NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 2

Čís. 6507.

Autodrožkáři nelze zabaviti (§ 251 čís. 6 ex. ř.) jediný automobil, jehož používá k osobnímu provozování živnosti.
(Rozh. ze dne 23. listopadu 1926, R II 367/26.) Návrh dlužníka, autodrožkáře, by byla z důvodu §u 251 čís. 6 ex. ř. zastavena exekuce, vedená na jeho automobil, soud prvé stolice zamítl, rekursní soud exekuci zastavil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Není sporno, že dlužník jest drobným živnostníkem a provozuje autodrožkářskou živnost osobně jediným, a to právě zabaveným autem. Tím jsou prokázány podmínky nezabavitelnosti auta podle §u 251 čís. 6 ex. ř. Námitka stěžovatelova, že dlužník, bude-li mu auto prodáno, uživí se jako placený šofér, příčí se zřejmému úmyslu zákona, jenž nepřipouští exekuce na předměty potřebné k dalšímu osobnímu výkonu výdělečné činnosti drobného živnostníka proto, by mu zachoval výdělečnou samostatnost. Bezpodstatná jest i námitka, že zákon má při této exekuční výsadě na mysli předměty jenom nepatrné ceny, nikoliv však auto v ceně 60000—70000 Kč. Nehledíc k tomu, že pro toto ocenění není ve spisech podkladu, a že v zájemním protokole byl pravděpodobný výtěžek prodeje odhadnut jenom na 30000 Kč, nemá zákon ustanovení, do výše jaké ceny jsou nástroje a stroje řemeslníků a drobných živnostníků vyňaty z exekuce, proto lze jenom z povahy jejich živnosti posouditi, zda se na předmět takové ceny, jako jest auto, § 251 čís. 6 ex. ř. ještě vztahuje. Tu se však hospodářské poměry vyvinuly tak, že i doprava autem stala se předmětem drobné živnosti a že majiteli auta, jenž ho užívá ku osobnímu provozování živnosti drožkářské, nemůže býti upřeno, že jest drobným živnostníkem. Když tomu tak, nemohou mu býti upřeny ani výhody poskytnuté exekučním řádem drobným živnostníkům. Stěžovatel namítá ještě, že dlužníku pro jeho živnost dostačí i auto levnější, při čemž arci mu takového auta ani náhradou nenabízí, ani netvrdí, že by dlužník sám si je mohl opatřiti, ale ani tato námitka stejně jako další, sice nepřednesená, ale možná námitka, že dlužník ku své živnosti vůbec nepotřebuje auta, poněvadž ji může provozovati obyčejnou drožkou neb fiakrem, neobstojí. Nynějším, článkem VIII. čís. 27 cís. nař. ze dne 1. června 1914, čís. 118 ř. zák. upraveným zněním §u 251 čís. 6 ex. ř. byly, jak bylo výslovně řečeno v motivech, uveřejněných výnosem ministerstva spravedlnosti ze dne 2. června 1914, čís. 43 věst., ve shodě s dřívější judikaturou z exekuce vyňaty nejenom předměty nezbytně nutné ku provozování živnosti, nýbrž i takové, jež jsou pro její provoz pouze výhodné, pokud jest jich třeba, by živnost mohla býti provozována v dosavadním rozsahu a takovým způsobem, jak jest dnes i malé živnosti třeba, by zůstala schopnou soutěže. Že by výměnou zabaveného auta za auto menší a levnější, za drožku, neb fiakr byl rozsah živnosti dlužníkovy podstatně dotčen a schopnost soutěže podstatně snížena, nemůže býti pochybno.

Citace:

č. 6507. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 688-689.