Čís. 14531.

Přeměnou pohledávky na zaplacení kupní ceny v pohledávku ze zápůjčky zaniká prodatelova výhrada vlastnictví, nebyl-li stanoven opak.
(Rozh. ze dne 14. září 1935, Rv I 1107/35.)
Žalobce prodal Alžbětě L-ové s výhradou práva vlastnického předměty, jež žalovaná exekučně zabavila; podle dohody s kupitelkou byla kupní cena později přeměněna v zápůjčku a zajištěna na nemovitostech kupitelčiných. Dovolávaje se svého vyhrazeného práva k prodaným věcem žádá žalobce žalobou podle § 37 ex. ř., by exekuce, žalovanou na předměty ty vedená, byla prohlášena za nepřípustnou. Prvý soud uznal podle žaloby. Odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Jde o to, jaký vliv měla novace, jíž pohledávka žalobcova z kupní smlouvy byla přeměněna v pohledávku ze zápůjčky, na smluvenou výhradu práva vlastnického. Podle § 1376 obč. zák. přechází stará pohledávka v novou tak, že zaniká dřívější hlavní závazek a zároveň počíná se nový (§ 1377 obč. zák.). Se starým závazkem zanikají podle § 1378 obč. zák. práva rukojemská, zástavní i jiná s hlavním závazkem spojená, neustanoví-li účastníci něco jiného. Taková úmluva ohledně výhrady práva vlastnického se v souzeném případě nestala a proto vyhražené vlastnictví zaniklo se starým závazkem.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Novací zaniklo podle § 1378 obč. zák. i žalobcovo vyhrazené vlastnictví, ježto při novaci nebylo zvláštní dohodou výslovně zachováno. Dovolání jest na omylu, usuzuje-li z toho, že výhrada vlastnictví není akcesoriem pohledávky z kupní ceny, nýbrž právem samostatným, že novací nezanikla, a dovolává-li se v tomto směru předpisu § 1379 obč. zák., podle něhož při novaci nelze v pochybnosti starý závazek pokládati za zrušený, pokud ještě může obstáti s novým. Tento předpis se vztahuje, jak plyne z ostatních ustanovení § 1379 obč. zák., s nimiž těsně souvisí, jen na vedlejší podmínky původního hlavního závazku, zejména na ustanovení kde, kdy a jak má býti splněn. V souzeném případě nejde o tyto otázky, nýbrž o to, jaký vliv měla novace pohledávky žalobcovy z kupní ceny na jeho právo z výhrady vlastnictví, jímž byla tato pohledávka zajištěna, tedy o otázku, jež jest řešena ustanovením § 1378 obč. zák., podle něhož práva rukojemská, zástavní a jiná práva spojená s dřívějším hlavním závazkem pomíjejí smlouvou o obnovu, neustanoví-li účastníci zvláštní dohodou o tom něco jiného. Názor dovolání, že se toto ustanovení vztahuje jen na akcesorní práva hlavního závazku, k nimž nepatří vyhrazené vlastnictví prodatelovo, nemá opory ani v doslovu tohoto ustanovení, poněvadž toto se zmiňuje nejen o akcesorních právech rukojemských a zástavních, nýbrž zcela povšechně o všech jiných právech spojených s dřívějším hlavním závazkem, a nemá opory ani v jeho smyslu, spočívajícím jen ve zdůraznění samozřejmé zásady, že novací zanikají všechna práva, jež jsou s původním hlavním závazkem obsahově spojena, takže se stanou zánikem původního závazku bezpředmětnými, nebyla-li zvláštní dohodou obsahově přizpůsobena novému závazku. Takový obsahový vztah byl také mezi vyhrazeným vlastnictvím žalobce a jeho pohledávkou z kupní ceny, k jejímuž zajištění sloužila a s jejímž zaplacením měla zaniknouti. Novací byla pohledávka z kupní ceny zrušena a nahrazena pohledávkou ze zápůjčky. Tím se stala výhrada bezpředmětnou a bylo k jejímu obnovení pro novou pohledávku zapotřebí, aby byla přizpůsobena této pohledávce výslovným ujednáním, že vlastnictví žalobcovo má trvati tak dlouho, dokud nebude zaplacena nová dlouholetá pohledávka ze zápůjčky. Neučinily-li strany tak, výhrada vlastnictví podle § 1378 obč. zák. zanikla. Tento důsledek plyne také z toho, že novace se stala soudním smírem, jímž byl celý právní poměr
Civilni rozhodnutí XVII. 37 mezi stranami nově upraven a v němž byla nová pohledávka žalobcova zajištěna jiným způsobem, totiž zřízením zástavního práva na nemovitosti kupitelově. Mělo tedy další trvání vyhrazeného vlastnictví také z tohoto důvodu býti výslovně ujednáno a ježto se tak nestalo, stala se výhrada vlastnictví bezúčinnou i důsledkem smíru (§ 914 obč. zák.).

Citace:

Čís. 14531.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 598-600.