NPD documents search: Váž. civ., 13 (1931), sv. 1

Čís. 10839.

Předpokladem, by se stroje staly příslušenstvím nemovitosti, jest, kromě jiného, by vlastník nemovitosti určil stroje k jejímu stálému prospěchu. Jsou-li stroje uvedeny ve spojení s budovou tím, kdo není vlastníkem nemovitosti a nabyl strojů s výhradou vlastnického práva, nepokládají se tyto stroje, třebas byly přimontovány k pevnému podkladu, za příslušenství nemovitosti a nezaniká tím vlastnické právo osoby, jež s výhradou vlastnictví odevzdala koupené stroje kupiteli do užívání před zaplacením kupní ceny, i když nebylo v pozemkové knize poznamenáno, že jsou stroje vlastnictvím někoho jiného.
Vlastnictví věci prodané s výhradou vlastnictví nepozbývá prodatel tím, že v kupitelově vyrovnání nežádal oddělené uspokojení, nýbrž přihlásil svou zbytkovou pohledávku.
Jest věcí kupitele žalovaného prodatelem o vrácení věci, prodané s výhradou vlastnictví, by včas uplatnil námitku, že by měl žalobce zisk a on (žalovaný) škodu, kdyby došlo k vzájemnému vypořádání jen v té formě, že by se prostě vyhovělo žalobní prosbě o vrácení věci.
(Rozh. ze dne 30. května 1931, Rv II 402/30.)
Žalobkyně dodala žalovanému stroj, vyhradivši si vlastnictví až do úplného zaplacení kupní ceny. Ježto žalovaný zapravil jen nepatrnou část kupní ceny, žalovala ho o vydání stroje. Žalovaný namítl najmě, že se stroj stal příslušenstvím nemovitosti a že žalobkyně pozbyla vlastnické právo i tím, že je neohlásila ve vyrovnání žalovaného. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
Civilní rozhodnuti XIII. 49 důvodů:
Nižší soudy správně usoudily, že vlastnické právo žalobkyně ke stroji nezaniklo tím, že stroj byl namontován v pekárně v domě manželky žalovaného, třebaže nebyla v pozemkové knize učiněna poznámka podle § 297 a) obč. zák. Jak nejvyšší soud v četných rozhodnutích, zejména v rozhodnutí čís. 7769 a 8589 vyložil, jest předpokladem, by se stroje staly příslušenstvím nemovitosti, kromě jiného podle § 297 obč. zák. i to, by vlastník nemovitosti určil stroje k jejímu stálému prospěchu. Jsou-li tedy stroje uvedeny ve spojení s budovou tím, kdo není vlastníkem nemovitosti a nabyl strojů s výhradou práva vlastnického, nepokládají se tyto stroje, třebaže byly přimontovány k pevnému podkladu, za příslušenství nemovitosti a nezaniká tím vlastnické právo osoby, která s výhradou vlastnictví odevzdala koupené stroje kupiteli do užívání před zaplacením kupní ceny, i když nebylo v pozemkové knize poznamenáno, že jsou stroje vlastnictvím někoho jiného. Žalovaný ve svém přípravném spise namítal, že mísící stroj žalobkyní mu dodaný byl trvale spojen s budovou, v níž provozuje pekařství, čímž prý žalobkyně, i kdyby si byla vlastnictví ke stroji vyhradila, tohoto vlastnictví pozbyla, jelikož se nestala knihovní poznámka podle § 297 a) obč. zák. ve vložce, k níž patří budova, v níž žalovaný provozuje pekařství. Při ústním jednání dne 25. října 1928 bylo žalovaným doznáno, že budova jest ve vlastnictví jeho manželky nepřetržitě 29 let. V dovolání zdůrazňuje pak žalovaný, že stroj byl spojen s nemovitostí, náležející třetí osobě, za souhlasu žalující firmy, jak prý uvedl v bodě devátém svého přípravného spisu, ba že žalobkyně sama prováděla montáž. Avšak, i kdyby vše, co žalovaný v této otázce přednesl, bylo správné, nestačilo by to podle toho, co bylo již uvedeno, k závěru, že žalobkyně namontováním stroje pozbyla svého práva vlastnického, poněvadž nebylo ani tvrzeno, tím méně prokázáno, že vlastnice budovy určila stroj k stálému prospěchu této nemovitosti.
Zbývá ještě námitka, že žalobkyně pozbyla vlastnictví k spornému stroji tím, že ve vyrovnacím řízení neohlásila toto své právo, nežádala oddělené uspokojení podle § 11 vyr. ř., nýbrž přihlásila svou zbytkovou pohledávku, čímž prý dala na jevo, že netrvá na svém tvrzeném vlastnictví a že žádá jen splnění smlouvy. Ani tu nelze dovolateli přisvědčiti. Podle §§ 11 (1) a 21 vyr. ř. nejsou vylučovací práva, jakým jest i výkon výhrady vlastnického práva, dotčena vyrovnacím řízením a jest je posuzovati podle obecných právních zásad. I když tedy žalobkyně přihlásila k vyrovnacímu řízení svou pohledávku za dodaný stroj, nelze z toho ještě nutně usuzovati, že se tím vzdala výkonu práva, jehož se vyrovnací řízení nedotýká (§ 863 obč. zák.). Žalobkyni nemohlo býti bráněno, by pohledávku nepřihlásila k vyrovnacímu řízení, by si tak zachovala vliv při jednání a hlasování o vyrovnání.
Dovolatel konečně uvádí, že, i »kdyby žalobkyně byla oprávněna žádati své vlastnické právo, musila by nabídnouti, že peníze, které obdržela již zaplacené, vrátí«, a že by žalovaný mohl býti nejvýše od- souzen vrátiti stroj proti vrácení zaplacené částky z ruky do ruky. Leč žalovaný v prvé stolici netvrdil, že mu přísluší proti žalobkyni nárok na plnění z ruky do ruky při vydání sporného stroje. Bylo jeho věcí, by včas, t. j. v řízení před procesním soudem uplatnil námitku, že by měla žalobkyně zisk a on škodu, kdyby došlo ke vzájemnému vypořádání jen v té formě, že by se prostě vyhovělo žalobní prosbě. Z úřadu nelze se starati o zájmy žalovaného, naopak, jest ponechati jeho úvaze, zda míní, či vůbec nemíní uplatňovati takové nároky.

Citace:

Čís. 10839. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 793-795.