NPD documents search: Právní prakse, 1 (1936-37) - Vymáhání prémií pojišťovnou Fénix

Po časopisech.

Vymáhání prémií pojisťovnou Fénix.

Pod titulem »Může Fénix žalobou vymáhati prémie« uvádí »Pojistný praktik« v 1. čís., I. roč. 1936, str. 4 a n., že otázka povinnosti placení prémií nebyla řešena nějakým novým zákonem nebo vlád. nařízením a nutno ji proto zodpověděti na podkladě dosavad platných zákonných ustanovení. Tu přichází v úvahu § 1052 obč. z., podle něhož jest Fénix povinen plniti neztenčeně tak, jak bylo pojistnou smlouvou sjednáno a dále § 871 obč. z., poněvadž pojistník nebyl by uzavřel smlouvu, kdyby byl věděl, že druhá strana mu slibuje více než může, resp. bude moci plniti a Fénix zavdal pojistníku k omylu podnět, poněvadž se dělo vše, co mohlo pojistníka přivábiti k pojišťovně (příznivé bilance, inserty, články s nejlepšími informacemi a j.). Jest bezvýznamná event. kalkulace Fénixů se změnou finanční situace v budoucnu, nýbrž rozhoduje jedině skutečný stav v přítomnosti. Pojistník není tedy smlouvou vůbec vázán a nemusí platiti prémie.
Především upozorňujeme, že jde jen o premie pojištění úrazového, nikoli životního, neboť životní pojišťovny dávají přednost propadnutí zaplacené první prémie a zániku pojišťovací smlouvy a následné premie životního pojištění nežalují. Od pojišťovny Fénix jsme na dotaz obdrželi vyjádření, z něhož uveřejňujeme: »Námitky, které žalovaní pojistníci uplatňují, shodují se v podstatě v tom, že vládní nařízení čís. 101/1936 zakazuje nejenom, aby Fénix byl žalován, avšak též aby sám žaloval, dále že při uzavírání pojišťovacích smluv nacházeli se, případně byli uvedeni v omyl ohledně finanční a hospodářské situace Fénixu, obzvláště ohledně jeho zabezpečovacích fondů, a následkem toho uplatňují neplatnost uzavřené smlouvy pojišťovací důvodem §§ 869, 870 a 871 obč. zák, a dovolávají se i §u 1052 obč. zák. Naproti tomu zastává Fénix:.
Podle §u 4, odst. 1 cit. nař. přerušují se pouze spory proti žalující firmě, kdežto aktivní žalobní právo Fénixu není cit. vládním nařízením nikterak omezeno.
Z §u 5 cit. vl. nař. vyplývá, že československý stav pojištění žalující pojišťovny má býti převeden buď na nově zřízenou pojišťovnu nebo na jiné pojišťovny dosavadní. Podle §u 2 cit. vl. nař. přecházejí na správce práva a povinnosti zastupitelstva zřízeného pro obchodní činnost této pojišťovny na území ČSR. Z toho plyne, že strana žalující musí svoji dosavadní obchodní činnost provozovati, aby dosavadní stav pojištění na novou neb jinou pojišťovací společnost mohl býti převeden.
Původně existovala Životní pojišťovací společnost Phönix ve Vídni. Teprve 21. prosince 1931 byla do obchodního rejstříku odd. B krajského soudu obchodního v Praze zapsána tuzemská representace., Teprve když v dubnu 1936 přišly ve známost nesnáze u Phönixu ve Vídni, vydala naše vláda nařízení čís. 101/1936. Toto vládní nařízení bylo vydáno proto, aby tuzemské jmění zdejší representace Fénixu bylo úplně separováno od jmění Phönixu ve Vídni, aby tento nemohl na zdejší jmění Fénixu sáhnouti ke svému prospěchu nebo ke svým účelům, nýbrž aby ono ručilo výhradně za nároky z pojistných smluv, patřících do tuzemského stavu pojištění, jak je uvedeno v §u 1 cit. vl. nař.
Zmínka §u 4 cit. nař., že po dobu jednoho roku nelze prohlásiti konkurs na tuzemské jmění strany žalující, byla namířena proti Phönixu ve Vídni, aby tomuto jako bývalé centrále byla odňata možnost ohlášením svého konkursu přivésti do stejné situace i zdejší representaci.
Mimo to usnesla se vláda usnesením ministerské rady ze dne 9. července 1936 na tom, že opatřeny budou straně žalující fondy ve výši 1 000 000 000 až 1 200 000 000 Kč, takže o zabezpečení a uspokojení nároků pojistníků zdejšího stavu pojištění v rámci vl. nař, čís. 101/1936 a uvedeného usnesení ministerské rady není pochybností. Ministerstvo vnitra v Praze dbalo podle předpisů oddílu III. zákona ze dne 11. července 1934, čís. 147 toho, aby zabezpečovací fondy byly ve smyslu cit. zákona kryty. Ono již v roce 1932 po zřízení a zápisu zdejší representace do obchodního rejstříku naléhalo na to, aby prémiové reservy pro tuzemský stav pojištění, pokud se ještě nenalézaly na území našeho státu, byly Phönixem ve Vídni ve lhůtě jemu povolené efektivně sem převedeny. Tato lhůta doposud neuplynula.
Fénix zažádal již před léty u ministerstva vnitra v Praze podle §u 23 zákona čís. 147/1934 o lhůtu ke zřízení zabezpečovacích fondů, jež sahá do 11. července 1937 a tedy ještě neuplynula.
Za tohoto stavu věcí jednak nestává žádná povinnost prozatím ke zřízení zabezpečovacích fondů a jednak že strana žalující vládne dostatečnými prostředky, aby veškerá úrazová pojištění honorovala, jak to ve skutečnosti činí.
Doposud nebyl žádný spor meritorně pravoplatně rozřešen, nehledě k tomu, že jde skoro veskrze o obnosy bagatelní,1 takže bude stěží lze vyvolati rozhodnutí Nejvyššího soudu.«

jde totiž jen o prémie úrazového pojištění. Pozn. redakce.*)

Citace:

Vymáhání prémií pojišťovnou Fénix. Právní prakse, měsíčník československých právníků . Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart , 1936-37, svazek/ročník 1, s. 116-117.