní obývaného jen 600 K a za polovinu výnosu zahrádky 80 K, takže zůstává 1800 K. O tuto částku jest žalobkyně, která na svůj spoluvlastnický podíl od žalované nedostává žádného výtěžku, ročně poškozena, žalovaná je o tuto čásku ročně obohacena a je proto žalobkyně oprávněna domáhati se náhrady této částky.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání a v otázce, o niž jde, uvedl v
důvodech:
Dovolání vytýká, že odvolací soud neposoudil věc po právní stránce správně maje za to, že služebnost bytu váznoucí knihovně pro žalobkyni na domě čp. 176 v Č. trvá dále, třebaže se žalobkyně stala spoluvlastnicí tohoto domu. Avšak tato výtka, — opírající se o názor, že služebnost bytu zanikla co do ideální polovice domu patřící nyní žalobkyni konsolidací, a že důsledkem toho nemůže žalobkyně uplatňovati své nároky ve příčině služebnosti bytu ani ohledně druhé ideální polovice domu jí nepatřící, takže prý služebnost bytu vázne na celém domě indebite, — není odůvodněna. Služebnost bytu, o kterou jde, byla by podle §§ 524, 526 a 1445 obč. zák., — nehledíc k ustanovení § 1446 obč. zák., — jako služebnost osobní zanikla konsolidací (konfusí), kdyby byla žalobkyně jako oprávněná nabyla plného vlastnictví služebné věci, t. j. domu, o který ve sporu jde; nezanikla však tím, že se žalobkyně stala pouhou spoluvlastnicí tohoto domu. To plyne nejen z doslovu zmíněných ustanovení, která užívají slov: »Spojí-li se«, pokud se týče »kdykoliv splyne ... v jedné osobě«, nýbrž i z podstaty služebnosti samé. Stala-li se žalobkyně jako oprávněná ze služebnosti bytu v onom domě jeho spoluvlastnicí, vykonává v něm — užívajíc bytu — částečně spoluvlastnické právo na své vlastní ideální polovici, částečně právo na věci cizí, t. j. na ideální polovině domu patřící žalované. Hledíc k tomu, že nelze vymeziti hranici mezi ideálními podíly spoluvlastnickými, nedá se ovšem zjistiti, pokud žalobkyně vykonává právo vlastnické a právo k cizí věci. Na druhé straně je zmíněná služebnost jako taková nedělitelná potud, že jí nemůže býti nabyto na ideální části domu, aniž jí může býti ohledně ideální části pozbyto. Okolnost, že žalobkyně jako oprávněná nabyla spoluvlastnictví domu, nedotýká se tudíž dalšího trvání služebnosti bytu, a to tím spíše, že služebnost je pro ni knihovně vložena a dosud pro ni vázne na celém domě (§ 1446 obč. zák.). Nižší soudy tudíž nepochybily přihlížejíce při výpočtu částky vymáhané žalobou i k uvedené služebnosti bytu.

Citace:

Čís. 17433. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 542-543.