Č. 427.

Administrativní řízení: Strana nemá příčiny ke stížnosti na nejvyšší správní soud, rozhodla-li zemská vyživovací komise o podání jejím, označeném jako rozklad, jako by šlo o stížnost.
(Nález ze dne 29. května 1920 č. 4078.)
Věc: Emma Heinzová v Karlových Varech proti zemské vyživovací komisi v Praze o vyživovací příspěvek.
Výrok: Stížnost zamítá se jako bezdůvodná.
Důvody: Stěžovatelka podala rozklad proti rozhodnutí okresní vyživovací komise v Karlových Varech ze dne 17. dubna 1918, zamítajícímu její žádost za vyživovací příspěvek. Rozklad ten byl podán ve lhůtě běžící pro odvolání. Podání to výslovně označené jako rozklad, předložila okresní vyživovací komise zemské vyživovací komisi, jež o něm rozhodla dne 27. září 1919, že odvolání z důvodů naříkaného rozhodnutí nedává se místo.
Stížnost namítá pouze, že rozklad neměl býti předložen zemské vyživovací komisi, tato že neměla o něm rozhodovati v pořadí instančním, nýbrž měla jej vrátiti instanci prvé, neboť stěžovatelka nepodala odvolání, nýbrž pouhý rozklad, poněvadž v něm uplatněny nové dosud nepřednesené okolnosti, kterých prvá instance při svém rozhodnutí neuvážila.
Nejvyšší správní soud neshledal tuto námitku důvodnou. V řízení správním k tomu, by nějaké podání bylo vyřízeno jako rekurs, nevyhledává se, aby označeno bylo výslovně jako odvolání, stížnost nebo podobně, a stačí, je-li z podání patrno, že strana není srozuměna s obsahem rozhodnutí správního a je-li viděti, v jakém směru chce nápravu. Zde však neměl žalovaný úřad příčinu spatřovati v podání jen žádost za obnovu řízení, ježto rozklad podán byl v otevřené lhůtě k odvolání a ježto žalovaný úřad sám byl povinen, když v tomto případě nejde o princip koncentrační, přihlížeti i k novým okolnostem přivedeným v odvolání. Procesní práva strany nebyla tudíž nikterak dotčena tím, že žalovaný úřad rozhodl ve věci samé o podání tom jako o stížnosti.
Ostatně měl žalovaný úřad tím méně příčiny, aby vracel rozklad první instanci, ježto právě z toho, že prvá stolice rozklad předložila instanci odvolací, bylo patrno, že sama rozkladu vyhověti nechce, ač správní úřady jsou oprávněny v případech, kde nejsou tím dotčena práva jiných stran i na stížnost neb odvolání své původní rozhodnutí změniti neb odvolati (nař. ministerstva vnitra ze dne 30. srpna 1868 čís. 124 ř. z.).

Citace:

č. 427. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství, 1921, svazek/ročník 2, s. 351-352.