Čís. 3757.

Skutková podstata podle první věty § 87 tr. zák. nevyžaduje, by se čin podniknutý ze zlomyslnosti nesl k provozu jízdy železniční nebo děl a podniků uvedených v § 85 c) tr. zák. Skutková podstata zločinu podle § 87 tr. zák. nevylučuje, by čin ze zlomyslnosti nebyl podniknut po případě i výlučně na vlastním majetku pachatele, jen když jím bylo způsobeno podle jeho zlomyslnosti nebezpečenství pro cizí majetek, v § 85 b) tr. zák. naznačené. Pokud sem spadá polití petrolejem a zapálení nábytku v bytě.
(Rozh. ze dne 31. ledna 1930, Zm I 569/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu trestního v Praze ze dne 19. dubna 1929, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem veřejného násilí podle § 87 tr. zák.
Důvody:
Pokud zmateční. stížnost vychází z předpokladu, že obžalovaný byl omylem odsouzen pro zločin podle § 87 tr. zák. a že rozsudek měl na mysli § 85 tr. zák., není provedena po zákonu, neboť rozsudek jak zjišťováním podstatných náležitostí skutkové podstaty zločinu veřejného násilí podle § 87 tr. zák. po stránce objektivní i subjektivní, tak i podřaděním oněch skutkových zjištění pod zákonný předpis § 87 tr. zák. jasně vyjadřuje, kterým trestným činem uznává obžalovaného vinným. zmateční stížnost pak v části té ze skutkových zjištění, rozsudkových nevychází. Bylť obžalovaný ve shodě s obžalobou uznán vinným podle první věty § 87 tr. zák.; podle které se nevyžaduje, by se čin podniknutý ze zlomyslnosti nesl k provozu jízdy železniční nebo dělá podniků uvedených v § 85 c) tr. zák., jak se stěžovatel patrně domnívá. Stížnost není odůvodněna ani, když, připouštějíc, že nejde o mylné dovolávání se § 87 tr. zák., poukazuje k týmž výtkám, jež před tím vznesla proti domnělému odsouzení obžalovaného pro zločin podle § 85 tr. zák. Namítá, že z výpovědi svědkyň O-ové a N-ové jest patrno, že zapálením slamníku nevzniklo nebezpečí pro život, zdraví a pro bezpečnost cizího majetku, poněvadž prý svědkyně výslovně potvrdily, že oheň nebyl veliký, byl lehce uhašen, takže ani hasiči nemusili zakročiti, nebezpečí nebylo, poněvadž požár byl ihned zpozorován a k jeho uhašení stačilo několik štandlíků vody, a vytýká takto rozsudku neúplnost podle § 281 čís. 5 tr. ř. proto, že k údajům svědků těch nepřihlíží. Leč rozsudek bere za podklad skutkového Zjištění mimo doznání obžalovaného a přečteného trestního oznámení i výpověď svědkyně Kateřiny O-ové, a třeba že ji blíže neuvádí, jest patrno z povšechného odvolání se na prameny zjištění, že k jejím,údajům přihlížel. Svědkyně tato sice uvedla, že nebezpečí tu nebylo, poněvadž byl požár ihned zpozorován, avšak včasné objevení a potlačení ohně které bylo náhodné a na vůli a na činnosti obžalovaného nezávislé nemění nic na nebezpečnosti činu samotného, jíž by byl nabyl, kdyby nebylo včas zabráněno rozšíření ohně. Údaje svědkyně O-ové a N-ové o rozsahu ohně v době jeho zpozorování a o způsobu uhašení netýkají se skutečností rozhodných a nemění nic na skutkovém zjištění nalézacího soudu, že při způsobu zapálení (polití nábytku petrolejem) mohla býti ohrožena tělesná bezpečnost lidí i cizí majetek ve větším rozsahu. Zmateční stížnost dále namítá, že obžalovaný nezapálil majetek cizí, nýbrž Svůj vlastní nábytek, pokud se týče věci, jichž byl spolumajitelem. Napadený rozsudek v této příčině uvádí jen, že obžalovaný zapálil nábytek ve svém bytě, a že jeho manželka byla spoluvlastnicí nábytku a bytového zařízení; že dalším spoluvlastníkem byl obžalovaný, rozsudek výslovně nepraví. Než, i kdyby tomu tak bylo, neměnilo by to nic, na podřadění činu pod předpis § 87 tr. zák., ježto skutková podstata tohoto zločinu nevylučuje, by čin ze zlomyslnosti nebyl podniknut po případě i výlučně na vlastním majetku pachatele, jen když jím bylo způsobeno podle jeho zlomyslnosti nebezpečenství pro cizí majetek v § 85 b) tr. zák. naznačené, což rozsudek zjišťuje způsobem náležitým jak po stránce objektivní, tak i subjektivní.

Citace:

č. 3757. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 73-74.