NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 1

Čís. 17182.

Pokud stavební a bytová společenstva ojedinělým prodejem svého pozemku tomu, kdo není jejich členem, nevyvíjejí činnost, jež by se příčila jejich stanovám a byla v rozporu se společenstevním zákonem č. 70/1873 ř. z.
(Rozh. ze dne 17. ledna 1939, Rv I 2178/38.)
Žalobce František K., jenž nejsa členem společenstva s ručením omezeným »S.«, obecně prospěšného sdružení pro stavbu dělnických domků v D., koupil od něho pozemek č. kat. 89/2, domáhá se na žalovaném správci konkursní podstaty uvedeného družstva, aby bylo uznáno právem, že tento pozemek nepatří do konkursní podstaty a že žalovaný jako správce konkursní podstaty uvedeného společenstva jest povinen jednak trpěti, aby bylo pro žalobce vloženo vlastnické právo, prosté všech zástavních práv, jednak se postarati na svůj náklad o výmaz zápisů pod položkami B 2, C 2, C 3 (poznámky prohlášení konkursu na jmění družstva »S.«, vkladu práva zástavního pro vykonatelnou pohledávku firmy B. a poznámky zahájení dražebního řízení pro pohledávku uvedené firmy). Nižší soudy zamítly žalobu, odvolací soud z těchto důvodů: Motivy, které snad vedly družstvo »S.« k že koupilo od obce D. parcelu č. kat. 92/3 poz. knihy D. a že podle žalobního tvrzení prodalo žalobci parcelu č. akt. 89/2; téže pozemkové knihy, nemohou rozhodovati o tom, zda právní jednání, jímž mělo býti dosaženo domnělého prospěchu družstva, je platné či nikoliv. Ani v právu nesvětí účel prostředky a nelze se při posuzování dovolenosti prostředků říditi tím, že náhodou v konkrétním případě by bylo právní jednání družstvu na prospěch resp. aspoň vyhovovalo jeho účelu. Nesrovnává-li se právní jednání družstva se zákonem nebo stanovami, je neplatné, třebas i bylo družstvu na prospěch. Takový skutečný nebo domnělý prospěch jest jen motivem , který není rozhodující (§ 901 obč. zák.). Ostatně je vše, čím odvolatel tento prospěch odůvodňuje, nedovolenou novotou. Podle toho, co bylo tvrzeno v řízení před prvou stolicí, jde o to, zda tvrzený prodej pozemku č. kat. 89/2 lze uvésti v souhlas s družstevním zákonem a stanovami, které, jsou pro družstvo zákonem, a zda snad přece by jej nebylo možno uznati platným se zřetelem na ustanovení §§ 4 až vlád. nař. č. 116/1935 Sb. z. a n. Účelem družstva »S.« podle § 1 stanov bylo, aby svým méně zámožným členům obstarávalo levné a zdravé byty stavěním a nabýváním obytných domů s malými byty a aby umožnilo svým členům nabývání vlastních domů způsobem v odstavci b) uvedeným. Společenstvo může, aby tohoto účelu dosáhlo, nabývati věcných práv i k pozemkům. Podle názoru odvolacího soudu je hledíc na povahu bytového družstva zcela vyloučeno, aby svoji zřejmě jen na členy omezenou hlavní činnost rozšiřovalo na nečleny. To bylo by v zřejmém rozporu s § 1 stanov a znamenalo by to, že by družstevní charakter společenského útvaru byl podkopán. Nevadí, že ve stanovách není výslovného zákazu rozšiřování činnosti na nečleny, když takové rozšiřování je v rozporu s povahou a účelem družstevního podnikání. To je viděti také z toho, že uvedené vládní nařízení má v § 3 zvláštní ustanovení o tom, jak lze rozšiřovati činnost družstev bytových. Jestliže pak podle § 4, odst. 1, uved. vlád. nař. není dovoleno rozšíření hlavní činnosti, nelze se pro platnost takového podle vzpomenutého předpisu nedovoleného rozšíření hlavní činnosti a právních jednání k němu směřujících dovolávati ani ustanovení § 6 uved. zák. Nebylo by tedy právní jednání, o něž jde, t. j. prodej družstevního pozemku nečlenovi, platné ani tehdy, kdyby náleželo k hlavní činosti družstva. Ale takový prodej pozemků i stavebních nenáleží vůbec k činnosti družstva. Účelem družstva je, aby nabývalo pozemků, stavělo družstevní domy a pronajímalo v nich byty, nebo aby umožnilo členům nabývání družstvem vystavěných domků. Proto nemůže v souzeném případě jíti o žádné podle § 4 uved. vlád. nař. dovolené rozšíření hlavní činnosti na nečlena, nýbrž jde o činnost, jež je v rozporu s účelem uvedeným v § 1 stanov a s § 1 společenstevního zákona. Právní jednání, jímž se nedovolená činnost družstva provádí a uskutečňuje, nelze se zákonem uvésti v soulad a je neplatné. Proto prvý soud věc správně posoudil, když žalobu zamítl. Při tom svém právním názoru nepotřeboval se prvý soud zabývati ostatními otázkami, jež řešiti by bylo až na druhém místě, a nemusil tedy doplňovati řízení v ostatních směrech, jak mu to bylo uloženo zrušovacím usnesením odvolacího soudu.
Nejvyšší soud uložil soudu prvé stolice, aby o věci dále jednal a znovu rozhodl.
Důvody:
Při řešení otázky právní platnosti prodeje pozemku č. kat. 89/2 poz. knihy D. družstvem »S.« žalobci nelze pominouti souvislost tohoto prodeje s nabytím pozemku č. kat. 92/3 téže pozemkové knihy družstvem od obce D.
Souvislost ta, na niž poukazoval dovolatel liž v žalobě, je též zřejmá z prokolu o společné schůzi družstva »S.« ze dne 14. srpna 1921, jakož i z opisu protokolu o schůzi obecního zastupitelstva v D. ze dne 3. dubna 1922.
Nelze pochybovati o tom, že uvedené nabytí pozemku č. kat. 92/3 družstvem patří do oprávnění družstva ve smyslu § 1, odst. 2, písm. b) stanov, že se stalo podle usnesení obecního zastupitelstva v D. na žádost družstva a že bylo schváleno za směnu učiněnou mezi žalobcem a Václavem K., který žalobci postoupil díl č. 1 na parcele č. kat. 89. Uváděl-li předseda družstva »S.« ve společné schůzi dne 31. července 1921, že parcelační plány a vyměření jsou hotové a že další je ztěžováno obcí a K-em (žalobcem), který protestuje proti povolení stavby, a bylo-li potom ve schůzi obecního zastupitelstva dne 3. dubna 1922 vyhověno žádosti družstva za odprodej pozemku č. kat. 92 a byl-li schválen odprodej za určitých podmínek, je z toho zřejmé, že se tvrzený prodej pozemku č. kat. 89/2 žalobci stal důsledkem nabytí pozemku č. kat. 92/3 družstvem od obce D., a jsou obě tato právní jednání v příčinné souvislosti.
Je-li nabytí pozemku č. kat. 92/3 kryto stanovami družstva a právně nezávadné, nebylo by rozumného důvodu upírati právní platnost souvisícímu s ním právnímu jednání a odprodeji pozemku č. kat. 89/2, neboť tímto ojedinělým jednáním družstvo ještě nevyvinulo činnost, jež by se příčila duchu jeho stanov a byla v rozporu s družstevním zákonem. Činnost družstva nebyla tím rozšířena přes meze stanov na jiný předmět, než jaký je uveden v § 1 stanov, a dovolatel — nečlen — se v souzeném případě nestal podílníkem na hospodářství společenstevním, nýbrž tvrzeným odprodejem pozemku dovolateli bylo družstvu umožněno, že nabylo stavebního místa pro stavbu domku, jak tomu nasvědčuje i výkaz výloh o parcelačních a stavebních plánech parcely č. kat. 92/3, a byla tím tedy podepřena činnost družstva podle § 1 stanov.
Posuzuje-li se s vylíčeného hlediska odprodej pozemku č. kat. 89/2 dovolateli v souvislosti s nabytím pozemku č. kat. 92/3 družstvem, nelze schváliti právní názor nižších soudů, že tu šlo o neplatné právní jednání s hlediska § 1 druž. zák. a § 1 stanov a že družstvo tu vyvinulo nedovolenou činnost.
Řečený prodej pozemku dovolateli, třebaže nebyl členem družstva, nebyl by neplatný vzhledem na předpisy §§ 5, 6 vlád. nař. č. 116/1935 Sb. z. a n. Pokud nižší soudy zamítly žalobu z uvedeného důvodu neplatnosti právního jednání družstva s dovolatelem, neposoudily věc správně, což právem dovolatel vytýká.
Dovolací soud však nemohl ve věci rozhodnouti, poněvadž skutková zjištění prvého rozsudku soudu prvé stolice byla odvoláním napadena pro nesprávné hodnocení důkazů a pro rozpor se spisy, kteréžto důvody odvolací soud ve zrušovacím usnesení uznal za oprávněné, a uložil prvému soudu se jimi obírali a s nimi se vypořádali, čehož však nebylo v napotomním řízení před prvým soudem dbáno, a v druhém rozsudku se prvý soud pro jiný právní názor na věc vůbec o dřívější skutková zjištění neopíral. Schází tudíž dovolacímu soudu pro právní posouzení věci správnost skutkových předpokladů, a bylo proto nutno zrušili rozsudky nižších soudů a věc vrátili prvému soudu (§ 510 c. ř. s.) k provedení toho, co mu uložil odvolací soud ve zrušovacím usnesení ze dne 8. ledna 1938, č. j. Co VII 292/37-19, a k novému rozhodnutí.

Citace:

č. 17182. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 61-63.