Č. 4848.

Obecní volby: * Nárok na úřad náměstka dle § 62 ob. ř. vol. vznesený po prohlášení předsedy volební komise, že se přikročí k volbě starosty, ale ještě před započetím odevzdávání hlasovacích lístků k této volbě, byl vznesen před volbou starosty a tudíž včas.
(Nález ze dne 30. června 1925 č. 12891.)
Věc: František K. v E. proti zemské správě politické v Praze o volbu náměstka starosty.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Námitky st-lovy proti volbě ob. starosty, náměstků a ob. rady v E. byly nař. rozhodnutím zamítnuty na základě § 67 ob. ř. vol., jako neodůvodněné, ježto ohlášení nároku na úřad náměstka nestalo se před volbou starosty, t. j. dříve než volební komise ustanovila postup při volbě starosty, nýbrž byl pokus takový učiněn teprve, když již o postupu volby bylo platně rozhodnuto a přikročeno k hlasování. Újmu z prodlení zavinila volební skupina sama svým vyčkávacím stanoviskem, tudíž nemůže se nyní dovolávati svého vlastního zavinění jako důvodu ke zrušení volby.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvažoval nss takto:
Volba ob. starosty, náměstků a radních v obci E. konaná dne 10. října 1923 měla dle zápisů o této volbě tento průběh:
Předseda volební komise vysvětlil nejprve ustanovení § 62 ob. řádu vol. o způsobu volby starosty a jeho náměstků a učinil dotaz, zdali některá strana ve smvslu tohoto předpisu činí nárok na úřad náměstka starosty. Když žádná strana nárok takový nepřihlásila, prohlásil předseda, že se přikročí k volbě starosty z celého sboru a že budou k tomu účelu rozdány hlasovací lístky. Když byly hlasovací lístky rozdány, žádali zástupci strany »Bund der Landwirte«, která měla v ob. zastupitelstvu z 15ti mandátů 6, aby se směli vzdáliti ke krátké poradě. Po této poradě prohlásil st-l jako zástupce jmenované volební strany, že tato činí nárok na úřad náměstka starostova. Volební komise však i s hlasem předsedy rozhodla, že tento nárok není vzhledem k tomu, že byly již rozdány hlasovací lístky pro volby starosty z plena přípustný a to tím méně, když výslovný dotaz v tom směru předsedou volební komise učiněný, zůstal bez odpovědi. I vykonala se na to volba starosty z celého sboru. Z tohoto skutkového předpokladu došel žal. úřad k závěru, že ohlášení nároku na úřad náměstka starostova stalo se pozdě a že tudíž volební komise právem nárok ten zamítla. Stížnost hájí náhled opačný a spatřuje v zamítnutí nároku na úřad náměstka nezákonnost.
Pro rozhodnutí této sporné otázky jest směrodatným předpis § 62 ob. řádu vol., který ustanovuje, že menšina mající aspoň jednu čtvrtinu všech členů ob. zastupitelstva může vznésti nárok na úřad druhého náměstka, skupina pak mající nejméně jednu třetinu všech členů zastupitelstva může činiti nárok na úřad prvého náměstka. Nárok ten jest vznéti před volbou obecního starosty.
To plyne jak z výslovného předpisu odst. 2 § 62 cit. zákona, tak i z povahy věci, neboť teprve po vznesení tohoto nároku a po rozhodnutí volební komise o něm dá se určiti, kdo jsou »ostatní voliči«, jimž zůstalo právo, aby zvolili obecního starostu.
V daném případě jde o výklad slov »před volbou obecního starosty«, ježto zmíněný nárok na úřad náměstka byl vznesen až po rozdání lístků k volbě starosty.
Ob. řád vol. dávaje v § 62 určitým menšinám právo, aby si zvolily samy náměstky starosty, a užijí—li tyto menšiny práva toho, přenechávaje ostatním členům ob. zastupitelstva volbu starosty, naznačuje tím již sám, že zmíněné nároky musí býti vzneseny dříve, nežli bude volba starosty vykonána. Ostatně to § 62 ustanovuje ještě výslovně v odst. 2. Nic více však zákon uplatnění nároku na úřad náměstka neobmezuje, neboť nestanoví lhůtu k tomu jiným přesnějším termínem, nežli že se to musí státi »před volbou starosty«. To jest nejzazší časová mez, po kterou lze nárok po zákonu uplatniti, a zásadě svobody volby by se příčilo, kdyby tato lhůta zákonná byla zkracována.
Že v daném případě volba starosty ve vlastním slova smyslu ještě provedena nebyla, když strana »Bund der Landwirte« nárok na úřad náměstka vznesla, o tom není sporu, neboť obě strany souhlasí v tom, že byly jen lístky k volbě rozdány. Rozdání lístků však jest pouhým přípravným krokem k provedení volby, který mohl se stejně dobře státi i tím způsobem, že by již před volební schůzí ob. zastupitelstva byly hlasovací lístky na stolek každého člena zastupitelstva položeny. Je jasno, že v takovémto rozdání lístků není možno viděti zahájení aktu volebního. Volba, při níž dle předpisu § 48 odst. 4 ob. zřízení pro Čechy má býti použito lístků hlasovacích, koná se teprve odevzdáním těchto lístků. Akt volební zahajuje se tedy tím okamžikem, kdy první hlasovací lístek jest odevzdán. Ostatně z hlavy páté ob. řádu vol., která jedná o volbě, jde zřejmě na jevo, že ve smyslu tohoto zákona vlastní akt volební počíná se teprve hlasováním (§ 38), t. j. odevzdáváním hlasovacích lístků, a jest tedy výklad svrchu podaný opřen i zněním zákona.
Že by bývalo již přikročeno k hlasování — což nař. rozhodnutí v důvodech svých také uvádí — jest vyvráceno obsahem správních spisů, z nichž jest zřejmo, že byly pouze hlasovací lístky rozdány, a po té řízení k žádosti strany »Bund der Landwirte« přerušeno.
Nss dospěl proto k názoru, že dokud nebylo přikročeno k vlastnímu aktu volebnímu, t. j. dokud nebylo započato s odevzdáváním hlasovacích lístků pro volbu starosty, jest tu stále ještě stadium »před volbou starosty«, ve kterém nároky na úřad náměstka mohou býti vzneseny.
Byť tedy v daném případě na příslušný dotaz předsedy volební komise, činí-li strany nárok na úřad náměstka, žádná ze stran ihned nárok takový nepřihlásila, a byť předseda pak prohlásil, že »se přikročí« k volbě starosty z celého sboru, nemůže se potom vznesený nárok pokládati za opožděný, když byl — jak právě vyloženo — učiněn ještě dříve, než akt volební se započal. Nesrovnává se tudíž se zákonem, shledal-li žal. úřad uplatnění nároku na úřad náměstka starosty opožděným, protože se stalo v době, když o postupu volby bylo platně rozhodnuto.

Citace:

č. 4848. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 19-21.