NPD documents search: Váž. tr., 5 (1923)

Č. 9629.

Stavební právo (Čechy): O postavení obce v opravném řízení stavebním jednak jako úřadu jednak jako nositelky subj. práv.
(Nález ze dne 29. ledna 1932 č. 845.)
Věc: Městská obec J. proti zemskému úřadu v Praze o demoliční rozkaz.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem městského úřadu v J. z 5. září 1923 uděleno bylo Arnoštu W., dnešní zúčastněné straně, stavební povolení ke zřízení přístavby k západní straně domu čp. ... , jež v přední své části měla býti průjezdem, v zadní části pak živn. provozovnou. Námitky, které proti přístavbě vznesl soused Josef H., byly v pořadí stolic správních zamítnuty, a rovněž zamítnuta byla jeho stížnost podaná k nss.
V roce 1926 zjistil městský úřad, že stavebník se stavbou sice započal, že však v ní podle ustanovení § 125 stav. řádu řádně nepokračuje. Proto výměrem z 27. října 1926 stanovil stavebníku lhůtu do 1. května 1927, a prohlásil, že nezapočne-li v této lhůtě s dalším prováděním stavby, bude donucen k tomu, aby vše uvedl do dřívějšího stavu, ač-li sobě vymůže povolení ke změně schváleného plánu. Kromě toho bylo by proti němu použito ustanovení stav. řádu ohledně nedodržení schváleného plánu. — Dalším výměrem ze 13. prosince 1928 nařídil městský úřad na základě § 128 stav. řádu stavebníku Arnoštu W., aby odstraněním provedených zařízení uvedl vše do dřívějšího stavu a to především proto, poněvadž platnost stavebního povolení, které mu bylo uděleno, uplynula dnem 20. června 1927, dále také z toho důvodu, poněvadž stavebník v r. 1926 a 1927 zřídil jen malou část stavebního objektu a ve stavbě řádně podle ustanovení § 122 odst. 2 stav. řádu nepokračoval, zejména ani nezapočal se stavbou dílny, nýbrž zřídil pouze jižní část průjezdu, při čemž ještě portál neprovedl podle schváleného plánu. K odvolání stavebníka zrušil okresní úřad v J. výměrem ze 16. ledna 1929 tento rozkaz městského úřadu z důvodu, že povolení ke stavbě nestalo se neplatným, neboť se stavbou bylo započato ve lhůtě § 49 stav. řádu, okolnost pak, že st-1 v určitém směru odstoupil od schváleného plánu, a že nepokračoval řádně ve stavbě do jejího ukončení, neoprávňuje úřad k rozkazu, aby odstraněním bezprávně provedených staveb byl obnoven dřívější stav, ježto přestupek § 42 stav. řádu trestati jest pokutami, případně vězením podle § 127 stav. řádu a rovněž jen pokutami podle §§ 128 a 129 nastupovati je proti stavebníku tehdy, když stavební úřad podle § 122 stav. řádu zjistí, že stavebník nepokračuje řádně ve stavbě až k jejímu dokončení.
Proti tomuto rozhodnutí podala odvolání městská rada, jež zemský úřad v Praze nař. rozhodnutím zamítl, poněvadž — pokud stížnost podána byla v zastoupení obce, nejsou v daném případě zájmy obce jako takové s hlediska stavebního řádu dotčeny, pokud pak stížnost byla podána v zastoupení městského úřadu, vyplývá již ze vzájemného poměru stav. úřadů vůči sobě, že stavební úřad prvé instance není oprávněn stěžovati si na rozhodnutí stav. úřadu 2. instance.
Stížnost do tohoto rozhodnutí podaná namítá především, že žal. úřad, domnívaje se mylně, že rekurs byl podán v zastoupení městského úřadu, ačkoliv ve skutečnosti stěžovala si městská rada v zastoupení obce, neprávem odmítl odvolání k němu podané pro nedostatek stižní legitimace,, aniž zabýval se meritem věci, přehlédnuv, že obec stěžovala si také ve své vlastnosti jako správkyně veřejného statku a zástupkyně zájmů veškerenstva svých obyvatelů, k čemuž zajisté legitimaci upříti jí nelze.
Stížnost není v tom směru důvodná. Žal. úřad neodmítl rekurs městské rady vůbec, nýbrž přesně rozeznával mezi stížností městské rady jako úřadu, t. j. jako nositelky určité úřední kompetence, a mezi stížností její podanou v zastoupení obce jako interesentky na věci, o kterou šlo. Jen v prvém směru odvolání městské rady odmítl pro nedostatek stižní legitimace, ve směru druhém však rekursní legimaci obce zásadně uznal, nevyhověl však jejímu rekursu proto, poněvadž zrušením demoličního rozkazu nebyly zájmy obce jako takové s hlediska stavebního řádu dotčeny. Ježto stížnost k nss-u podaná nebrojí proti odmítnutí rekursu městské rady jako úřadu stavebního a netvrdí, že obci i v této vlastnosti rekursní právo přísluší, je úplně lhostejno, užil-li úřad, odmítaje rekurs obce jako úřadu, právem či neprávem výrazu »v zastoupení městského úřadu«.
Pokud jde o odvolání obce »jako takové«, t. j. o odvolání podané obcí nikoli v její vlastnosti stavebního úřadu, nýbrž jako právního subjektu způsobilého vystoupiti jako strana v řízení ve věci, o kterou šlo, netřeba zabývati se námitkami stížnosti, že obci v této vlastnosti rekursní právo příslušelo, ježto, jak svrchu uvedeno, žal. úřad v tom směru legitimaci obce zásadně uznal.
Ve věci samé nevyhověl žal. úřad rekursu obce proto, poněvadž rozhodnutím 2. stolice »zájmy obce jako takové s hlediska stav. řádu dotčeny nejsou«. Neprávem vytýká stížnost tomuto výroku, že není odůvodněn, a že úřad nezabýval se rekursními námitkami st-lky. Podle znění tohoto výroku zamítl úřad odvolání obce, pokud jí jako takovou, nikoliv jako úřadem, bylo podáno, aniž vešel na rekursní její námitky, v podstatě z toho důvodu, poněvadž zrušení demoličního rozkazu nedotýká se nijak jejích subj. práv stav. řádem chráněných. To je zajisté důvod, proti němuž mohla by se obec brániti a vytýkati, že uvedený předpoklad úřadu není správný a že obec v nějakých svých subj. právech dotčena je. Takové námitky však stížnost nemá. Ve stížnosti poukazuje se sice na to, že obec podala rekurs proti rozhodnutí druhé stolice také ve své vlastnosti jako správkyně veřejného statku a ochránkyně práv z tohoto poměru jí vzcházejících, tím však odůvodňuje jen svoji legitimaci k rekursu, ale nikterak neprokazuje, že zrušením demoličního rozkazu, který jako úřad vydala, byla porušena práva, jež jí jako správkyní veř. statku příslušejí.

Citace:

Čís. 10752. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 637-639.