Authors:
= Váž. civ., 11 (1929), sv. 2
PDF

Čís. 9386.



Jest poukázati na pořad práva dědice ze závěti, zanechal-li zůstavitel závěť, prohlášenou protokolárně na soudě, již však odvolal písemným prohlášením formálně bezvadným a co do pravosti nepopřeným. Prohlášení, jímž se poslední pořízení odvolává, nevyžaduje, by byla zachována táž forma jako při pořízení, jež se odvolává.
(Rozh. ze dne 16. listopadu 1929, R 2 335/29.)
K pozůstalosti po Josefu S-ovi přihlásili se dědicové ze závěti a dědicové ze zákona. Pozůstalostní soud poukázal na pořad práva dědice ze zákona, rekursní soud dědice ze závěti.
N e j v y š š í soud nevyhověl dovolacímu rekursu dědiců ze závěti.
Důvody: Podle § 126 nesp. říz. má soud, odporují-li si dědické přihlášky, odkázati toho z dědiců si odporujících, by podal žalobu, který by musil dříve zvrátiti silnější důvod dědického práva svého odpůrce. V projednávaném případě stíhá povinnost tato nezletilé dědice ze závěti, neboť silnější důvod dědického práva jest na straně dědiců ze zákona, jakž vyplývá z této úvahy: Ze spisů jest patrno, že zůstavitel zanechal poslední vůli, prohlášenou protokolárně na soudě dne 10. října 1923, jíž ustanovil universálními dědici nezl. Zdeňka a Josefa S-ových. Pravost této poslední vůle není popřena a o ni opírají i stěžovatelé své dědické právo a přihlášku k pozůstalosti. Ze spisů jest však také zřejmo, že zůstavitel odvolal tuto svou poslední vůli písemným prohlášením ze dne 26. prosince 1926, které jest podle obsahu protokolu ze dne 29. května 1928 zůstavitelem vlastnoručně napsáno a podepsáno, nevykazujíc po té stránce, jak zjišťuje i prvý soud ve svém usnesení, zřejmých vnějších vad formálních. Dědicové, opírající svou přihlášku o poslední vůli ze dne 10. října 1923, prohlásili, že neuznávají poslední vůli zřízenou zůstavitelem dne 26. prosince 1926 za platnou a správnou. Pravost tohoto prohlášení zůstavitelova však dědicové ti nepopřeli. Dědicové ze zákona přihlásili se pak vzhledem k tomuto odvolání zůstavitelovy poslední vůle, sepsané u soudu, k pozůstalosti jako dědicové ze zákona. Jde tedy ve skutečnosti o dvě poslední pořízení. Neboť prohlášení, kterým se poslední pořízení odvolává, jest vlastně zápornou závětí, u něhož jako takové není třeba, by byla zachována forma zvolená při pořízení, které se odvolává a které jest platné (§§ 718, 719 obč. zák.), zachovají-li se jinak všechny podmínky, na nichž závisí platnost posledního pořízení (Svoboda: Dědické právo str. 36). Nebylo-li odvolání posledního pořízení, učiněné zůstavitelem dne 26. prosince 1926 písemně, popřeno dědici ze závěti co do jeho pravosti, a byla-li po vnější stránce formální zachována u něho podmínka § 578 obč. zák., jest k němu v pozůstalostním řízení s hlediska § 126 nesp. říz. přihlížeti jako k platnému, ano nelze v tomto řízení jednati a rozhodovati o ostatních nedostatcích co do jeho platnosti a správnosti ostatně jen povšechně namítaných, nýbrž teprve ve sporu o dědické právo. Je-li takto odvolání posledního pořízení platné s hlediska § 126 nesp. říz. a § 717 obč. zák., jest silnější důvod dědického práva na straně zákonných dědiců, neboť se opírá nejen o zákon, nýbrž i o toto odvolání posledního pořízení, neboli o zápornou závěť. Důvod dědického práva dědiců ze závěti, opírající se jen o závěť takto odvolanou, jest proto považovati za slabší. Nelze proto tvrditi, že rekursní soud posoudil věc nesprávně po stránce právní, rozhodnuv tak, jak učinil. Důsledkem toho bylo i dovolací stížnosti dědiců ze závěti upříti oprávnění.
Citace:
č. 9250. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 398-398.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).