Čís. 16339.

Komitent, jenž dal komisionářovi (bankovnímu závodu) příkaz k prodeji cenných papírů, není oprávněn odstoupiti od smlouvy a odepříti dodání cenných papírů proto, že nebyl komisionářem podle zvyklostí v bankovním obchodě s cennými papíry písemně zpraven o prodeji.
Třebaže smlouva komisní o prodeji cenných papírů nebyla sjednána na pražské burse ani nebyla uzavřena s odvoláním se na její zvyklosti, platí přece pro prodej a pro dobu jejich dodání podmínky pro obchod s cennými papíry na pražské burse, na níž dal komisionář prodej provésti komisionářským substitutem. Význam předčasné exekuční koupě nastalé proto, že byl prohlášen konkurs na jmění komisionáře, pro povinnost komitentovu k dodání cenných papírů podle bursovních podmínek v pozdější době. (Rozh. ze dne 29. září 1937, R II 175/37.)
Dne 21. listopadu 1935 dal žalovaný bankovnímu závodu protokolované firmy A. S. v B. příkaz, aby jako komisionářka prodala 75 akcií určitého podniku, a to: 25 akcií po 415 Kč, dalších 25 po 420 Kč a zbývajících 25 akcií po 425 Kč. Příkaz ten byl přijat. Tvrdě, že bankovní závod, o nějž jde, dal s péčí řádného kupce neprodleně provésti příkaz žalovaného prostřednictvím bankovního závodu N. a spol. v Praze — protože cenné papíry měly býti prodány na pražské burse cenných papírů —, a to na jméno komisionáře a na účet žalovaného za souhlasu žalovaného, dále že uvedený pražský bankovní závod jako komisionářský substitut prodal dne 23. listopadu 1935 na pražské peněžní burse prostřednictvím přísežného sensála L. S. 50 akcií po 420 Kč a 25 dalších akcií po 425 Kč, že uskutečnění prodeje dne 25. listopadu 1935 oznámila firma A. S. žalovanému telefonicky uzavření prodeje a za účelem splnění tohoto obchodu požádala žalovaného, aby ihned 75 prodaných akcií dodal, upozornivši jej na to, že dle usancí pražské bursy mají býti tyto akcie dodány do 3 dnů, a že žalovaný přes veškeré urgence a upozornění odepřel akcie vydati, takže musily býti podle zvyklostí pražské bursy exekučně koupeny, avšak za cenu vyšší, ježto mezitím kurs akcií, o něž jde, stoupl, domáhá se žalující správce konkursní podstaty firmy A. S. na žalovaném zaplacení 5.694 Kč s přísl. Soud prvé stolice zamítl žalobu. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a uložil prvému soudu, aby po právní moci zrušujícího usnesení dále jednal a znovu rozhodl. Důvody: Jde o to, zda bankovnímu závodu firmy A. S. vznikla škoda tím, že žalovaný odepřel dodati cenné papíry, k jejichž komisionářskému prodeji dal příkaz. Prvý soud neuznal žalobní nárok za důvodný proto, že firma A. S. neuvědomila žalovaného řádně písemně o provedení prodeje akcií na burse, zejména též o lhůtě dodací a o exekuční úhradě prodaných papírů, takže škoda vzniklá exekuční koupí za značně vyšší kurs nebyla zaviněna žalovaným, a že ten není povinen k náhradě škody. Svoje stanovisko odůvodňuje procesní soud tím, že podle posudku znalce Dr. K. měl býti žalovaný uvědoměn o odprodeji akcií písemně, při čemž měly býti uvedeny i bližší okolnosti, t. j. druh papírů, počet, kurs atd. Kromě toho také nebyla dána žalovanému písemná zpráva o exekuční úhradě resp. výzva, do které doby má složití papíry. Podle názoru prvého soudu se uzavření sporného obchodu řídí podmínkami pro obchod s cennými papíry na pražské burse a jejími zvyklostmi a dle posudku znalce Dr. K. jest se v souzeném případě říditi výhradně uvedenými bursovními zvyklostmi. Odvolací soud s tímto názorem nesouhlasí. Nejde tu o obchodní ušance ve smyslu § 270 obch. zák. Takové obchodní zvyklosti totiž jsou pouhou pomůckou vykládací pro projevy stran. Než v případě, o který ve sporu jde, jest nesporné, že žalovaný dal bankovnímu závodu firmy A. S. dne 21. listopadu 1035 příkaz k odprodeji určitých akcií, a to 25 kusů po 415 Kč, 25 kusů po 420 Kč a 25 kusů po 425 Kč, a že řečený bankovní dům příkaz provedl. Dále jest nesporno, že žalovaný uvedené cenné papíry nedodal ani firmě A. S., ani bankovnímu závodu N. a spol. v P., který na příkaz firmy A. S. obstaral prodej dotčených akcií na pražské burse. Za toho stavu je zřejmé, že bankovní dům A. S. příkaz žalovaného úplně provedl a že žalovaný byl povinen složití papíry a že té své povinnosti nedostál. Otázka řádného písemného uvědomění tak, jak znalec se o tonu zmiňuje, se tedy netýká již uzavření právního jednání, nýbrž pouze notifikace jeho provedení. Pouhý nesprávný postup při tomto oznámení nemůže tudíž míti v zápětí neplatnost právního jednání, a nemůže proto zprostiti žalovaného povinnosti plynoucí ze smlouvy a k náhradě škody pro její nesplnění. Tak by tomu mohlo býti jen tehdy, kdyby zvláštní smluvní nebo zákonné ustanovení k tomu žalovaného opravňovalo. Takovýchto ustanovení však není. Bursovní ušance, o nichž se znalecký posudek zmiňuje, platí však jen pro členy bursy resp. pro toho, kdo se jim podrobil. V souzené věci však není tvrzeno ani dokázáno, že by se smluvci podrobili bursovním zvyklostem. Nemůže proto býti vzato za podklad rozsudku, že bursovní ušance platí pro poměr, o nějž ve sporu jde. Jelikož bankovní dům A. S. provedl příkaz, který mu byl dán, bylo pouze na žalovaném, aby i on splnil svoji povinnost, totiž, aby dodal cenné papíry. Nebyl arci povinen, aby cenné papíry dodal přímo firmě N. a spol. v P., neboť s ní nebyl v přímém obchodním spojení. Byl však povinen dodati papíry svému smluvci anebo mohl tak učiniti i tím způsobem, že by byl papíry zaslal přímo firmě N. a spol. v P., když firma A. S. v té příčině žalovaného instruovala. Prvý soud výslovně nezjišťuje, že žalovaný byl též ústně resp. telefonicky firmou A. S. vyzván, aby papíry složil. V tom směru však přihlíží odvolací soud k výpovědi svědka Evžena L., podle které zjišťuje, že svědek jako úředník firmy A. S. dne 25. listopadu 1935 výslovně telefonicky uvědomil žalovaného, že příkaz k prodeji shora uvedených cenných papírů byl již prostřednictvím firmy N. a spol. v P. proveden a že žalovaný má ihned uvedené cenné papíry složití, a to buď u firmy A. S., anebo u firmy N. a spol. v P., a že žalovaný tak neučinil, prohlásiv, že papíry nedodá. Rovněž se ukázalo lichým tvrzení žalovaného, že odvolal příkaz k prodeji. Jest ovšem patrno z příkazu samého, že příkaz byl odvolatelný, čímž se ovšem rozumělo právo žalovaného odvolati příkaz, dokud nebyl proveden. Odvolání se však nestalo. Je-li tomu tak, nutno usuzovati, že žalovaný dobře věděl, že má složití papíry, k jejichž prodeji dal příkaz a které byly prodány. Mohl by ode- příti splnění povinnosti k složení jen tehda, kdyby nebyl příkaz proveden správně. Tomu však tak není, jak viděti ze znalcova posudku, neboť cenné papíry byly prodány'ještě lépe, než si žalovaný při udělení příkazu vymínil. Ježto jest nesporno a vyplývá i z posudku znalce Dr. K., že dotčené papíry, o které běží, v kursu stoupaly, byla způsobena firmě A. S. značná škoda, záležící v tom, že byla povinna uhraditi po provedené exekuční úhradě příslušnou hodnotu firmě N. a spol. v P., která jí podle žalobcova tvrzení připsala k tíži ony částky, které vyplývaly z kursovní diference mezí dnem prodeje a mezi dnem exekučního nákupu cenných papírů. K tomu dále přistupují ještě výlohy prodeje a nákupu. Z toho, co uvedeno, jest viděti, že nedostatek písemného oznámení o povoleném odprodeji nemá v zápětí, že žalovaný vůbec neodpovídá za to, že papíry nedodal. Co se týká lhůty, do které žalovaný měl papíry složiti, uvádí znalec, že papíry měly býti složeny nejpozději 5. prosince 1935, kdežto firma N. a spol. v P. provedla exekuční náhradu již 29. listopadu resp. 2. prosince 1935, a to proto, že na jmění firmy A. S. byl dne 28. listopadu 1935 prohlášen konkurs. Jest ovšem správné, že žalovaný nemůže býti odpověden za to, že na jmění dotčené firmy byl prohlášen konkurs. Avšak naproti tomu nemůže z toho, že došlo ke konkursu, vyvozovali nesplnění své smluvní povinnosti. Vždyť žalovaný již 25. listopadu 1935 kategoricky odepřel složití papíry. Proto vznikla-li škoda, má žalobce právo na její náhradu. Že by pro vyhlášení konkursu mělo složení akcií v zápětí, naprostou jejich ztrátu, jak tvrdí žalovaný, jest domněnka ničím neodůvodněná. Ostatně mohl se žalovaný tomu nebezpečí snadno vyhnouti tím, že by akcie složil přímo u firmy N. a spol., jak jí to naznačil svědek I. Kdyby byl žalovaný složil akcie ihned, nebyla by firma A. S. poškozena. Není také sporu o tom, že žalovaný nesložil papíry ani 5. prosince 1935, a je nepochybné, že i 5. prosince 1935 byl kurs akcií vyšší než v době provedení příkazu. Odpovídá tudíž žalovaný za to, že papíry nebyly složeny a že firma A. S. utrpěla jeho jednáním škodu. Hledíc na vylíčené jeho počínání jde k jeho tíži, že došlo po prohlášení konkursu k exekuční úhradě. Žalovaný měl po výzvě neprodleně složití papíry a měl-li o určitých podrobnostech pochybnosti, měl se blíže informovati. Firma A. S. již nemusila podávati další zprávu, když žalovaný kategoricky odepřel dodati papíry. Ježto, jak uvedeno, neplatily tu bursovní zvyklosti, měly býti papíry dodány ihned. Hledíc na to a na uvedené odepření nebylo ani zapotřebí, aby byla žalovanému podána písemná zpráva o provedené exekuční úhradě. Rovněž nepadá na váhu, že žalovaný byl písemně vyzván k náhradě škody až dopisem správce konkursní podstaty ze dne 4. prosince 1935 a že v něm bylo nesprávně uvedeno, že bylo prodáno jen 50 akcii a že nebyl správně udán jejich kurs. Nebylo také zapotřebí, aby žalobce dal žalovanému nějakou dodatečnou lhůtu k plnění, když žalovaný odepřel vůbec dodati papíry. Jest tudíž zřejmé, že firmě A. S. vznikla škoda, a to tím, že jí byla u firmy N. a spol. v P. připsána k tíži kursovní diference po provedené exekuční úhradě s připsáním nákladu spojeného s prodejem a nákupem. Je proto žalobní nárok důvodem po právu. Pro odchylný právní názor prvého soudu, v otázce užití obchodních resp. bursovních zvyklostí na souzený případ nezabýval se prvý soud zjišťováním výše škody, takže nebyly vzaty na přetřes pro rozhodnutí důležité skutečnosti. Bylo proto napadený rozsudek podle § 496 č. 3 c. ř. s. zrušiti a věc vrátiti prvému soudu, aby po právní mocí a doplnění řízení zjištěním výše škody znovu rozhodl.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu žalovaného.
Důvody:
Rekursní výtky nesprávného právního posouzení věcí nejsou oprávněny. V právním poměru mezí firmou. A. S. a žalovaným neplatí podmínky pro obchod s cennými papíry na pražské burse. Tyto podmínky platí podle § 1 pro veškeré obchody s cennými papíry, sjednané na pražské burse nebo s odvoláními se na její zvyklosti, pokud smluvci při sjednání obchodu neujednali výslovně něco jiného. Obchod mezi firmou A. S. a žalovaným nebyl sjednán na pražské burse ani nebyl uzavřen s odvoláním se na její zvyklosti, jak jasně vychází najevo z listin, jež byly vystaveny o uzavření obchodu. Znalec ve svém posudku mylně vychází z opačného stanoviska a odvolací soud právem nedbal po této stránce podaného posudku.
I když je zvyklostí v bankovním obchodu, že banky podávají svým komitentům písemné zprávy o provedení prodeje cenných papírů, nemůže míti nedostatek písemného uvědomění v souzeném, případě v zápětí, že žalovaný byl oprávněn od smlouvy, uzavřené s firmou A. S., odstoupiti anebo že žalovaný je zproštěn odškodňovací povinnosti za nesplnění smlouvy. Žalovaný byl telefonicky zpraven firmou A. S. o prodeji cenných papírů, měl právo žádati další — písemné — uvědomění, neměl však práva prohlásiti bez náležitého odůvodnění, že cenné papíry vůbec nedodá. Když se žalovaný, byv zpraven ústně, nevyslovil ihned, že trvá na písemném uvědomění a naprosto odepřel splnění smlouvy, jednal protiprávně, a je proto druhému smluvci povinný odškodněním; nedostatek písemné zprávy o prodeji za takovýchto okolností nemá již vlivu na tuto povinnost.
Nutno ovšem souhlasiti se stěžovatelovým názorem, že pro provedení prodeje a pro dobu dodání akcií jsou rozhodující podmínky pro obchod s cennými papíry na pražské burse, protože firma A. S. dala provésti příkaz žalovaného na uvedené burse. Přesto není pro spor rozhodující, že podle oněch podmínek byla lhůta k dodáni akcií stanovena do 5. prosince 1935 a že k předčasné exekuční úhradě došlo jen na základě konkursu firmy A. S., t. j. pro skutečnosti, jež vězí výhradně v osobě druhého smluvce. Žalovaný podle skutkového zjištění odepřel konečně již 25. listopadu 1935 dodání akcií, prohlásiv, že akcie vůbec nedodá, a proto nemá právního významu, že měl ještě lhůtu k dodání až do 5. prosince 1935. To, že k exekuční koupi došlo již 28. listopadu 1935, má právní význam jen potud, že by se žalovaný mohl právem, dovolávati toho, že 5. prosince 1935 byl bursovní kurs prodaných akcií nižší než 28. listopadu a že by tedy škoda nebyla vznikla anebo jen v nižší částce, kdyby nebylo došlo ke konkursu firmy A. S. Po té stránce však nebyla učiněna rekursní výtka.

Citace:

č. 16339. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 253-257.