NPD documents search: Všehrd, 8 (1927) - Úmrtí Bedřicha Wiesera.

Čís. 4044.

Není ještě o sobě podvodem, že kdo jede bez jízdenky; dopouští se však podvodu, kdo, nemaje jízdenku, svým chováním vzbuzuje v průvodčím úmyslně dojem, že ji má, nebo vědomě využívá tohoto omylu průvodčího na škodu podniku.
(Rozh. ze dne 20. ledna 1931, Zm I 6/30.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu trestního v Praze ze dne 15. listopadu 1929, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem veřejného násilí podle § 81 tr. zák. a přestupkem podvodu podle §§ 197, 461 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Proti rozsudkovému výroku, jímž bylo uznáno na vinu obžalovaného co do přestupku podvodu podle §§ 461, 197 tr. zák., směřuje především výtka neúplnosti rozsudku jakožto důvodu zmatku podle čís. 5 § 281 tr. ř., kterou spatřuje zmateční stížnost v tom, že se v něm neuvádí, v čem spočívalo lstivé jednání a předstírání obžalovaného proti průvodčímu elektrických podniků Otakaru S-ovi a čím si obžalovaný dával nepravou tvářnost cestujícího, který jízdní lístek má, najmě an prý ani, S. neuvedl jako svědek nic, co by nasvědčovalo takové činnosti obžalovaného, a ani ze spisů nelze vyvoditi, že mu obžalovaný tvrdil, že lístek má, nebo třebas i jen posuňkem nebo jak se tvářil chtěl u něho vzbuditi dojem, že tomu tak jest. Tato výtka, na niž by bylo, kdyby byla oprávněnou, nazírati jako na uplatňování důvodu zmatečnosti podle čís. 9 a) § 281 tř. ř., je bezdůvodná, pokud se týče právně bezpodstatná. Odpovídáť pojmu lstivého jednání ve smyslu § 197 tr. zák. jakékoli chování se, jehož účelem jest oklamati jiného a jež je k tomu podle okolností případu i způsobilé. Nesejde tudíž ani v souzeném případě na tom, nezjišťuje-li rozsudek, že snad obžalovaný průvodčímu S-ovi přímo tvrdil (lstivě předstíral), že jízdní lístek má, neboť k pojmu lstivého jednání, najmě pak k rozsudkovému výroku, podle něhož si obžalovaný dával nepravou tvářnost cestujícího jízdenkou opatřeného, stačil již rozsudkový závěr, že obžalovaný, ač jízdní lístek neměl, uvedl svým chováním průvodčího S-u v omyl, jímž správa elektrických podniků měla na svém majetku škodu utrpěti a částkou 1 Kč 20 h také skutečně utrpěla. Jak sama zmateční stížnost výslovně připouští, lze ze spisů souditi, že se obžalovaný o vydání jízdního lístku nehlásil a choval se trpně, kteréžto jeho počínání stačilo však již za daných okolností ke skutkové podstatě podvodu, najmě i po stránce subjektivní. Není sice ještě o sobě podvodem, že kdo jede ve vozu bez jízdenky; dopouští se však podvodu, kdo, nemaje jízdenku, svým chováním vzbuzuje v průvodčím úmyslně dojem; že ji má, nebo vědomě využívá tohoto omylu průvodčího na škodu podniku, jak bylo postačitelně zjištěno v rozsudku ohledně stěžovatele.

Citace:

BĚLSKÝ, JUDr. Pravoslav. Smlouva zprostředkovatelská v judikatuře čsl. nejvyššího soudu.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1927, svazek/ročník 66, číslo/sešit 17, s. 555-560.