NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 1

Čís. 4736.

Mezinárodní doprava železniční.
U zboží naloženého odesílatelem jsou údaje nákladního listu o váze a počtu kusů toliko tehdy důkazem proti železnici, převážila-li nebo přepočítala-li kusy a osvědčila to v nákladním listu.
(Rozh. ze dne 25. února 1925, Rv I 69/25.)
Firma G. v Lipsku zaslala vagon zboží do Mittelwalde na adresu tamnější zasílatelské firmy T. Tato firma zaslala pak vagon bez překládání dále budapešťské firmě A. Při dojití zboží do Budapešti byl zjištěn úbytek zboží. Žalobce, jemuž budapešťská firma A. postoupila svůj nárok proti dráze, domáhal se na dráze náhrady škody. Oba nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Náhradní nárok založil žalobce na předpisu čl. 30 mezinárodní úmluvy železniční. Předpokladem toho však jest, aby dokázal, že ztráta zboží nastala v době tam uvedené, totiž od odevzdání k přepravě až do vydání příjemci. Důkaz toho se však žalobci nezdařil, poněvadž není jisto, že s novým nákladním listem ve stanici Mezilesí dráha převzala 56 balíků, pročež není vůbec skutkového podkladu pro přesvědčení, že se v oné době, za kterou dráha ručí, tři balíky ztratily. Odvolatel svádí tento neúspěch neprávem na neúplnost řízení. Tvrzení, že se 3 balíky ztratily teprve při nebo po vyložení zboží z vagonu a že byl úbytek jich zjištěn teprve 11. března 1922 v nádražním skladišti, dokládá jen úvahou, že by nebylo potvrzeno na vozovém listu, který je vystaven na 56 balíků, vyložení bez námitek, kdyby nebyl při vyložení zjištěn úplný počet 56 balíků. To je však pouhá domněnka, která je vyvrácena spisy dráhy, podle nichž je jisto, že úbytek byl zjištěn již při vykládání z vozu. Důkaz ten stačil a nebylo proto třeba dalších dokladů jako vozového listu, skladní knihy a protokolu o zjištění škody, jichž odvolatel postrádá. Důkaz v čl. 30 mezinárodní úmluvy žel. žádaný, musí býti přesným, každou pochybnost vylučujícím. Takový důkaz nemohou podati olůvka (plomby), ježto z nich lze toliko souditi na možnost ukradení zboží, jak to také jen činí odvolatel. Zápisů ve vozovém listu dovolává se odvolatel marně, poněvadž jsou pouhým opisem z nákladního listu, jak je zřejmo z nadpisu dotyčných jeho rubrik »obsah nákladního listu«. Totéž platí o zápisech v rubrikách přechodového seznamu čís. 56 příl. čís. 2. Hledě k předpisu §u 61 (4) žel. dopr. ř. a čl. 8 (4) mez. úml., nepodávají důkazu o počtu kusů a váze zásilky údaje nákladního listu a důsledkem toho také ne zápisy v listinách právě zmíněných.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Bezvadným jest právní posouzení odvolacího soudu. Když obsah nákladního listu není ohledně váhy a počtu balíků podle čl. 8 mezin. úml. proti dráze důkazem, poněvadž převážení vozu a přepočítání balíků nebylo odesílatelem navrženo a dráhou provedeno, a když ostatní důkazy provedené o tom, že bylo dráze odevzdáno 56 balíků ku přepravě, se nezdařily, nebyl proveden ani důkaz, že se sporné tři balíky ztratily za železniční dopravy, a tím pozbyla žaloba svého skutkového i právního základu. Žalobce napadá sice také skutkové zjištění, že se důkaz o odevzdání 56 balíků ku přepravě nezdařil, pro neúplnost řízení, poněvadž nebyl připuštěn důkaz skladní knihou západního nádraží v Budapešti, ale ani tu není v právu. Důkaz skladní knihou byl nabídnut jen o tom, že zboží došlo do Budapešti již 10. března 1922, kdežto úbytek byl zjištěn teprve 11. března. Již odvolací soud prohlásil právem závěr žalobcův, že ze srovnání obou dat vyplývá, že sporné tři balíky se musily ztratit teprve po vyložení zboží z vozu, poněvadž prý by jinak úbytek musil býti zjištěn již 10. března, za pouhou domněnku, jež nemůže nahraditi potřebného důkazu, postrádaný důkaz skladní knihou nepotřeboval však býti proveden také z toho důvodu, poněvadž okolnost, že zboží bylo vyloženo 10. března, nebyla vůbec spornou, naopak vyplývala již z předloženého vozového listu. Jestliže přes to nabyly nižší soudy na základě ostatních spisů dráhy přesvědčení, že při vykládání vozu byly v něm nalezeny jen 53 balíky, nelze toto přesvědčení napadati pro neúplnost řízení, nýbrž bylo by možno tak činiti jen pro nesprávné hodnocení provedených důkazu, kdyby ovšem tento dovolací důvod nebyl §em 503 c. ř. s. vyloučen.

Citace:

č. 4736. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 409-411.