Čís. 1209.

V tom, že řemeslní hráči karet zlákali koho v hazardní hru, vzbudivše v něm úmyslně omyl, že jsou hráči neobratnými, nelze sice spatřovati skutkovou podstatu podvodu dle §u 201 písm. e) tr. zák., ovšem ale dle §u 197 tr. zák.
(Rozh. ze dne 7. května 1923, Kr II 114/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Brně ze dne 29. září 1921, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem podvodu dle §§ 197, 200, 201 e) tr. zák., avšak vypustil z rozsudečného výroku odsouzení dle §u 201 písm. e) tr. zák.
Důvody:
Nelze přisvědčiti zmateční stížnosti, že nesprávně shledán byl ve stěžovatelově skutku podvod, dokud nebylo zjištěno, že by obžalovaní byli používali falešných prostředků hracích nebo lstivých úskoků ve hře samé (dorozumívání se hráčů mezi sebou, jaké mají karty a pod.). Okolnost ta mohla by přijití v úvahu pro řešení otázky, zda šlo právě o zvláštní způsob podvodu dle §u 201 lit. e) tr. zák., což však nikterak nevylučuje, aby skutek obžalovaných nebyl podřaděn pod všeobecný pojem podvodu, byly-li tu jinak jeho známky. Neboť již z úvodního odstavce §u 201 tr. zák. vyplývá, že zde zákon vypočítává některé zvláštní způsoby podvádění, způsobem nikterak výlučným, takže § 201 e) tr. zák. neomezuje všeobecné definice podvodu dle §u 197 tr. zák., moha býti jen do jisté míry měřítkem, pokud možno ještě mluviti o lstivém předstírání (jednání). Byť tedy § 201 e) tr. zák., mluvě výslovně o podvodných úskocích hráčů ve hře, nepřipouštěl, aby jednání, jaké zjištěno tuto, jen jemu bylo podřaděno (jinak rozh. víd. sb. č. 2511), sluší zkoumati, není-li tu jinak náležitostí §u 197 tr. zák. Tomu však sluší vzhledem k zjištěním soudu nalézacího přisvědčiti. Byť i při hrách hazardních, o jakou tuto dle vlastního udáni obžalovaných šlo, hrála náhoda převážnou roli, přece učí zkušenost a zjišťuje to soud též pro tento případ, že i zručnost hráčů, zejména hráčů ze zvyku nebo povolání, má velký vliv na výsledek hry, zvláště oproti osobám nezkušeným nebo méně zkušeným. O takové hráče ze zvyku nebo z povolání v tomto případě dle zjištění rozsudku skutečně šlo, právě tak jako soud nalézací poukazem na »hejličkářství« dává projev svému přesvědčení, že obžalovaní jako hráči byli vůči poškozenému zřejmě ve výhodě. A byť i pouze nahodilé poškození v hazardní hře pojato bylo již ve skutkové podstatě §u 522 tr. zák., do níž spadalo by také již pouhé vyzývání k účasti ve hře hazardní, má se věc jinak, jde-li o vyzývání za použití prostředku lstivého, uvádějícího vyzvaného, v omyl o povaze spoluhráčů, vycházejících přímo na to, aby ho za využití své nepoměrně vyšší zběhlosti ve hře — jiných lstivých, podvodných prostředků rozsudek ovšem v tomto případě nezjistil — bezpečně obehráli a tím na majetku poškodili. Je-li lstivým předstíráním nebo jednáním ve smyslu §u 197 tr. zák. každé k oklamání jiného čelící nebo jeho omylu využívající chování pachatelovo podle okolností případu způsobilé, oklamati (sb. vid. 4129; viz též sb. nejv. čs. soudu č. 293), nelze shledati právně pochybeným, shledal-li soud nalézací takové podvodné jednání i v tom, že obžalovaní v úmyslu uvedeném oklamali Floriána K-a, vzbudivše v něm úmyslně omyl, že jsou hráči neobratnými, a přiměvše ho tak k tomu, aby se s nimi pustil do hazardní hry. Že snad Florián K. pustil se do hry hazardní v domnění, že sám snadno může obžalované obehráti, nemění ničeho na trestní odpovědnosti obžalovaných, ježto jejich podvodné jednání zůstalo by i pak trestným, kdyby poškozený sám byl měl úmysl využiti na jich škodu jejich předstírané mu neobratnosti (§ 4 tr. zák.). Byť i tedy nebylo správné dovolávání se předpisu §u 201 e) tr. zák., přece jen odsouzení pro podvod samo nelze uznati právně pochybeným, a stačí rozsudek vypuštěním tohoto §u, jinak bezvýznamným, opraviti, ostatek však jej ponechati v platnosti.

Citace:

č. 1209. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 265-266.