NPD documents search: Váž. tr., 5 (1923)

Č. 3058.

Administrativní řízení: * Podání učiněné k úřadu, který ve věci již rozhodl, v němž strana žádá, aby tento úřad svoje rozhodnutí změnil, z něhož však není zřejmý úmysl strany vyvolati rozhodnutí stolice vyšší, nelze pokládali za rekurs, třeba bylo učiněno ve lhůtě odvolací a na zákonném místě podacím.
(Nález ze dne 5. ledna 1924 č. 22385/23.)
Věc: Kongregace Milosrdných Sester sv. Karla Boromejského v Praze (adv. Dr. Konst. Sobička) proti ministerstvu školství a národní osvěty o počet dítek v jedné učebně soukromé školy. Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Zšr v Praze povolila výnosem z 29. října 1921 na základě § 70 zák. ze 14. května 1869 č. 62 ř. z. resp. § 187 a násl. řádu školního z 29. září 1905 č. 159 stěžující si kongregaci zřízení a otevření pětitřídní soukromé dívčí školy obecné v domech č. v Praze za určitých podmínek, zejména též pod podmínkou různých adaptací. Dalším výnosem z 1. listopadu 1921 povoleno zřízení soukromé dívčí školy občanské.
Výnosem z 27. července 1922 upustila zšr od některých adaptací, učinili; však toto zmírnění povolovacích podmínek závislým na podmínce, že nynější počet dětí nejvýše 40 na jednu učebnu nebude překročen.
O tom byla kongregace zpravena výměrem městského škol. výboru ze 4. září 1922.
Podáním ze 6. září 1922 podala kongregace zšr-ě žádost, aby od stanovené podmínky co do počtu žactva bylo upuštěno a dovolen byl počet žactva podle zákona přípustný.
Zšr výnosem z 21. září 1922 této žádosti nevyhověla.
Rekurs byl nař. rozhodnutím zamítnut jako neodůvodněný, ježto výnos z 27. července 1922, kterým ona podmínka bia vyslovena, se stal pravoplatným a tím i stanovení podmínky nabylo moci práva, takže na rozhodnutí v odpor vzatém, které bylo učiněno pouze ve smyslu tohoto pravoplatného výnosu, nelze ničeno měniti.
Stížnost neuznal nss důvodnou z těchto úvah:
Nař. rozhodnutí odmítlo rekurs odvolávajíc se na právní moc roz- hodnutí zšr-y z 27. července 1922. Vzhledem k tomu nelze se nss-u zaměstnávati otázkou, zda ona podmínka co do počtu dětí byla položena po zákonu čili nic, nýbrž toliko uvedeným výrokem žal. úřadu.
Stanovisku žal. úřadu nelze důvodně vytknouti rozpor se zákonem; neboť jelikož výnos zšr-y z 27. července 1922 nesporně byl »rozhodnutím««, byla by stěžující si kongregace, chtějíc rozhodnutí to odstraniti, musila z něho podati podle § 44 posl. odst. zák. z 24. února 1873 č. 17 z. z. ve znění zák. z 24. června 1890 č. 46 z. z. odvolání (stížnost, rekurs) k ministerstvu škol. a nár. osv. do 14 dnů.
Toho však neučinila; naopak podala toliko žádost ze 6. září 1922 k úřadu ve věci již rozhodnuvšímu — k zšr-ě, ve které zemskou školní radu a nikoliv nadřízené ministerstvo žádala za změnu rozhodnutí ze 27. července 1922 a ve které také ani slovem nenaznačila, že by se domáhala toho, aby žádost její byla — nebude-li jí vyhověno zšr-ou — jako rekurs předložena nadřízené instanci — ministerstvu; z celého onoho podání kongregace ze 6. září 1922 není zřejmo, že by st-lka byla se domáhala aspoň in eventum toho, aby na základě jejího podání o věci rozhodovala instance nadřízená. Podání však, které ani jako rekurs (stížnost, odvolání) není označeno ani neprojevuje svým obsahem vůli podavatele, aby buď ihned anebo aspoň in eventum věc vznesena byla na instanci vyšší, nelze pokládati za rekurs.
Za tohoto stavu nebyla tudíž zšr povinna naložiti s oním podáním ze 6. září 1922 jako s rekursem; kongregace v uvedené shora lhůtě proti rozhodnutí zšr-y z 27. července 1922 odvolání k min. nepodala, takže rozhodnutí ono vešlo ve formální moc práva. Vzhledem k tomu bylo stížnost zamítnouti.

Citace:

č. 1375. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 525-526.