NPD documents search: Váž. tr., 11 (1929)

Čís. 13230.

Protokol o doložkách o rozsudím ze dne 24. září 1923 (čís. 191 sb. z. a n. z roku 1931) nabyl mezinárodní působnosti (účinnosti) pro Československou republiku teprve 7. listopadu 1931.
(Rozh. ze dne 1. února 1934, R I 1004/33.)
Na základě rozhodčího výroku vydaného rozhodčím Arturem H-em v Londýně, povolil soud prvé stolice exekuci. Rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Jde o exekuci na základě rozhodčího výroku vydaného rozhodčím Arturem H-em v Londýně, tedy o exekuci na základě cizozemského rozhodčího výroku. Strana vymáhající se dovolává k odůvodnění exekučního návrhu mezinárodní úmluvy o vykonatelnosti cizích rozhodčích výroků ratifikované v Československu dne 31. srpna 1931 a uveřejněné ve sbírce zákonů a nařízení ze dne 14. prosince 1931, čís. 192, avšak neprávem, neboť podle čl. 6 a 8 úmluvy nabyla tato úmluva působnosti pro Československou republiku teprve dne 18. prosince 1931, kdežto rozhodčí nález vydán byl již dne 11. listopadu 1930, takže úmluva tato se na tento rozhodčí výrok nevztahuje. Nehledíc však k tomu, musí podle § 577 c. ř. s. smlouva o rozsudím zřízena býti písemně a, poněvadž vymáhající strana písemnou smlouvu nepředložila, nemělo býti exekučnímu návrhu vyhověno.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Lze přisvědčiti stěžovatelce, že rozhodné pro posouzení otázky, na které rozhodčí výroky se vztahuje úmluva o vykonatelností cizích rozhodčích výroků ze dne 26. září 1927 čís. 192 sb. z. a n. na rok 1931, jest ustanovení čl. 6 této úmluvy, podle něhož se úmluva vztahuje jen na rozhodčí výroky, které byly vydány po té, kdy nabyl účinnosti Protokol o rozhodčích doložkách vyložených v Ženevě od 24. září 1923 (čís. 191 sb. z. a n. na rok 1931). Nelze však přisvědčiti výkladu, který dává stěžovatelka ustanovení bodu 6 tohoto protokolu. Podle první věty tohoto bodu stane se protokol o doložkách o rozsudím účinným, jakmile byly složeny dvě ratifikační listiny, čemuž jest rozuměti tak, že se stane účinným jen pro příslušné dva státy, které právě složily tyto dvě listiny, jak to nepochybně vyplývá z další věty tohoto článku, podle kterého nabude uvedený protokol později účinnosti pro každý smluvní stát za měsíc po té, kdy Generální sekretář Společnosti Národů podá zprávu o složení jeho ratifikační listiny. Podle toho ovšem se může přihoditi, že rozhodčí výrok týkající se příslušníků dvou různých států byl vydán v době, kdy protokol o doložkách o rozsudím se stal účinným v jednom z příslušných států, nikoli však také v druhém. Důsledkem toho však může býti jediné to, že se tento rozhodčí výrok stane vykonatelným jen v onom, nikoli však také v druhém státě. Poněvadž notifikace o složení ratifikační listiny Československé republiky týkající se protokolu o doložkách o rozsudím podle bodu 6 se stala 7. října 1931, jak vysvítá z vyhlášky uvedeného protokolu ve sb. z. a n., nabyl tento protokol mezinárodní působnosti (účinnosti) pro Československou republiku teprve 7. listopadu 1931, jak rovněž ve vyhlášce výslovně uvedeno a jest proto přisvědčiti názoru rekursního soudu, že se úmluva o vykonatelnosti cizích rozhodčích výroků č. 192/31 nevztahuje na rozhodčí výroky ze dne 11. listopadu 1930 tvořící exekuční titul.

Citace:

Čís. 13230. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 135-136.