Čís. 1929.
Vplacení peněz složenkou šekového úřadu poštovního má týž účinek, jako by placeno bylo majiteli účtu, jakmile peníze byly vplaceny u poštovního úřadu. Dlužník není povinen, by o vplatu ihned vyrozuměl věřitele.
(Rozh. ze dne 17. října 1922, Rv II 206/22.)
Dle smíru měl žalobce zaplatiti dluh dne 5. listopadu 1921. Ježto tak neučinil, podal žalovaný dne 28. listopadu 1921 exekuční návrh. Při výkonu exekuce dne 6. prosince 1921 předložil žalobce složenku poštovní spořitelny, dle níž dne 26. listopadu 1921 dlužný peníz u poštovního úřadu vplatil, načež, když dlužník zaplatil i útraty exekuční, byla exekuce zrušena. Jeho žalobě o náhradu těchto útrat procesní soud prvé stolice vyhověl. Důvody: Jde o to, zda placení na banku poštovní složenkou bylo hotovo. Žalobce z obchodního spojení se žalovaným měl v zásobě složenky a použil jedné z nich k zaslání peněz na banku, která má účet u poštovního šekového úřadu v Praze. To znamená, že banka a poštovní šekový úřad v Praze jsou zmocněnci žalovaného. Nerozhoduje, kdy žalovaný uvědoměn byl o dojití peněz, nýbrž kdy octl se v držení zaslaných peněz. Soud shledal, že žalobce dne 26. listopadu 1921 řádně zaplatil celý svůj dluh, tedy ještě před podáním exekuční žádosti placení bylo hotovo. Žalobce nemůže nésti následky opožděného uvědomění o složení peněz, nemá též dle zákona zvláštní povinnost uvědomiti svého věřitele o době placení. Žalobce nezavinil podání exekuční žádosti. Povinností žalovaného, který zajisté před 6. prosincem byl v držení peněz, bylo, aby postaral se zavčas o to, aby k výkonu exekuce nedošlo (§ 39 čís. 6 ex. ř.). Pokračoval-li v ní, sluší v tom spatřovati jeho zavinění. Odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Bylo zjištěno, že žalobce lhůty platební, poskytnuté mu exekučním titulem do 15. listopadu, nedodržel a dlužné peníze žalovanému složním listem, znějícím na účet filiálky L. dne 26. listopadu u poštovního úřadu ve V. poukázal. Jest také zjištěno, že žalovaný podal žádost za exekuci dříve, než peníze obdržel a než dostal uvědomění o zaslání peněz. Z těchto zjištění plyne, že žalobce byl od 16. listopadu s placením v prodlení, a musí proto hraditi útraty exekuce (§ 1334 obč. zák.).
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Výtce nesprávného právního posouzení věci (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) nelze upříti oprávnění. Jest lhostejno, že smírem ze dne 19. října 1921 nebylo stanoveno, že zaplacení má se státi složenkou poštovního úřadu šekového, rozhodným jest pouze, že tento způsob placení nebyl vyloučen. Když žalovaný, jak nesporno, odevzdal v dřívější době žalobci složenky poštovního úřadu šekového, bylo nepochybným, že žalobce byl oprávněn užíti složenek těch k placení dluhu. Ustanovení smíru, že má placeno býti žalovanému, nemělo toho významu, že by jemu osobně bez sprostředkovaní poštovního úřadu mělo býti placeno, nebo že by nemělo býti použito složenky, jím žalobci odevzdané, dle níž mohl žalobce platiti ve prospěch účtu žalovaného k rukám filiálky banky. Chtěl-li žalovaný vyloučiti tento způsob placení, měl to vzhledem k tomu, že žalobci před tím odevzdal k použití složenky na onu banku znějící, výslovně vyloučiti. Když tedy žalobce dne 26. listopadu 1921 zaplatil dlužný peníz, použiv této složenky, zaplatil jej platně a způsobil tím zánik pohledávky žalovaného. Poštovní úřad šekový jest totiž dle svého zařízení zmocněncem majitele účtu (zák. ze dne 19. listopadu 1887, čís. 133 ř. zák., min. nař. ze dne 22. listopadu 1887, čís. 134 ř. zák. a zák. ze dne 11. března 1919, čís. 140 sb. z. a n.), takže vplacení peněz složenkou šekového úřadu poštovního má dle § 1017 obč. zák. týž účinek jako by placeno bylo majiteli účtu, jakmile peníze byly u poštovního úřadu vplaceny. Poněvadž majitelka účtu, filiálka banky, byla rovněž zmocněnkou žalovaného mělo žalobcovo placení ze dne 26. listopadu 1921 složenkou poštovního úřadu šekového týž účinek, jako by v tom okamžiku bylo placeno přímo žalovanému, takže placením tím pohledávka zanikla a exekuční návrh žalovaného ze dne 30. listopadu 1921 nebyl oprávněn. Není zákonného nařízení, dle něhož by dlužník, zaplativší dluh poštovním úřadem šekovým, musil o učiněném vplatu zpraviti ihned věřitele, by se uchránil následků případné exekuce. Nebyl proto žalobce povinen, zpraviti žalovaného o tom, že použil složenky poštovního úřadu šekového k zaplacení dluhu. Při tom jest úplně lhostejno, že žalobce byl již od 16. listopadu 1921 s placením v prodlení, rozhodným jest pouze, že zaplatil dříve, nežli exekuční návrh byl podán. Exekuce byla tedy bezdůvodnou a žalobce nebyl povinen hraditi žalovanému útraty exekuce. Vybral-li je žalovaný nicméně, vybral je neprávem.