NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 1

Čís. 4852.

V opravném řízení není místa pro klid řízení ani dle §u 168, ani dle §u 170 c. ř. s.
(Rozh. ze dne 31. března 1925, Rv I 226/25).
Nejvyšší soud nevzal na vědomí oznámení stran ve sporu, že smluvily klid řízení.
Důvody:
Spor, jehož se oznámení týká, byl rozhodnut již rozsudkem krajského soudu ze dne 19. září 1924, který byl potvrzen rozsudkem vrchního zemského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 29. listopadu 1924, z něhož bylo podáno žalobcem dovolání. V tomto sporu nemůže již dojiti ke klidu řízení ani podle §u 170, ani podle §u 168 c. ř. s. Prvý případ klidu řízení podle §u 170 c. ř. s. jest jak v odvolacím řízení, tak i v dovolacím řízení vyloučen podle §u 491, 513 c. ř. s. Ani u dovolacího soudu nemohl by tedy nastati klid řízení, kdyby k ústnímu jednání ustanovenému podle §u 509 c. ř. s. se obě strany nedostavily. To však vylučuje v opravném řízení jeho i podle §u 168 c. ř. s., neboť oprávněnost stran sjednati klid zakládá se v prvé stolici právě na tom, že klid nastává, když žádná strana se к jednání nedostaví, protože je-li to stranám do moci dáno, by takto klidu řízení se domohly, má zákon za to, že není také překážky, by klidu nedosáhly i způsobem jiným, tedy dohodou. Je-li ale v opravném řízení klid vyloučen i při nedostavení se obou stran, shrucuje se pro řízení to i tento druhý důvod klidu.

Citace:

č. 4852. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 611-611.