NPD documents search: Váž. civ., 1 (1919)

Č. 11560.

Stavební právo (Slovensko): Kompetence městské rady v Prešově, jako stavebního úřadu prvé stolice (§ 83 stav. statutu potvrzeného býv. uh. min. vnitra z 13. července 1910, č. 43630/10) přešla od 1. ledna 1923 na služnovský, resp. okresní úřad.
(Nález ze dne 24. listopadu 1934 č. 22010.)
Věc: Moric W. v N. (adv. Dr. Bedřich Mautner z Prahy) proti zemskému úřadu v Bratislavě o stavební závady.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Žádostí na městské představenstvo v Prešově, presentovanou dne 15. března 1923, ucházela se vdova po válečném invalidovi Ignáci Š. o povolení k postavení trafiky v bráně domu v Masarykově ulici č. 106 v P., a předložila zároveň souhlas majitele domu k této stavební úpravě. Městská rada v Prešově žádosti vyhověla a povolila výměrem z 22. března 1923 postavení trafiky podle předložených plánů. Z podnětu státního referátu na ochranu památek na Slov., který upozornil okresní úřad v Prešově, že pro umístění obchodního portálu v domě č. 106 odstraněn byl starý kamenný portál, dle udání gotický lomený oblouk, a že do průchodu domu, kde jsou umělecky cenné ozdoby, byly postaveny příčky, kteréžto změny bez povolení státního referátu na ochranu památek není dovoleno prováděti, provedl okr. úřad po delším předchozím jednání městské rady v P. dne 2. prosince 1930 komisionelní řízení za účelem zjištění stavu věci a zjednání nápravy. Při komisionelním řízení bylo zjištěno, že v chodbě domu č. 106 je postavena tabáční trafika, která zúžuje chodbu na 1,20 m až 1,40 m. Kamenný portál domu byl odstraněn a je jako památka ztracen. Z tabáční trafiky vede plechová roura do chodby a odtud do komína. Podle technického posudku je odstranění tabáční budky z chodby jak s bezpečnostního tak i s umělecko-historického stanoviska naprosto nutné; za všech okolností je nutno ihned odstraniti kouřovou rouru. Vdova Š. i majitel domu, dnešní st-l, odmítl obchodní místnost odstraniti a odvolávali se na pravoplatné stav. povolení, udělené jim městskou radou v P.
Výměrem ze 6. října 1931 dal okr. úřad jako stavebně policejní vrchnost podle § 83 městského stav. statutu výjimečně souhlas k tomu, aby obchodní místnost, postavená v r. 1923 v průjezdu domu č. 106, byla používána ke svému účelu po dobu trvání nájemního poměru mezi majitelem domu a vdovou Š. Zároveň nařídil okr. úřad majiteli domu podle § 81 stav. statutu, aby po zániku nájemního poměru dal místnost během 30 dnů odstraniti z průjezdu domu a průjezd uvedl do původního stavu. Konečně učinil okr. úřad opatření o kouřové rouře. V odůvodnění vyslovil okr. úřad, že v r. 1923 nebyla městská rada v P. příslušná k udělení stav. povolení k postavení obchodní místnosti, neboť pravomoc městského magistrátu přešla od 1. ledna 1923 podle zák. č. 210/1920, nař. č. 275/22 a vyhlášky č. 412/1922 na okr. úřad. Je tedy povolení zmatečné, na čemž nic nemění okolnost, že strana o právním předpisu nevěděla. Podle zjištění naráží stavba dále na různé veřejnoprávní překážky, neboť vchod domu je zúžen na 1,20 až 1,40 m, čímž je porušen § 32 stav. statutu, a stavbou byla porušena vzácná štukatura klenby a zničen kamenný portál domu, čímž trpí umělecko-historický zájem. Bylo proto nutno naříditi podle § 81 stav. statutu odstranění stavby a byl povolen jen odklad provedení tohoto opatření vzhledem k existenčním potřebám nájemkyně.
Odvolání proti tomuto výměru podané majitelem domu i nájemkyní obchodní místnosti zamítl zem. úřad rozhodnutím z 15. února 1932.
Proti tomuto rozhodnutí podána je majitelem domu stížnost k nss-u, která namítá, že podle § 81 stav. statutu města P. lze odstranění stavby naříditi jen tehdy, byla-li postavena bez stavebního povolení, kdežto v daném případě bylo pravoplatné stavební povolení uděleno městskou radou v P. v r. 1923; zda tento úřad byl příslušný povolení ke stavbě uděliti, nemohl st-l zkoumati, ježto podle stav. statutu byl povinen žádost o povolení říditi jedině na městskou radu.
Než stížnost je v tom na omylu. Stavebním úřadem prvé stolice v Prešově byla podle § 83 stav. statutu města Prešova (potvrzeného výnosem býv. uh. min. vnitra dne 13. července 1910 pod č. 43630/1910) ovšem městská rada, avšak tato kompetence přešla od 1. ledna 1923
Bohuslav-Janota, Nálezy správní XVI. 100 podle § 4 nař. č. 275/22, vydaného na zákl. zák. č. 210/22, a podle vyhl. č. 412/22 na úřady služnovské, resp. podle § 6 zák. č. 126/1920 (nař. č. 310/1922) na okresní úřady. Nebyla tedy od 1. ledna 1923 městská rada v P. příslušná, aby rozhodovala o žádostech stavebních jako stavební vrchnost; ježto pak stavební povolení pro stavbu, o kterou jde, bylo vydáno teprve po 1. lednu 1923, je výrok žal. úřadu, že st-l nemá stavebního povolení pro zmíněnou stavbu, ve shodě se zákonem. Pak ovšem byl také žal. úřad oprávněn naříditi podle § 81 stav. statutu, aby stavba byla odstraněna (zbořena). Na této právní situaci nemění nic předpis § 64 stav. statutu, který má patrně st-l na mysli, uváděje, že byl povinen žádost o stav. povolení podati u městské rady.
Okolnost, že v době vydání stav. povolení městskou radou ani st-l ba ani městská rada si nebyli vědomi toho, že tento úřad již není kompetentní k udělení stav. povolení, je bez významu, neboť předpisy o věcné příslušnosti správních úřadů jsou kogentní povahy.
Důsledkem toho, že stav. povolení, udělené městskou radou, nelze pokládati za akt, který by byl způsobilý založiti právní účinky, nemůže st-l z něho také dovozovati, že jím nabyl práva k zúžení vchodu do domu pod míru v § 32 stav. statutu stanovenou.
Poukazuje-li stížnost dále na to, že dům má ještě dlouhou bránu, čímž je požadavkům dopravním a požárně policejním úplně vyhověno, sluší na to odpovědět, že tím není vyvrácen názor žal. úřadu, že i brána dříve zmíněná, sloužící za vchod do domu, musí míti podle § 32 statutu určitou šířku.
Konečně dovozuje stížnost, že odporuje ústavně zaručené rovnosti občanů před zákonem, nenakládá-li úřad se všemi občany stejnoměrně a udělil-li celé řadě občanů v P. povolení k zúžení vchodu do domu, které shledává u st-le závadným. St-l tu přehlíží, že žal. úřad byl oprávněn již z titulu § 81 stav. statutu naříditi odstranění stavby, jež byla provedena bez řádného úředního povolení. Pokud by však mělo býti stížnosti rozuměno tak, že žal. úřad měl především st-le přiměti k tomu, aby si opatřil dodatečné povolení ke stavbě, a toto uděliti, poněvadž podobné povolení i v jiných případech udělil a zúžení vchodu do domu pod míru předepsanou v § 32 stav. statutu dovolil, sluší poznamenati, že ve všech těchto případech jde o postup, positivnímu ustanovení statutu se příčící, a že z takovéhoto jednání úřadu jednotlivec nemůže dovozovat právní nárok na to, aby též ohledně jeho onoho positivního předpisu nebylo dbáno. Ježto takto námitky stížnosti nemohly býti uznány opodstatněnými, bylo nutno stížnost zamítnouti pro bezdůvodnost.

Citace:

Č. 11560. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 564-566.