NPD documents search: Váž. civ., 3 (1921)

Čís. 1291.

Nemanželské děti nemohou uplatňovati nárok dle § 1327 obč. zák. pro usmrcení otce, pokud k jich výživě a zaopatření vystačuje otcova pozůstalost.
(Rozh. ze dne 15. listopadu 1921, Rv I 578/21.) Dne 27. července 1918 byl František Ch. usmrcen vlakem žalované společnosti. Náhrady domáhala se Františka K-ová, s níž byl usmrcený sdílel společnou domácnost a obě nemanželské děti její a usmrceného Františka Ch-a: František a Karel, z nichž Karel zemřel dne 12. ledna 1919. Usmrcený František Ch. zanechal jmění, z něhož bylo oběma nemanželským dětem přiřknuto 20000 K na výživu a výchovu. Žalobě oba nižší soudy vyhověly potud, že přiznaly, pokud šlo o nemanželské děti, Karlu K-ovi pokud se týče jeho pozůstalosti 375 Kč, Františku K-ovi rovněž 375 Kč a od 1. února 1919 počínajíc měsíčních 125 K, shledavše spoluzavinění Františka Ch-a na úraze a uznavše proto nárok na náhradu škody co do polovice po právu. Odvolací soud uvedl mimo jiné v důvodech: Dle § 1327 obč. zák. musí ten, jehož proviněním někdo byl usmrcen, pozůstalým, o jichž výživu se usmrcený musil dle zákona starati, nahraditi to, co jim tím ušlo. Dle § 166 obč. zák. mají nezletilé děti právo, by požadovaly od svých rodičů jich jmění přiměřenou výživu, vychování a zaopatření a dle § 167 obč. zák. jest k výživě zavázán především otec. Patří tudíž nezl. František K. a nezl. Karel K. k oněm pozůstalým, o jichž výživu se usmrcený dle zákona musil starati. Z poručenských spisů a z výpovědí svědků vychází na jevo, že usmrcený žil s Františkou K-ovou ve společné domácnosti, že uznal děti za své děti, že měl úmysl vzíti si Františku K-ovou již v nejbližším čase za manželku a že se staral o výživu dětí. Soud prvé stolice zjistil, že zesnulý František Ch. měl příjmu nejméně 4000 K. Zjistil také, že František Ch. spotřeboval z tohoto příjmu nejvýše 1000 pro sebe. Dle § 1 zákona o povinném ručení železnic a dle §§ 1295 a 1327 obč. zák. jest žalovaná strana povinna, by nahradila pozůstalým, o jichž výživu se František Ch. starati musil, tudíž nezl. Františku a Karlu K-ovým to, co jim ušlo smrtí Františka Ch-a, to jest onen výdělek, jímž bylo Františku Ch-ovi umožněno, by kryl výživu svých dětí. Od této povinnosti jest dle § 2 zákona o povinném ručení železnice osvobozena jen potud, pokud byla příhoda v dopravě způsobena zaviněním usmrceného, tedy polovicí. Nemůže se tudíž žalovaná strana k tomu účeli, by sama osvobozena byla od povinnosti, ji zákonem uložené, na to odvolávati, co děti obdržely z pozůstalosti po Františku Ch-ovi. Povinnosti té nebyla by ani tehdy sproštěna, kdyby nestihala Františka Ch-a vůbec žádná vina, ježto žalovaná musí dětem nahraditi to, co jim smrtí otcovou ušlo, to jest jeho pracovní sílu a jí docílený výdělek otcův, tak že jest lhostejno, zda děti obdržely z pozůstalosti svého nemanželského otce nějaké peníze čili nic. O výživu nemanželského dítěte se musí otec vždy postarati. Musí k tomu upotřebiti veškerých svých příjmů a musí, je-li toho třeba, napnouti veškeré své síly, by dítě vydržel. Právem tudíž soud prvé stolice přiřknul nezl. Františku K-ovi po smrti jeho bratra Karla také to, co po čas jeho života připadalo na výživu.
Nejvyšší soud zamítl náhradní nárok Karla K-a, Františku K-ovi přiznal pak měsíčních 100 Kč, avšak teprve po spotřebování výživného, přslušejícího mu dle zákona vůči dědicům Františka Cha-až do doby, kdy se bude moci sám vyživovati.
Důvody:
Ohledně výkladu § 1327 obč. zák. nelze dovolání žalované, uplatňu- jícímu dovolací důvod čís 4 § 503 с. ř. s., upříti oprávněnosti. Dle zmíněného místa zákonného buďtež, vzešla-li smrt z ublížení na těle, nahraženy nejen všechny útraty, nýbrž osobám v tomto § zmíněným budiž nahraženo i vše to, co jim tím, t. j. usmrcením, ušlo. V tomto případě domáhají se nemanželské děti usmrceného náhrady škody, ačkoliv usmrcený, jak prvý soudce zjistil, zanechal majetek a jim z pozůstalosti bylo přiřknuto 20000 Kč jako útraty na výchovu a výživu. Dle § 171 obč. zák. přechází povinnost, vyživovati a zaopatřovati nemanželské děti, na dědice otcovy. Pokud vystačuje pozůstalostní jmění, nelze uplatňovati nárok dle § 1327 obč. zák., jenž nemá na mysli obohacení dětí, naopak nařizuje, by jim bylo nahražováno pouze to, co jim ušlo usmrcením otcovým. Nezletilý Karel K., pokud se týče jeho pozůstalost uplatňuje nárok na výživné od 1. srpna 1918 do 12. ledna 1919, ačkoliv z pozůstalosti usmrceného již obdržel 10000 Kč, tedy mnohem více, než požaduje žalobou. Nemůže proto činiti nároky i proti žalované straně, jelikož mu usmrcením otce nic neušlo. Názor druhé stolice, že v tomto případě žalovaná dle § 2 zákona o povinném ručení železnic vzhledem k spoluzavinění Františka Ch-a je sproštěna povinnosti nahraditi škodu jen polovicí, není správným, neboť dle § 1 zmíněného zákona ručí dráha pouze v mezích § 1327 obč. zák. Žaloba nezl. Karla K-a není tedy odůvodněna. Nezletilý František K. nemůže dle právního názoru právě vysloveného ničeho požadovati na žalované straně před spotřebováním výživného, příslušejícího mu dle zákona vůči dědicům usmrceného Františka Ch-a. Avšak k zaplacení výživného po uplynutí této lhůty, tedy výživného dosud nesplatného, lze žalovanou odsouditi dle § 406 c. ř. s. již nyní. Vzhledem k zjištěným výdělkovým poměrům Františka Ch-a bylo výživné určeno na 2400 Kč ročně a nezl. Františku K-ovi přisouzeno pouze 1200 Kč ročně, jelikož žalovaná společnost ručí jen polovicí.

Citace:

č. 1291. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 786-788.