Čís. 14217.

Zákonem ze dne 21. února 1929, čís. 26 Sb. z. a n. o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách byla uložena ohlašovací povinnost toliko zaměstnavateli. Tato povinnost nestíhá úředníky zaměstnavatelovy ani podpůrně a nejsou proto civilně-právně odpovědni pojištěncům z náhrady škody vzniklé jejím porušením.
Pověří-li zaměstnavatel některého ze svých úředníků prováděním ohlašovací povinnosti, jest nedbání této povinnosti ohroženo toliko pořádkovým trestem.
(Rozh. ze dne 1. března 1935, Rv II 83/35.)
Žalobkyně domáhá se žalobou na úřednících svého bývalého zaměstnavatele náhrady škody vzniklé jí tím, že žalovaní, ač k tomu byli povinni, ji nepřihlásili k pensijnímu pojištění, v důsledku čehož jí nebylo nositelem pensijního pojištění vyplaceno při jejím uzavření sňatku výbavné. Nižší soudy zamítly žalobu, odvolací soud z těchto důvodů: Žalobkyně byla zaměstnána jako pěstounka na mateřské škole »Macierzy Szkolnej« ve V., v této své vlastnosti byla pojištěním povinná podle zákona ze dne 21. února 1929 čís. 26 sb. z. a n., zaměstnavatelka Macierz Szkoliná žalobkyni nepřihlásila k pensijnímu pojištění a žalobkyně proto po uzavření sňatku nedostala výbavné, jež jí jinak po uplynutí čekací doby příslušelo. Žalovaní byli zaměstnáni u Macierzy Szkolnej jako úředníci. Nebyla-li žalobkyně přihlášena k pensijnímu pojištění, ručí za to žalobkyni v prvé řadě ze smlouvy zaměstnavatelkyně, t. j. Macierz Szkolná, nikoliv žalovaní, poněvadž žalobkyně k žalovaným nebyla ve smluvním poměru a nemohli žalovaní nějakým opomenutím přihlášení žalobkyně porušiti smlouvu, která mezi stranami spornými nestávala. Jest proto se dále zabývati otázkou, zda žalovaní ručí žalobkyni z důvodu, že nedostatečně plnili své povinnosti jako úředníci Macierzy Szkolnej, čímž povstala žalobkyni škoda, že zejména se dopustili přestupků § 170 lit. a) a c), § 171 zákona o pensijním pojištění. Dle § 170 zák. čís. 26/29 dopustí se přestupku trestného podle § 172 zák. o pens. pojištění a) zaměstnavatel, jenž nevyhoví včas bez náležité omluvy povinnosti ohlašovací uložené mu tímto zákonem, c) zaměstnavatel, jenž bez náležité omluvy nesplní vůbec nebo splní jenom nedostatečně povinnost vésti, uschovávati a předkládati mzdové záznamy, d) zaměstnavatel, který vědomě sráží pojištěnci při výplatě více na pojistném nežli jest přípustno podle tohoto zákona. § 171 odst. 1 zák. o pens. pojištění ustanovuje: Pověřil-li zaměstnavatel třetí osobu úkoly, jichž nesplnění zakládá přestupek podle ustanovení předchozího § písm. a)—d), je tato osoba za nesprávné provedení jejich trestně odpovědna. Osobou, jíž pověřil zaměstnavatel úkoly ohlašovacími, ale není každá osoba, jež provádí manipiulační práce s Ohlášením atd. spojené, nýbrž předpokládá to, by zaměstnavatel nositeli pojištění oznámil tuto osobu, která jest odpovědná za včasné oznámení uložené zaměstnavateli v zákoně. Jen v případě, když zmocněnec byl zaměstnavatelem ustanoven a pojišťovně oznámen, ručí osobně za včasné podání veškerých oznámení (viz Dr. Jan Gallas, Výklad k zák. o pens. poj. 1929 str. 291, Dr. Jan Gallas a Dr. Frant. Janolštík, Výklad zák. o soc. pojištění 1929 str. 64). Ježto podle dopisu úřadovny B. Všeobecného pensijního ústavu v B. ze dne 13. června 1934 nelze ze spisů zjistiti, zda Macierz Szkolná pověřila žalovanou stranu úkoly, jichž nesplnění zakládá přestupek podle ustanovení § 170 lit. a)—d) zák. čís. 26/29 a odvolatelka sama netvrdila, že Macierz Szkolná skutečně žalovanou stranu hlásila jako zodpovědnou osobu nositeli pojištění, nevztahuje se na žalované ustanovení § 171 zák. čís. 26/29 a nemůže se proto žalobkyně s úspěchem odvolati na to, že žalovaní nesplnili svou povinnost dle §§ 170, 171 zák. čís. 26/29, nebyli-li osobami, jimž vůči pojišťovně náležela povinnost oznámení učiniti. Touto osobou byla jen zaměstnavatelka a jen vůči ní může odvolatelka uplatňovati své nároky pro nesplnění povinnosti dle zák. o pensijními pojištění. Jak první soud správně již vystihl, byli žalovaní jen osobami, jichž použila Macierz Szkolná ke splnění smluvního závazku vůči odvolatelce a jako takoví ručili by odvolatelce jen, kdyby žalobkyně tvrdila a dbkázala, že se dopustili civilního deliktu, na př. že zpronevěřili příspěvky k pensijnímu pojištění, jež žalobkyni srazili, anebo kdyby dokázala, že úmyslně žalobkyni nepřihlásili, aby jí škodu způsobili. Neprovedení přihlášky však se stalo pouze nedopatřením a nedodržením zákonitých předpisů, nikoliv úmyslně. Za to jsou žalovaní sice zodpovědní Macierzy Szkolnej jako zaměstnavatelce, nikoliv však žalobkyni.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Nejvyšší soud schvaluje právní posouzení věci odvolacím soudem. Jest jen ještě podotknouti, že podle zvlášních předpisů zák. o pens. pojištění je zaměstnavatel povinen přihlásiti zaměstnance vstupujícího u něho do zaměstnání podrobeného pojistné povinnosti, u příslušného nositele pojištění (§ 5 odst. 1 zák, č. 26/29 sb. z. a n.) a že zaměstnavatelem je osoba fysická i právnická, na jejíž vrub jsou vykonávány služby zaměstnanců uvedených v § 1 dotčeného zákona. Zaměstnavatel může ovšem pověřiti některého ze svých úředníků podáváním přihlášek podle § 5, vedením mzdových záznamů (§§ 6 a násl.) a prováděním srážek částí pojistného, připadajících na pojištěnce ze služného (§ 68 zák.). Učiní-li tak, jest osoba pověřená trestně zodpovědná za nesprávné provedení úkolů jí svěřených (§ 171 zák.), a příslušné přestupky trestají správní úřady (§ 172 zák.). Těmito předpisy nebylo však nic změněno na civilně-právních předpokladech pro náhradu škody (§ 1295 odst. 1 obč. zák.). Ohlašovací povinnost uložil zákon o pensijním pojištění toliko zaměstnavateli a zaměstnavatelka žalobkyně byla již v jiném sporu pravoplatně odsouzena (Cpr 1 13/33). Hrozí-li zákon trestem úředníku, který ohlašovací povinnost zaměstnavatelem naň přenesenou řádně neplnil, jde tu o pořádkový trest, mající zajistiti řádné splnění zaměstnavatelových povinností v zájmu správného provedení tohoto oboru sociálního pojištění, avšak zákon neukládá ani podpůrně ohlašovací povinnost úředníkům zaměstnavatelovým, a tito nejsou právi pojištěncům z náhrady škody, vzniklé porušením této ohlašovací povinnosti.

Citace:

č. 14217. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 220-222.