NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 1

Čís. 6286.

Náležitosti skutkové podstaty zločinu podle druhé a třetí věty § 214 tr. zák.
Osobu zadržovanou v robotárně, byť i následkem odsouzení pro zločin, nelze již pokládati za osobu pro zločin stíhanou (za zločince) ve smyslu druhé věty § 214 tr. zák.
Přechováváním ve smyslu třetí věty § 214 tr. zák. je rozuměti poskytnutí tajného, před stíháním bezpečného útulku, z něhož může zločinec podnikati nové trestné činy; pouhé poskytnutí přechodného netajeného pobytu nestačí.
Podle ustanovení druhé věty § 217 tr. zák. je posuzovati i pomoc poskytnutou na útěku osobě uprchlé z robotárny, pokud v ní byla za držena následkem odsouzení pro zločin; byla-li však v robotárně zadržena jen na základě výroku podle § 7, odst. 2, písm. a) zákona čís. 89/1885 ř. z. ve znění zákona čís. 102/1929 Sb. z. a n., lze o takové pomoci uvažovati jen s hlediska § 307 tr. zák.
Náležitosti subjektivní skutkové podstaty těchto dvou trestných činů. K výkladu ustanovení § 293, odst. 3 tr. ř. (zákaz reformationis in peius).
(Rozh. ze dne 12. listopadu 1938, Zm I 102/38.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu, jímž stěžovatel byl uznán vinným zločinem nadržování ukrýváním podle § 214 tr. z., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc soudu prvé stolice, aby o ní znovu jednal a rozhodl.
Z důvodů:
Zmateční stížnost napadá rozsudek z důvodů zmatku čís. 5 a 9 a) § 281 tr. ř.
Stížnosti je přisvědčiti, pokud vytýká, že rozsudková zjištění nevyčerpávají skutkovou povahu zločinu podle § 214, věta druhá a třetí tr. z., jak byl obžalovaný uznán vinným.
Věta druhá: ukrývání zločince před vrchností předpokládá, že osoba, jíž bylo nadržováno, spáchala zločin a že nebyla ještě pro tento zločin odsouzena, pokud se týče trest si posud neodpykala; a po subjektivní stránce, že pachatel znal čin chráněncův a okolnosti, jež jej činí zločinem.
Věta třetí: přechovávání známých zločinců předpokládá tajné poskytování úkrytu, odkud se zločinec, jsa před stíháním chráněn, může chystati k novým trestným skutkům. Po subjektivní stránce vyžaduje tato věta, aby pachatel znal přechovávaného jakožto zločince již dříve trestaného a aby jeho budoucí trestnou činnost vědomě podporoval.
Rozsudek zjišťuje o N., že uprchl nikoli z trestní nebo jinaké vazby, nýbrž z donucovací pracovny. Zadržení v donucovací pracovně jest opatření sledující polepšovací nebo zabezpečovací účel, jejž má zákon čís. 89/1885 ř. z. na mysli, a následující teprve po odpykání vlastního trestu vinníkem (§§ 223, písm. b) a 225 tr. z.; srov. i § 8 zák. čís. 90/1885 ř. z.). V rozsudkovém zjištění, že N. uprchl z robotárny, je tedy zároveň vysloveno, že si N. již odpykal svůj trest za trestný čin, pro nějž byl odsouzen, a při němž došlo k výroku o přípustnosti zadržení v robotárně; podle toho nehledě k tomu, že mohlo zadržení v donucovací pracovně následovati při odsouzení pro pouhý přestupek ve smyslu § 7 zák. čís. 89/1885 ř. z.), nebylo N., byť i byl býval odsouzen pro zločin, což z rozsudku patrno není, již pokládati za osobu pro zločin stíhanou. Náležitostí druhého případu § 214 tr. z. není tu tedy již po stránce objektivní. Věta třetí téhož zákonného ustanovení: »přechovávání (přechovavateli) známých zločinců« má na mysli jen ony případy, kdy zločinci je tajně poskytován útulek, kde zůstává před soudním stíháním ukryt a bezpečen, a odkud může podnikati nové trestné činy (srov. rozh. čís. 4012 víd. sb.). V tomto směru zjišťuje rozsudek pouze, že obžalovaný věděl o N., že je zločinec a že uprchl z donucovací pracovny a že mu poskytl pobyt od večera 12. června 1937 do 16. hodiny druhého dne, pak stravu a že mu zapůjčil kabát, aby mu umožnil návrat na svobodu, a to s přáním, aby byl dlouho na svobodě a nebyl dopaden.
Poněvadž zákon přechováváním, jak výše bylo řečeno, rozumí více než pouhé poskytnuti pobytu toliko přechodného a netajeného, jaký zjišťuje rozsudek v případě souzeném, není tu pro nedostatek náležitosti přechovávání vyčerpána skutková povaha ani třetí věty § 214 tr. z. již po objektivní stránce.
Výrok o vině podle § 214, věta druhá a třetí tr. z. bylo proto jako zmatečný podle čís. 9 a) § 281 tr. ř. zrušiti, aniž bylo zapotřebí obírati se ostatními úvahami zmateční stížnosti. Přes to nebylo lze obžalovaného obžaloby zprostiti.
Předmětem obžaloby je konkrétní určitý skutek. Nalézacímu soudu je plně zůstaveno, aby, neopouětěje arci skutkový základ obžaloby, zjistil, oceniv volně výsledky veškerého průvodního řízeni, skutečný průběh příslušné události samostatně a zejména zcela nezávisle na údajích obsažených v obžalobě, a aby onu událost, položiv za základ skutkový děj jím za prokázaný vzatý, prozkoumal ve všech jejích směrech a ve všech pro výsledek příznačných okolnostech, aby pak, nejsa vázán právním názorem žalobcovým, odpověděl na otázku obžalobou položenou, zda a pokud se obžalovaný svou účastí na příběhu v obžalobě naznačeném dopustil trestného činu, a kterého zákona naň dlužno použíti (§§ 262, 267 tr. ř.).
V souzeném případě přicházejí v úvahu ustanovení §§217 a 307 tr. z.
Ustanovení § 217 tr. z. uvádí v druhé větě za zločin, když někdo vrchnosti pátrající po uprchlém, pro zločin zatčeném, překáží, aby zase byl předveden. Pod toto zákonné ustanovení spadá pomoc na útěku osobě uprchlé z jakékoli vazby uvalené na ni v důsledcích toho, že spáchala zločin. Také útěk z robotárny sem náleží, pokud zadržení v ní bylo následkem zatčení pro zločin (Altmann I., 643). Byl-li tedy N. držán v robotárně, z níž uprchl, z důvodů předchozího odsouzení pro zločin, bylo by o činu stěžovatelově objektivně uvažovati s hlediska skutkové povahy zločinu podle § 217, druhá věta tr. z.; byl-li však N. držán v robotárně na základě výroku podle § 7, odst. 2, písm. a) zák. čís. 89/1885 ř. z. ve znění zák. čís. 102/1929 Sb. z. a n., bylo by o činu stěžovatelovu uvažovati s hlediska § 307 tr. z.
Na nalézacím soudě bude proto zjistiti povahu odsouzení N., při němž byla vyřknuta přípustnost jeho zadržení v robotárně, z níž pak uprchl, a uvážiti, zda tu není po objektivní stránce skutková povaha některého z výše zmíněných trestných čmů; zůstane-li při zjištění dosavadním, že obžalovaný věděl, že N. utekl z robotárny a že obžalovaný svým jednáním zamýšlel ukrýti N. před pátrajícím po něm četnictvem, aby mu umožnil návrat na svobodu, bylo by po stránce subjektivní k vině podle § 217 tr. z. dále třeba zjistiti, že si byl obžalovaný vědom toho, že N. byl držán v robotárně jako osoba pro zločin zatčená. Obdobně bude pro subjektivní stránku viny podle § 307 tr. z. zjistiti, že si byl obžalovaný vědom toho, že byl N. držán v robotárně v příčině nahoře uvedených přestupků.
Bude-li obžalovaný uznán vinným zločinem podle § 217 tr. z., bude soudu nalézacímu při vyměřování trestu vycházeti z prvé trestní sazby § 215 tr. z., jíž bylo použito ve zrušeném rozsudku, poněvadž státní zastupitelství nepodalo zmateční stížnost ani pro nepodřadění zažalovaného činu pod ustanovení § 217 tr. z., ani pro nepoužití druhé sazby § 215 tr. z., nýbrž podalo pouze odvolání z výše trestu.
Jen pro úplnost budiž podotčeno, že vzhledem ke zmíněnému odvolání státního zastupitelství z výše trestu nebyl by nalézací soud při vyměřování trestu v mezích prvé sazby § 215 tr. z. omezen zákazem reformationis in peius § 293, odst. 3 tr. ř., jak bylo dovoženo v plenárním rozhodnutí nejvyššího soudu, uveřejněném pod čís. 3310 Sb. n. s. tr.

Citace:

č. 6286. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1939, svazek/ročník 20, s. 396-399.