NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 1

Čís. 14319.

Jest-li podle stanov vyhrazena příprava návrhů pro valnou hromadu společné schůzi představenstva a dozorčí rady, musí býti i pořad valné hromady stanoven jen na takové společné schůzi.
(Rozh. ze dne 17. dubna 1935, R I 332/35.)
Prvý soud prohlásil valnou hromadu společenstva »Velkoná- kupní družstvo .... zapsané společenstvo s r. o. v P.,« konanou dne 9. ledna 1934 k stížnosti člena společenstva za neplatnou. Důvody: Před valnou hromadou nekonala se společná schůze představenstva a dozorčí rady podle § 40 stanov, která připravuje návrhy pro valnou hromadu. Představenstvo družstva ve svém vyjádření uvedlo, že nikde ve stanovách není předepsáno, že návrhy ty vůbec připravovány býti musí, že podle § 9 lit. a) může podávati návrhy každý člen ve valné hromadě a že tudíž společnou schůzi představenstva a dozorčí rady nebylo třeba svolávati a to tím spíše, že podle § 44 stanov svolává valnou hromadu představenstvo a že podle § 45 stanov náleží ke svolání valné hromady též rozeslání pozvánek s denním pořádkem, jehož určení jest tedy věd představenstva. Tento názor není správný. Že pořad (program) valné hromady musí býti předem určen, předpisuje § 30 společenstevního zákona. Vzhledem k tomu musí tak učiniti statutární orgán. To je podle § 40 č. e) stanov společná schůze představenstva a dozorčí rady. Jestliže se tak nestalo, nebyla schůze formálně správným způsobem připravena, totiž nebyl určen orgánem k tomu povolaným její program a nemohla se proto o něm pravoplatně usnésti. To, že podle § 9 stanov může každý člen podati na valnou hromadu tak zvaný »volný« návrh, nic nemění na předpisu § 30 zákona spol. a § 40 č. e) stanov. Předpisy §§ 44 a 45 stanov ustanovují pak pouze, kdo a jakým způsobem valnou hromadu svolává, nikoliv však kdo určuje její program. O tom pojednává specielně ustanovení § 40 č. e) stanov. Nebylo-li toto ustanovení dodržení, nedošlo k valné hromadě způsobem stanovami určeným a nemohla se tato právoplatně usnášeti. Rekursní soud nevyhověl rekursu do tohoto usnesení schváliv právní názor prvého soudu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Nelze mluviti o nezákonnosti, jestliže rekursní soud schválil potvrzujícím usnesením výklad § 40 e) stanov, jaký podal soud rejstříkový, neboť, je-li podle stanov společným schůzím představenstva a dozorčí rady vyhraženo připravovati návrhy pro valnou hromadu, nepochybily nižší soudy, vykládají-li toto pravidlo ve smyslu přísnějším, že totiž i pořad valné hromady musí stanoven býti jen na takové společné schůzi. Nesejde na tom, že svolání valné hromady je stanovami uloženo (§ 44) představenstvu, neboť tím má představenstvo provésti také to, co bylo v příčině návrhů pro valnou hromadu stanoveno na společné schůzi představenstva a dozorčí rady, tím není nijak vyloučena výhrada stanovená v § 40 e) stanov. Napadené usnesení není tedy nezákonné, neboť se nepříčí jasnému a nepochybnému znění nebo smyslu zákona (§§ 30, 11 zák. čís. 70/73 ř. z.).

Citace:

č. 3556. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1181-1182.