Čís. 14858.K darování nábytku nezletilým dětem odevzdaného není třeba ani notářského spisu ani soudního schválení.(Rozh. ze dne 10. ledna 1936, Rv I 1458/35.)Prvý soud nevyhověl žalobě, jíž se nezletilí žalobci domáhali vyloučení nábytku z exekuce tvrdíce, že ho nabyli darem od svého otce, a to v podstatě proto, že tvrzené darování by vyžadovalo jednak formy notářského aktu jednak schválení poručenského soudu, což se nestalo. Odvolací soud uznal podle žaloby. Důvody: Názor prvého soudu, že žalobci nemohli nabýti oněch předmětů darem od svého otce, poněvadž byli v oné době ještě nezletilí a darovací smlouva nebyla jejich soudem poručenskými schválena, není správný, neboť dle § 865 obč. zák. osoby nezletilé, které již dokonaly 7. rok svého života, jsou způsobilé k právním jednáním, kterými pouze nabývají, avšak se nijak nezavazují. Jestliže tedy v době darování oněch předmětů žalobci ve věku 9, vztažně 17 let dostali od svého otce bezplatně zařízení pokoje s výslovným podotknutím, že jest jejich vlastnictvím, že si s nimi mohou dělat co chtějí, a tito dar přijali a zařízený pokoj obývali, pak šlo o smlouvu nabývací na straně žalobců, jíž žalobci na sebe žádných závazků nevzali. Smlouva ta dle ustanovení § 865 obč. zák. nepotřebovala schválení soudu opatrovnického. Jest ovšem otázka, zda šlo při tom o smlouvu darovací a nebo jen o splnění vyživovacích povinností manželským otcem vůči jeho dětem ve smyslu §§ 139 a 141 obč. zák. I kdyby tu šlo o plnění těchto vyživovacích povinností po případě, pokud otcem bylo plněno nad tuto povinnost, o darování věci hmotné, movité (§ 938 obč. zák.), nebylo zde třeba zřízení notářského spisu ani v prvém ani v druhém případě, neboť tato forma pro plnění vyživovací povinnosti vůbec není předepsána a darování vyžaduje formy notářského spisu dle § 1 zák. ze dne 25. července 1871 čís. 76 Sb. z. a n. jen tehdy, stalo-li se bez skutečného odevzdání, kdežto v daném případě bylo ono zařízení bytu žalobcům přímo a hmotně odevzdáno ve smyslu § 426 obč. zák. (§ 944 obč. zák. z opaku). Tito majíce pro sebe titul nabytí a způsob nabytí, jsou ve smyslu § 372 obč. zák. legitimováni jako publiciánští vlastníci oněch věcí k žalobě ve smyslu § 37 ex. ř. domáhající se výroku o nepřípustnosti exekuce z důvodu jejich vlastnictví, jež exekuci třetích osob na ony předměty nepřipouští.Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody:Žalovaní napadají rozsudek odvolacího soudu jen z důvodu § 503, č. 4 c. ř. s., důvod ten však neprovádějí podle zákona, neboť jednak brojí nedovoleně proti hodnocení provedených důkazů odvolacím soudem, jednak vycházejí z úvah a předpokladů, které nemají opory ve zjištěných skutkových okolnostech. Pokud poukazují žalovaní, že věci darované zůstaly nadále v držbě dárce (otce žalobců), a míní, že se tradice nestala, přehlíží, že osoby, které dovršily léta dětství (§ 21 obč. zák.), mohou se dle § 310 obč. zák. samy o sobě držby věci ujmouti.