Č. 7384.

Horní právo. — Sociální péče. — Řízení správní: I. * O stížnosti do usnesení závodní rady, jímž provedena změna v členství v disc. komisi, může báňský úřad rozhodovati jedině podle § 26 zák. z 25. února 1920 č. 144 Sb., t. j. z moci dozorčí. — II. * Kompetence báňských úřadů podle § 26 cit. zák. jest kompetence ryze dozorčí.
(Nález ze dne 27. června 1928 č. 17972).
Prejudikatura: Boh. A 3001/23, 4212/24 a 5753/26.
Věc: Alexandr V. v P. (adv. Dr. Pav. Gans z Prahy) proti báňskému hejtmanství v Brně (vrch. kom. Dr. Fr. Bousek, za zúč. závodní radu koksovny jámy František v P. adv. Dr. Leopold Langer z Prahy) o členství v disciplinární komisi závodní rady.
Výrok: Stížnost se odmítá jako nepřípustná.
Důvody: Závodní rada koksovny jámy František v P. usnesla se, že dosavadní členové disc. komise, při této záv. radě zřízené, V. a M., mají býti nahraženi dvěma jinými členy. Dnešní st-l zbaven byv takto funkce člena komise disc., domáhal se ochrany u báň. rev. úřadu v M., který však mu sdělil, že po jeho názoru je postup záv. rady ve shodě se zákonem, a že tedy dotčené její usnesení nemůže zrušiti. St-l odvolal se z výměru tohoto k báň. hejtmanství, jež dovolávajíc se § 26 zák. z 25. února 1920 č. 144 Sb. nař. rozhodnutím odvolání toto z důvodů věcných zamítlo.
Pojednávaje o stížnosti vycházel nss z těchto úvah:
Ani shora cit. zákon o záv. a rev. radách č. 144/20, ani prov. nař. z 13. července 1920 č. 434 Sb. k zákonu tomu vydané, ani žádná jiná platná norma nemají ustanovení, podle něhož by báňským úřadům příslušelo rozhodovati v řádném postupu instančním o odvoláních z usnesení záv. rad vůbec a zejména z usnesení, jimiž se jednotlivým jejím členům určité funkce přikazují nebo odnímají. Mohou proto báňské úřady takováto usnesení záv. rady podrobiti svému přezkoumání a příčí-li se zákonu, je zastaviti, jediné u výkonu kompetence, která jest jim přikázána podle § 26 cit. zák.
Jak nař. rozhodnutí, tak i výrok revírního úřadu byl zřejmě vydán na základě této kompetence, druhá stolice výslovně se § 26 cit. zák. dovolává, a báňský úřad rev. opírá se o toto ustanovení aspoň podle svého obsahu.
Záleží tedy především na tom, jaké povahy jest kompetence báňským úřadům v § 26 cit. zák. přikázaná. Podle znění cit. § 26 nemůže býti pochybnost, že tato kompetence báň. úřadů je ryze kompetencí dozorčí, jak nss již opětně vyslovil, nenaleznuv v zákoně žádného podnětu, aby do výrazu »dozor«, v předpisu tom použitého, vkládal jiný a širší smysl, než smysl, výrazu tomuto vlastní (srovn. Boh. A 3001/23, 4212/24 a 5753/26).
Má-li však kompetence báň. úřadů dle cit. zák. předpisu povahu ryzího dozoru, který — jak již z pojmu dozoru plyne — vykonává se toliko v zájmu zachovávání obj. norem právních a nikoli v zájmu subj. práv a zájmů jednotlivců, nepřísluší nikomu právní nárok na výkon kompetence dozorčí a nemůže tedy nikdo býti zkrácen ve svých právech tím, že dozorčí úřad své moci dozorčí nepoužil, třeba že jednotlivý zájemník stížností dozorčí se domáhal použití úřední moci dozorčí. Stížnost, jež obrací se proti rozhodnutí, jímž výkon moci dozorčí byl odepřen, neuplatňuje tudíž žádného práva st-lova a bylo ji proto podle § 2 a 21 zák. o ss odmítnouti jako nepřípustnou.

Citace:

č. 7384. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 891-892.