NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 1

Čís. 15752.

Útraty sporu o uznání otcovství a o výživné jsou příslušenstvím výživného a lze i pro ně nastupovati žalobou podle § 2 vyživ. zákona č. 4/1931 Sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 20. ledna 1937, Rv I 1963/36.)
Žalobce, opíraje žalobu o předpis § 2 vyživ. zákona č. 4/1931 Sb. z. a n. domáhá se na žalovaném jako otci svého nemanželského dítěte mimo jiné i náhrady útrat, jež mu byly přisouzeny v paternitním sporu proti synovi žalovaného. Prvý soud v této části žalobu zamítl. Odvolací soud jí vyhověl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Žalovaný zastává názor, že útraty nejsou pohledávkou výživného a že se proto na ně nevztahuje § 2 vyživ. zák. č. 4/1931 Sb. z. a n., avšak výhody, jež poskytuje zákon vymáhajícímu věřiteli při exekuci na služební platy pro pohledávku výživného, se vztahují i na útraty sporu o výživné jako příslušenství vyživovací pohledávky. Je ovšem pravda, že žaloba o výživné byla v souzeném případě spojena se žalobou o uznání otcovství, to však na věci nic nemění, neboť otcovství k nemanželskému dítěti jest nutným předpokladem vyživovací povinnosti otcovy, bez něhož nelze žalovati na placení výživného. Hlavním účelem paternitního sporu jest donutiti nemanželského otce, aby platil výživné, a jsou proto útraty paternitního sporu příslušenstvím vysouzeného výživného.

Citace:

Čís. 15752.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 75-75.