NPD documents search: Váž. tr., 17 (1935)

Čís. 536.

Zatajení nálezu (§ 201 lit. c) tr. zák.) nestává se krádeží, zvěděl-li pachatel po nálezu, komu nalezená věc náleží.
(Rozh. ze dne 17. září 1921, Kr II 58/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalované do rozsudku krajského soudu v Mor. Ostravě ze dne 28. prosince 1920, pokud jím byla stěžovatelka uznána vinnou zločinem krádeže podle §§ 171, 173, 174 II a) tr. zák., napadený rozsudek zrušil a uznal obžalovanou vinnou zločinem podvodu dle §§ 197, 201 lit. c) tr. zák. — mimo jiné z těchto důvodů:
Odůvodněna jest stížnost, pokud, dovolávajíc se § 281 čís. 10 tr. ř., dovozuje, že skutek její, soudem nalézacím zjištěný, neprávem podřaděn byl pod trestní ustanovení o zločinu krádeže, ježto opodstatňuje toliko skutkovou podstatu zločinu podvodu dle §§ 197, 201 lit. c) tr. zák. Neboť soud nalézací, zjistiv, že obžalovaná nalezla na cestě do L. u samé Odry hodinky s řetízkem v ceně 957 K, které krátce před tím ztratil Josef N., jenž, seznav ztrátu, ihned po nich hlasitě se sháněl, shledává v jich přivlastnění skutkovou podstatu zločinu krádeže jen z toho důvodu, že majitel věcí nalezených byl obžalované znám. Než rozsudek nezjišťuje, že by majitel těchto věcí býval nálezkyni znám již v době nálezu a pojetí úmyslu, nález ten si přivlastniti. Naopak vyplývá z důvodu rozsudku v jich souvislosti, že obžalovaná hodinky a řetízek našla a si přivlastnila, neznajíc ještě osoby majitelovy, a teprve potom, byť i po krátké chvíli, z povyku, Josefem N-em způsobeného nabyla vědomosti, že on to byl, jenž nalezené předměty ztratil. Za takovýchto okolností nelze mluviti o tom, že by byly hodinky odňaty z držení a bez přivolení majitelova. Že nalezené hodinky majiteli, seznavši ho, nevrátila, tvoří jen zatajení nálezu, náležející ku předpokladům § 201, lit. c) tr. zák. Dovršenou skutkovou podstatu tohoto méně trestného zločinu okolnost ta přeměniti nemůže ve zločin krádeže. Podřadění stěžovatelčina skutku pod §§ 171, 173, 174 II a) tr. zák. jest proto právně mylným.

Citace:

č. 536. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 340-341.