NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 1

Čís. 11143.

Nekalá soutěž (zákon ze dne 15. července 1927, čís. 111 sb. z. a n.). Skutečnost, že se protiprávní jednání stalo již před podáním žaloby, opravňuje k úsudku, že jest důvodnou obava dalších poruch. Jest na žalovaném, by prokázal, že obavy té tu není.
Předmětem žalobního nároku podle § 17 zák. jest právo žádati na podnikateli, by se zdržel příslušného jednání, nikoliv jen, by se postaral o to, by zaměstnanec upustil od svého jednání.
(Rozh. ze dne 3. listopadu 1931, Rv I 1277/30).
Žalovaný Eduard S., jenž byl prodavačem a akvisitérem spolužalovaného Františka K-a, majitele automobilového závodu, navštívil Dr. Ř-a, představil se mu jako zástupce firmy František K. a nabídl mu ke koupi osobní vůz značka »Škoda« a doporučoval tento vůz. Dr. Ř. mu odpověděl, že se již rozhodl pro vůz značka »Praga-Piccolo 18 HP«. Na to počal S. Dr. Ř-ovi vysvětlovati, že stroje Praga-Piccolo 18 HP mají do vršků nedostatečnou výkonnost a že nový typ Praga-Picollo 18 HP jest co do výkonností do vršků ještě horší, že tento nový typ má větší váhu a že se při tomto vozu větší síla 18 HP tak neuplatňuje, jako ona síla u vozu lehčího. Eduard S. řekl při tom, že byl dříve zástupcem »Pragovek«, že to zná. Dr. Ř. odebral se pak, maje pochybnosti o jakosti vozu Praga-Piccolo, k zástupci Pragovek, Františku H-ovi, jenž jeho pochybnosti rozptýlil. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se firma, vyrábějící Pragovky, a František H. na Františku K-ovi a na Eduardu S-ovi, by bylo uznáno právem, že žalovaní jsou povinni, pokud Eduard S. prohlašoval o automobilech »Praga-Piccolo 18 HP«, že vozy ty mají špatný výkon, že do vršků jedou hůře než Praga-Piccolo 12 HP a že nejsou silnější než bývalé Praga-Piccolo 12 HP, takového jednání se zdržeti pod exekucí. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby, odvolací soud z těchto důvodů: Pokud žalovaná strana, odůvodňujíc výtku nesprávného ocenění důkazů, vytýká, že ze svědecké výpovědi Dr. Ř-a nelze zjistiti ani, že se výroky Eduarda S-a staly za účelem soutěže, ani že byly s to žalobce poškoditi, nelze s ní souhlasiti. Je sice pravda, že Dr. Ř. vysvětlil podrobně, že S. nabízel mu vůz značky »Škoda«, a, když Dr. Ř., nechtěje se zdržovati dlouhou rozmluvou, mu prohlásil, že se již rozhodl pro Pragu-Piccolo, že teprve potom zavedl S. řeč na výkonnost Pragy. Než proto nelze ještě za to míti, že tato řeč neměla za účel soutěž a že nebyla s to žalobce poškoditi. Naopak právě proto, že S. slyšel rozhodnutí Dr. Ř-a, jest přirozené, že, působiv do té chvíle jen aktivně pro svou značku, se pak represivně snažil zvrátiti rozhodnutí Ř-ovo haněním značky jím zvolené. A že jeho řeč byla s to žalobce poškoditi, vyplývá z toho, že se Dr. Ř. stal kolísavým a své odhodlání uskutečniti zaváhal. Újma, nikoli jen důvodná obava z ní — tu tedy hrozila. A že se tak stalo v hospodářském styku a za účelem soutěže, vyplývá z toho, že S., přišed, nabízel předem svou značku. Že tento účinek nastal, vysvítá dále ze zjištění prvého soudu, že Eduard S. své řeči dodával váhu tím, že řekl, že to přece zná, poněvadž byl dříve zástupcem Pragovek, a z toho, že se Dr. Ř., jsa znepokojen, na věc hned při nejbližší příležitosti dotazoval u žalobce H-a v P. Ze sledu věcí prvým soudem z výpovědí Dr. Ř-a zjištěného právem prvý soud uznal, že šlo o jednání proti dobrým mravům soutěže, neboť, byl-li Eduard S. oprávněn výrobek firmy jím zastupované chváliti a jeho přednosti na odiv stavěti, nebyl nikterak morálně oprávněn doporoučeti jeho kvality nepřímo haněním výrobku konkurenčního. A klade-li žalovaná strana váhu na to, že musí tu objektivně býti obava dalších poruch, tu právě z vylíčeného postupu jednání S-ova u Dr. Ř-a a z okolnosti, že šlo o jednání ve styku hospodářském a soutěžném, dále z potlačování dobrého Ř-ova mínění o dobrých vlastnostech značky »Praga« u Dr. R-a již vzbuzeného jich haněním může odvolací soud zjistiti, že tu taková obava byla. Proto, co se týče základu odsuzujícího výroku, může odvolací soud zjištění prvého soudu vzíti za základ i svého rozhodnutí a když, využívaje výsledků provedeného řízení, učinil další potřebná zjištění, může i ve směru právního posouzení věci co do podřadění pod § 1 zák. o nekalé soutěži v příčině žalovaného Eduarda S-a souhlasiti s vývody prvého soudu. Co se týče žalovaného Františka K-a jako majitele podniku, ručí tento podle § 17 cit. zák. za svého zaměstnance bez výhrady pokud jde o žalobu zdržovací a odstraňovací. Bylo také v tom směru žalobě vyhověno a podle žalobního žádání rozhodnuto, že i František K. jest povinen, zdržeti se takového jednání, totiž pokud Eduard S. prohlašoval tak, jak se mu vytýká. Žalovaný František K. se v odvolání co do základu výslovně nebrání, tvrdě jen, že nebylo žalováno, by se postaral, by Eduard S. od svého jednání upustil, a že ho — K-a — proto nelze odsouditi ke zdržení se výroků S-em pronesených, o nichž se ani netvrdí, že o nich věděl nebo musel věděti. Ale vědomost se k žalobě zdržovací nežádá, o tom lze se shodnouti i s odvolateli, a co se týče úpravy žalobního návrhu proti ručícímu podnikateli, § 1 cit. zák. mluví jen o možnosti žaloby, by se pachatel jednání zdržel — a odstranil závadný stav, a § 17 mluví zase jen o zdržení se a odstranění závadného stavu. Více zákon nepředpisuje, a to právem, neboť možnosti, jimiž podnikatel může závadu odstraniti, jsou zajisté podle povahy věcí různé a mnohé, a zákon by byl jistě rozvířil nevyčerpatelné zdroje sporů, kdyby se byl pokusil kasuistikou specielních předpisů o tom, jak si má podnikatel v tomto směru počínati, věc tu upraviti. Vždyť sama dikce »odstranění závadného stavu« v souzeném případě ani nežádaná, jest tu vlastně konkrétně jinými slovy formulovaná žádost zanechati dalších projevů, tedy zdržeti se jich, o což právě bylo žalováno. Posoudil proto nalézací soud věc i v tomto směru po stránce právní správně, vyhověv žalobě.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Nesprávné právní posouzení vytýkají dovolatelé, tvrdíce, že obava dalších poruch není objektivně odůvodněna, ale skutečnost, že se protiprávní jednání dovolatelů stalo již před podáním žaloby, jak bylo zjištěno, opravňovala odvolací soud k úsudku, že obava dalších poruch jest oprávněna. Dovolatelům náleželo dokázati, že takové obavy tu není, což se jim však nepodařilo. (Viz Skála: Nekalá soutěž str. 43 a Dr. A. Rosenthal, Wettbewerbsgesetz str. 58). Další nesprávné právní posouzení věci vidí spolužalovaný František K. v tom, že i on byl uznán povinným zdržeti se jednání, jehož se dopustil spolužalovaný, a že mu mohlo býti jen uloženo, by se postaral, by spolužalovaný od svého jednání upustil. Tuto výtku uplatňoval dovolatel již v odvolání z rozsudku soudu prvé stolice, odvolací soud ji již vyvrátil a dovolatel se poukazuje na příslušné odůvodnění napadeného rozsudku. Ve smyslu § 17 zákona o nekalé soutěži přičítá se jednání zaměstnancovo podnikateli jako jeho vlastní jednání. Stačí tedy také, že nebezpečí opětného výkonu stíhaného jednání bylo u spolužalovaného Eduarda S-a. Předmětem žalobního nároku jest proto podle citovaného místa zákona právo žádati na podnikateli, aby se sám zdržel příslušného jednání (srovnej Dr. A. Rosenthal, str. 311). Ani Skála: Nekalá soutěž, str. 209, jehož se dovolatel dovolává, nezastává názor, že žalobní žádost proti majiteli podniku může zníti jen v tom směru, aby se postaral o to, aby zaměštnanec upustil od svého jednání.

Citace:

Č. 11143. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 442-445.