NPD documents search: Váž. civ., 6 (1924), sv. 1

Čís. 3477.

K pojmu zdatnosti obecního zřízence zanedbavšího odstraniti (posypati) náledí před školou.
(Rozh. ze dne 6. února 1924, Rv I 1393/23.)
Nezletilý žalobce, ubíraje se ze školy, klouzl na cestě ze školní budovy na silnici a poranil se. Žalobě na obec o náhradu škody procesní soud prvé stolice vyhověl, odvolací soud ji zamítl.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil . věc prvému soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Dovolání, opírajícímu se o dovolací důvod §u 503 čís. 4 c. ř. s., nelze upříti oprávněnost. V tomto případě jest pro rozhodnutí sporu podstatné důležitosti otázka, zda žalovaná obec jako vlastnice pozemku, na němž žalobce následkem náledí klouznul a nohu si zlomil, jest za tento žalobcův úraz odpovědna, čili nic. Osoba hromadná (právnická), jakou jest obec, ručí dle §§ 26 a 337 obč. zák. tak, jako osoba fysická za bezprávné činy osob, které za ni jednají. Rozeznávati však dlužno representanty právnické osoby, kteří dle zákona, stanov, nebo nařízení jménem právnické osoby jednají a její vůli projevují s plným pro ni právním účinkem, a pouhé zřízence, její úředníky a služebníky, neb osoby jí sjednané. Za representanty své ručí právnická osoba bezvýjimečně, poněvadž jinak, než jimi ani jednati nemůže, a nezáleží tudíž na tom, zda representant právnické osoby jest osobou zdatnou, čili nic. Za zřízence své ručí však hromadná osoba právě tak, jako fysická, jen v mezích §u 1315 obč. zák.; je práva totiž, ustanovila-li k obstarání záležitosti osobu nezdatnou, nebo vědomě osobu nebezpečnou (Tilsch, Obč. právo, část všeobec., čl. 172, str. 119), aneb opomenula-li vykonávati dozor na své zřízence. Za nezdatnost zřízence ručí zaměstnavatel i tehdy, když o jeho nezdatnosti nevěděl (§ 1315 obč. zák.). Mluví-li odvolací soud o zdatnosti osob zjednaných k posypávání chodníku а k dohledu na to, dlužno uvésti, že ke zdatnosti nestačí pouhá způsobilost. Ovšem zdatnost předpokládá způsobilost, ale tato o sobě nestačí, vedle ní musí zde býti nejlepší vůle, vynaložiti své schopnosti k provedení práce (díla), vyžaduje se ještě náležitá píle, dokonalá svědomitost a naprostá dbalost. Zdatným není, kdo jest sice schopným, ale nedbalým. Může se sice přihoditi nedopatření i zdatnému, avšak pochybení nesmí býti vědomé a musí zde býti snaha pochybení ihned napraviti, jakož i možnost zastati včas všecky úkony, které takovému zřízenci jest skorem současně vykonati. Odvolací soud nenaznačil, zda rozumí pojmu zdatnosti v tomto smyslu, či ve smyslu pouhé způsobilosti a nezjistil, zda osoby výkonem sypání a dohledem na ně pověřené ve všech těchto směrech vyhovovaly. I když řídící učitel a školník byly osobami způsobilými k úkolům, jim svěřeným, není tím ještě vyloučeno, že nebyli zdatnými. Soud prvé stolice sice uvedl v důvodech, že může býti správné, že řídící učitel a školník věnovali schůdnosti cesty v zimě zvláštní pozornost, ale nezjistil tím ještě nikterak jejich zdatnost, ač tak měl učiniti, vzav za prokázáno, že v den úrazu školní cesta, na níž bylo náledí, ještě v poledne posypána nebyla a, když tito svědci nemohou ani udati, zda školní cesta v den úrazu byla řádně posypána, čili nic, a když bylo oběma zmíněným osobám známo, že jest to chodník vedoucí ke vchodu do školy, který školními dětmi použit býti musí k cestě do i ze školy. První soud nezjistil, jaké byly všecky úkony, které bylo školníku denně z rána obstarati (čistění školních světnic, jich otop, čistění chodeb, schodů, chodníku, počet těchto objektů) a zda bylo školníku a jeho rodině fysicky možno všem těm povinnostem současně dostáti a zda tedy i v tom směru obec nezanedbala ničeho ze své povinnosti ustanoviti osobu k výkonům těm zdatnou a schopnou, všecky ty práce zastati. Nižší soudy ani nezjistily, zda řídící učitel a školník byli obcí jako vlastnicí budovy u výkonu její vlastní působnosti, neb jiným veřejným úřadem (na příklad místní školní radou) ustanoveni, by se starali o odklizení sněhu a náledí z chodníku před školou, kde úraz se stal, а к dohledu na práci tu a jaké jim v té příčině byly dány pokyny. Obci jako vlastnici školní budovy náleželo, by nepřenechala veškeru starost o posypání chodníku školníkovi. Všeobecným příkazem školníku, instrukcí nebo služební smlouvou nezhostila se žalovaná obec ještě povinnosti, stihající ji dle policejních předpisu jako vlastnici školní cesty, povinnosti, která pozůstává z opětujících se výkonů posypání a dohledu na ně, závislých na změnách počasí. Obec nebyla oprávněna přenechati dobré vůli a volnému uvážení školníka, zda a kdy chce chodník čistiti a posypati, nýbrž obci náleželo se postarati a dohlédnouti, by chodník byl čištěn a sypán, kdykoli toho dle okolností a dle policejních předpisů bylo potřebí. V tom směru není však zjištěno, zda řídící učitel měl vůbec dle nějaké smlouvy s obcí povinnost dohlížeti na čistění a posypávání chodníku, zda tak činil sám od sebe jako representant obce (jako člen městské rady, obecního výboru, policejního hospodářského odboru obecního), či jako zřízenec obce; není zjištěno, zda právě v den úrazu dohlédací povinnosti dosti učinil. Nebyl-li representantem obce, nebylo vůbec zjištěno, zda obec jako vlastnice školní cesty některým svým representantem na posypávání onoho chodníku dohlížela a v ten den dohlédla, při čemž zůstala i neoceněnou okolnost, že orgán obecní, policejní strážník, ač byl na příčinu úrazu, neposypání chodníku upozorněn, věc vyšetřiti nešel a nic nezařídil, aby se podobné nepřístojnosti neopakovaly, ač to bylo jistě jeho povinnosti, čímž výkon dohlédací činnosti obce a zdatnost jejích zřízenců zajisté jsou též částečně osvětleny. Dlužno tedy na přetřes vzíti a zjistiti předem poměr uvedených osob k žalované obci, zda byly obecními zřízenci, zda byly zdatnými a zda bylo na čistění a posypávání chodníku representaty obce řádně dohlíženo. To vše mělo se státi již v první stolici a, když se tak nestalo, mělo to býti napraveno odvolacím soudem dle §u 496 čís. 3 c. ř. s. Poněvadž odvolací soud následkem svého mylného posouzení právního věc ve směrech uvedených nedoplnil ani doplniti nedal, zůstalo řízení v obou nižších stolicích kusým a neúplným a bylo je proto dle §u 510 c. ř. s. zrušiti a věc vrátiti soudu první stolice, by je ve směrech naznačených doplnil a potom nové rozhodnutí vydal.

Citace:

Čís. 3477. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 207-209.