Č. 11528.
Pojištění nemocenské, invalidní a starobní: Nezletilý syn, který se učí v živnosti svých rodičů řemeslu, nepodléhá sociálnímu pojištění podle § 2 odst. 1 zák. č. 221/24 a zák. č. 184/28 Sb., není-li prokázáno, že byla o tom uzavřena smlouva učební.
(Nález ze dne 6. listopadu 1934 č. 20380.)
Prejudikatura: Boh. A 8649/30, 9996/32, srov. dále 6480/27, 8001/29 i j.
Věc: Marie K. v B. proti zemskému úřadu v Brně o sociální pojištění.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Městská rada zemského hlavního města Brna nevyhověla výměrem z 20. května 1931 stížnosti st-lčině do platebního výměru okr. nemoc, pojišťovny v Brně ze 17. ledna 1931, kterým jí bylo předepsáno pojistné z nemocenského, invalidního a starobního pojištění jejího syna Alfréda M. za dobu od 1. července 1926 do 30. června 1930 úhrnnou částkou 1242,80 Kč a naříkaný plat. výměr okr. nemoc, pojišťovny v Brně potvrdila z těchto důvodů: »St-lka domáhá se stížností zrušení naříkaného platebního výměru z důvodu, že Alfréd M. nebyl u jejího manžela zaměstnán na základě smluveného poměru učňovského, který by byl založen smlouvou učební. Šetřením u společenstva cukrářů v Brně bylo však zjištěno, že Alfréd M. byl zaměstnán ve sporné době u Bedřicha K., manžela st-lky, jako učeň na základě smlouvy učební z 1. července 1926 č. 46/1929.« Zemský úřad v Brně nevyhověl rozhodnutím z 18. září 1931 odvolání st-lčinu do výměru městské rady v Brně a potvrdil tento výměr z jeho důvodů, které námitkami st-lky v odvolání uvedenými nemohly býti vyvráceny, a ježto jako manželka bydlící se zaměstnavatelem ve společné domácnosti ručí podle ustanovení § 170 odst. 2 za pojistné, jež se stalo splatným v době společné domácnosti. Ostatní v odvolání uvedené okolnosti jsou podle zákona zcela nerozhodný.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto:
Jádrem sporu jest otázka pojistné povinnosti syna st-lčina jako učně zaměstnaného v cukrářské živnosti nevlastního otce, resp. rodičů v době od 1. července 1926 do 30. června 1930. Jde tu tedy o dobu spadající jednak do účinnosti zák. č. 221/24 Sb. a to od 1. července 1926 až do 31. prosince 1928, jednak do účinnosti zák. č. 184/28 Sb., a to od 1. ledna 1929 až do 30. června 1930 (§ 138).
Právním pramenem pro posouzení daného sporu je podle zák. č. 221/24 Sb. ustanovení § 2 odst. 1, podle něhož jest pojištěním povinen a podle tohoto zákona pojištěn, kdo vykonává práce nebo služby na základě smluveného poměru pracovního, služebního nebo učňovského, a nevykonává jich jako vedlejší zaměstnání nebo příležitostně. Ustanovení to bylo převzato i zák. č. 184/28 Sb. Podle obou citovaných norem jest základním nezbytným předpokladem pojistné povinnosti, aby osoba, o kterou jde, konala práce nebo služby na základě smluveného poměru pracovního, služebního nebo učňovského a nekonala jich jako vedlejší zaměstnání nebo příležitostně. Z těchto ustanovení plyne, že vznik pojištění nepojí se již k pouhému faktu vykonávání prací nebo služeb, nýbrž že musí býti smluvený poměr pracovní, služební nebo učňovský, jak nss konstantně uznává ve své judikatuře (srov. na př. nál. Boh. A 6480/27, 8001/29 a j.). Jen tehdy, jsou-li splněny oba tyto zákonné předpoklady, jest dána pojistná povinnost podle uvedených norem, takže pojistný poměr vyžaduje k svému vzniku vždy nezbytně také uzavření smlouvy služební (učňovské) a zahájení prací nebo služeb na základě takovéto smlouvy.
Je-li podle toho, co shora bylo dovoženo, nezbytným zákonným předpokladem pro vznik pojistné povinnosti smluvený poměr učňovský — a jen o takový v nynějším sporu jde — pak z toho vyplývá nutně logický závěr, že v tom případě, kde nedošlo ke smlouvě učební, není předpokladu pro pojistnou povinnost.
Stížnost namítá, že tu v rozhodné době nebylo požadovaného smluvního poměru, poněvadž smlouva, jíž se úřady dovolávají, byvši podepsána toliko Bedřichem K., není uzavřena oboustrannou shodnou vůlí stran a nemá tedy právního podkladu. Alfréd M. učil se jenom následkem jednostranné otcovské vůle.
Nss uznal námitku tu důvodnou. Žal. úřad opřel svůj výrok o smlouvu učební z 1. července 1926. Než z aktu toho vyplývá, že je podepsán toliko Bedřichem K. a že o druhém kontrahentu tam není ani zmínky. Potom arciť jde tu toliko o jednostranný akt, jenž této své povahy nepozbývá tím, že Bedřich K. je tam podepsán i jako otec, i jako zaměstnavatel, a takový jednostranný akt nemůže nahraditi řádnou smlouvu učňovskou, která právě tak jako každá jiná dvoustranná smlouva vyžaduje svobodného souhlasného projevu vůle obou stran. Jen tehdy, jsou-li tyto náležitosti splněny, dojde k založení právního poměru, o němž lze tvrditi, že byl smluven, a takto ke vzniku pojistného poměru. Jde-li pak o nezletilého syna, který se učí v živnosti svých rodičů řemeslu, nepodléhá sociálnímu pojištění podle § 2 odst. 1 zák. č. 221/24 Sb. a zák. č. 184/28 Sb., není-li prokázáno, že byla o tom uzavřena smlouva (srov. nál. z 21. května 1930 č. 12858/28, Boh. A 8649/30 a ze 7. září 1932 č. 8232/30, Boh A 9996/32).
Vycházel tedy žal. úřad z mylného právního názoru, že jednostranný akt stačí ke vzniku smluveného učňovského poměru podle § 2 zák. č. 221/24, resp. zák. č. 184/28 Sb., a bylo proto nař. rozhodnutí pro tento mylný názor zrušiti podle § 7 zák. o ss.