NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2966.

Pensijní pojištění. — Administrativní řízení: Lhůta 14 dnů stanovená §em 75 zák. o pensijním pojištění k podání námitek k zsp-é proti výměrům zemské úřadovny pensijního ústavu nemůže býti prodloužena podáním rozkladu k zemské úřadovně samé.
(Nález ze dne 7. prosince 1923 č. 20 946.)
Věc: Moravské ocelárny a železárny, akc. spol. v Olomouci (adv. Dr. Jos. Los ze Smíchova) proti ministerstvu sociální péče (za zúčastněnou stranu Karla G. — adv. Dr. Rud. Rabl z Prahy) o pensijní pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Právnímu zástupci stěžovatelky ukládá se pokuta pro svévoli částkou 500 K ve prospěch místní chudinské pokladny v Olomouci.
Důvody: Výměry zemské úřadovny I. Všeobecného pensijního ústavu v Brně z 24. ledna 1922 bylo vysloveno, že Vincenc M. a Karel G., zámečničtí mistři modelů, ve svém zaměstnání u firmy Moravské ocelárny a železárny, akciová společnost v Olomouci, od 1. července 1920 podléhají pensijnímu pojištění; výměry byly opatřeny právním poučením, že proti nim jest přípustným odpor, jejž by bylo během 14 dnů, počítaje ode dne doručení, podati u zsp-é v Brně.
Odpor proti těmto výměrům podaný stěžující si firmou byl nař. rozhodnutím v pořadí instancí zamítnut jako opožděný a tudíž nepřípustný, jelikož v odpor vzaté výměry byly odvolatelce doručeny nejpozději dne 2. února 1922, námitky však, ačkoliv bylo dáno správné poučení o opravných prostředcích, podány k zsp-é v Brně teprve dne 9. března 1922, tudíž po uplynutí 14denní odvolací lhůty.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Dle § 75 zák. o pensijním pojištění z 5. února 1920 č. 89 Sb. mohou výměry pensijního ústavu a jeho zemských úřadoven mimo výměry uvedené v odst. 2 t. j. výměry, které se týkají práv anebo povinností upravených zákonem, býti brány v odpor námitkami, které dlužno podati do 14 dnů u politického zemského úřadu, v jehož obvodu se nalézá služební místo zřízencovo.
Chtěla-li se tudíž stěžující si firma brániti proti povinnostem jí těmito výměry uloženým, měla odpor proti těmto výměrům podati v uvedené lhůtě u pol. zemského úřadu v Brně. Tato lhůta nemohla býti prodloužena tím, že firma dopisem zaslaným dne 2. února 1922 zemské úřadovně I. Všeobecného pensijního ústavu v Brně žádala o opravení těchto výměrů a jich zrušení, třebas že onen dopis označila za rozklad; neboť zák. v cit. § 75 přesně označuje způsob, jakým lze dožadovati se s právním účinkem odpomoci proti výměrům pensijního ústavu a jeho zemských úřadoven, neobsahuje však předpisu, z něhož by se dalo dovoditi, že lhůta stanovená pro podání řádného prostředku opravného se prodlužuje nějakým rozkladem na místo, z něhož výměr vyšel.
Podala-li tudíž stěžující si firma odpor na zsp teprve dne 9. března 1922, ač zmíněné výměry jí doručeny byly nejpozději dne 2. února 1922, nemohl nss shledati ve výroku, že odpor ten byl podán opožděně, nezákonnost a dospěl tudíž k zamítnutí stížnosti.
Výrok o pokutě pro svévoli opírá se o ustanovení § 41 zák. z 22. října 1875 ř. z. č. 36 z r. 1876.

Citace:

č. 2850. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 940-942.