NPD documents search: Váž. tr., 8 (1926)

Č. 4882
.
Nemocenské pojišťování: * Okresní nemocenská pokladna nemůže odepříti náhradu nákladů za ošetřování ve veřejné nemocnici jediné z toho důvodu, že šlo o porod.
(Nález ze dne 9. září 1925 č. 16677).
Věc: Okresní nemocenská pokladna v Č. (adv. Dr. Hendrych z Prahy) proti ministerstvu sociální péče o nemocenské pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Zsp vyslovila na základě § 66 nemoc. zákona z 30. března 1888 č. 33 ř. z. ve sporu všeob. veř. nemocnice v Č. s okr. nem. pokladnou tamtéž, že pokladna tato jest dle § 8, odst. 3 nemoc. zák. povinna nahraditi útraty vzešlé ošetřováním své členky Marie J. v této nemocnici od 13. prosince 1923 do 10. ledna 1924 za 28 dnů částkou 617 Kč. Rozhodnutí bylo odůvodněno takto: »Dle spisů byla J-ová naposledy před vstupem do nemocnice zaměstnána po 9 týdnů do 22. listopadu 1923 u firmy H. v Č. a byla členkou výše uvedené pokladny, vůči níž měla tedy v době ošetřování nesporně nárok na pojistné dávky. Námitka pokladny, že tu šlo o porod a není tudíž pro ni náhradní povinnosti, jest bezvýznamnou, neboť šlo zde dle posudku zdravotního odboru o patologický porod, který vyžadoval nezbytně nemocničního ošetřování a operativního zákroku. Dlužno tedy stav její považovati za nemoc ve smyslu nemoc. zák. a náleží pokladně hraditi útraty léčením této nemoci vzniklé«.
Nař. rozhodnutím nevyhovělo min. soc. péče odvolání okr. nemoc, pokladny v Č. a potvrdilo rozhodnutí ono z důvodů v něm uvedených. O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto: Stížnost dovolává se v prvé řadě znění posl. odstavce § 8 nemoc, zák. z 30. března 1888 č. 33 ř. z. ve znění zák. z 20. listopadu 1917 č. 457 ř. z., jenž stanoví, že porodnice nepokládají se za nemocniční ústavy ve smyslu předchozích ustanovení, a tvrdí, že popíraná povinnost náhrady ošetřovacích útrat nemohla jí býti právem uložena již se zřetelem k uvedenému předpisu zákona. Námitka tato jest bezdůvodná; neboť dovolaný předpis nesprošťuje nemoc, pokladny povinnosti hraditi útraty za ošetřování jejich členů při porodu vůbec, nýbrž jen pokud ošetřovací útraty vznikly v porodnicích t. j. v ústavech, které jako takové jsou zvláště organisovány.
V daném případě však podle stavu spisů členka stěžující si nemoc, pokladny, Marie J., ošetřena byla ve veř. nemocnici v Č., tedy v ústavě, který za porodnici označiti nelze.
Nelze však dáti za pravdu stížnosti ani pokud tvrdí, že povinnost náhrady ošetřovacích útrat nemoc, pokladny nepostihuje, když jde o porod jakýkoliv, byť i abnormálně probíhající, hájíc právní názor, že nemoc, zákon těhotenství a slehnutí nepovažuje za onemocnění, přiznávaje šestinedělkám pouze podporu šestinedělskou bez ohledu na to, zdali šestinedělí probíhá normálně čili nic.
Stížnost tu přehlíží ustanovení odst. 1. § 6 nemoc. zák, jenž zaručuje členům nemoc, pokladen od počátku nemoci zdarma lékařskou pomoc, čítajíc v to pomoc při porodu a přispění báby, z čehož plyne, že zákon pomoc při porodu a přispění báby staví na roven lékařské pomoci nemocnému. Na tom nemůže změniti ničeho okolnost, že v bodu 3. a 4. cit. § 6 přiznává se šestinedělkám peněžitá podpora tam blíže uvedená, ježto všeobecný předpis odstavce 1. brání výkladu a contrario, že by šestinedčlkám jiné dávky uvedené v § 1, odst. 2. nepříslušely. Brání výkladu tomu i úvaha, že by se nedalo srovnati s úmyslem zákona přiznati šestinedělkám toliko nárok na šestinedělské podpory beze zřetele k tomu, zda stav jejich vyžaduje isebe intensivnější lékařské pomoci. Předpisy § 6 č. 3. a 4. nemají jiného významu, než zvýšení sociální péče na ochranu mateřství.
V tomto případě není sporu o tom, že Marie J. ošetřována byla ve veř. okr. nemocnici, není sporu o tom, že jest členkou stěžující si pokladny. Že však při jejím porodu bylo nutným ošetření v nemocnici, podává se ze spisů, neboť Marie V. byla do zmíněné veř. nemocnice odkázána lékařem, byla dle protokolu přijímacího přijata do veř. nemocnice jako nemocná a tam v ošetřovaní ponechána a bylo u ní zapotřebí zvláštního chirurgického zákroku, kteréžto lékařské konstatování také potvrzeno bylo zdravotním oddělením zsp-é. Nanejvýše mohlo by se jednati o to, zdali nebylo porušeno disposičm právo stěžující si pokladny. Avšak ze spisů se podává, že přijetí Marie J. do veř. nemocnice dne 13. prosnice 1923 bylo stěžující si okr. nemoc, pokladně ještě téhož dne správou nemocnice oznámeno, že však stěžující si pokladna neučinila ohledně způsobu ošetřování Marie J. žádné disposice, nýbrž že se spokojila prohlášením, že toto oznámení na vědomí vzíti nemůže a léčebné výlohy platiti nebude, a nelze proto ani tvrditi, že by její disposiční právo bylo porušeno.
Bylo tudíž zamítnouti stížnost jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 4882. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 82-84.