Čís. 536. Zatajení nálezu (§ 201 lit. c) tr. zák.) nestává se krádeží, zvěděl-li pachatel po nálezu, komu nalezená věc náleží.(Rozh. ze dne 17. září 1921, Kr II 58/21.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalované do rozsudku krajského soudu v Mor. Ostravě ze dne 28. prosince 1920, pokud jím byla stěžovatelka uznána vinnou zločinem krádeže podle §§ 171, 173, 174 II a) tr. zák., napadený rozsudek zrušil a uznal obžalovanou vinnou zločinem podvodu dle §§ 197, 201 lit. c) tr. zák. — mimo jiné z těchto důvodů: Odůvodněna jest stížnost, pokud, dovolávajíc se § 281 čís. 10 tr. ř., dovozuje, že skutek její, soudem nalézacím zjištěný, neprávem podřaděn byl pod trestní ustanovení o zločinu krádeže, ježto opodstatňuje toliko skutkovou podstatu zločinu podvodu dle §§ 197, 201 lit. c) tr. zák. Neboť soud nalézací, zjistiv, že obžalovaná nalezla na cestě do L. u samé Odry hodinky s řetízkem v ceně 957 K, které krátce před tím ztratil Josef N., jenž, seznav ztrátu, ihned po nich hlasitě se sháněl, shledává v jich přivlastnění skutkovou podstatu zločinu krádeže jen z toho důvodu, že majitel věcí nalezených byl obžalované znám. Než rozsudek nezjišťuje, že by majitel těchto věcí býval nálezkyni znám již v době nálezu a pojetí úmyslu, nález ten si přivlastniti. Naopak vyplývá z důvodu rozsudku v jich souvislosti, že obžalovaná hodinky a řetízek našla a si přivlastnila, neznajíc ještě osoby majitelovy, a teprve potom, byť i po krátké chvíli, z povyku, Josefem N-em způsobeného nabyla vědomosti, že on to byl, jenž nalezené předměty ztratil. Za takovýchto okolností nelze mluviti o tom, že by byly hodinky odňaty z držení a bez přivolení majitelova. Že nalezené hodinky majiteli, seznavši ho, nevrátila, tvoří jen zatajení nálezu, náležející ku předpokladům § 201, lit. c) tr. zák. Dovršenou skutkovou podstatu tohoto méně trestného zločinu okolnost ta přeměniti nemůže ve zločin krádeže. Podřadění stěžovatelčina skutku pod §§ 171, 173, 174 II a) tr. zák. jest proto právně mylným.