Praktické případy.

Zástavní právo pro úvěrní pohledávku samo o sobě není přenosilo; má-li knihovně převedeno býti ohledně části takové úvěrní hypotéky tvořící vzniklou pohledávku, musí býti vznik pohledávky čile §§ 14. a 87. kn. z. listinami doložen, tedy zejména i dokázáno listinou ke vkladu způsobilou, ze dluh byl uznán.
Pro záložnu v B. byla na více vložek v L., připsaných manželům P., zapsána úvěrní pohledávka 70000 K základem úvěrní a zá- — 117 —
stavní listiny z 23. října 1911. Záložna postupní listinou z 8. listopadu 1911 postoupila část své pohledávky obnosem 16000 K advokátu dru. B. Týž navrhl vklad převodu práva zástavního ohledně této části na sebe, jakož i poznamenání knihovní přednosti před zbývající pohledávkou záložny per 54000 K, a knihovní soud návrhu vyhověl. V řečené postupní listině praví se, že dr. B. obnos 16000 K vyplatil společníku řečených manželů A-ovi. Připojené k ní svolující prohlášení manželů P. však těmito podepsáno není.
Na rekurs manželů těchto zems. soud v Brně knihovní žádost dra. B. zamítl.
Důvody:
Úvěrní hypotéka ve smyslu § 14. kn. z. nezakládá ještě stávající určité pohledávky, nýbrž pouze pořadí k uspokojení nároků z daného úvěru vzniknoucích, a též na základě úvěrní listiny ze dne 23. října 1911 zástavní právo pro takovou určitou pohledávku vtěleno nebylo.
Není zde tudíž pohledávky, která by se mohla knihovně převésti.
Má-li se však v rámci úvěru právem zástavním zajištěného pohledávka resp. právo zástavní pro tuto pohledávku knihovně převésti, jest nutným předpokladem, aby pohledávka věřitelova v rámci nejvyššího obnosu (byla co do čísla likvidní, čehož v tomto případě není; neboť rozsudkem tato pohledávka dosud prokázána není a z postupní listiny též není vidno, že záložně proti rekurentům číselně určitá pohledávka v mezích poskytnutého úvěru vznikla, a to tím méně, jelikož stěžovatelé této listiny vůbec nepodepsali. Je-li tomu tak, nemůže též záložna nikomu nějakou pohledávku postoupiti, která jí proti stěžovatelům posud nepřísluší, a tím méně knihovní přednost práva zástavního před touto pohledávkou (§ 449. ob. z. obč.). Neboť dle zásady § 442. ob. z. obč. nemůže nikdo druhému více práv postoupiti než sám má.
Dovolacímu rekursu dra. B., v němž týž odvolává se na speciální plnou moc záložny ze dne 20. září 1911, kterouž zmocněn byl, aby hypotekární úvěr 70000 K na realitách manželů P. dle podmínek v úvěrní a zástavní listině uvedených pro záložnu knihovně zajistil, a základem kteréžto plné moci poskytl dlužníkům zálohy, kteréž záložna jako výplatu povolené zápůjčky předem uznala a ze zápůjčkové valuty jemu nahraditi, případně postoupiti se zavázala tak, jakoby sama uvedené hotové zálohy na povolený knihovní úvěr dlužníkům svým vyplatila — nejvyšší soud. nevyhověl
z důvodů
naříkaného usnesení, a připojil k vývodům stížnosti, že úvěrní hy- potéka jest výjimkou ze zásady v §§ 447. a 449. ob. z. obč. vyslovené, že právo zástavní může se vztahovati toliko na pohledávku platnou, t. j. existentní. Trvá tedy po právu toliko, na kolik stává tu ještě poměr úvěrní. Jinak právo zástavní samo o sobě není přenosno, poněvadž je akcessoriem pohledávky (§ 13., al. 2., kn. z. a § 449. ob. z. obč.). Z toho plyne, že, má-li právo zástavní býti knihovně převedeno ohledně části takové úvěrní hypotéky, tvořící vzniklou pohledávku, vznik pohledávky dle §§ 14. a 87. kn. z. musí býti listinami doložen, tedy zejména dokázáno listinou ke vkladu způsobilou, že dluh byl uznán. Takového důkazu však navrhovatel si stěžující nepřipojil, bylo by tedy zamítnutí návrhu na vklad ospravedlněno i tehda, kdyby se na základě postupní listiny z 8. listopadu 1911 pokládalo za prokázáno, že stěžovatel platil A-ovi, pokud se týče s ním se súčtoval jako plnomocník záložny jejím jménem a že pohledávka z toho pro záložnu vyplývající vznikla pro záložnu a nikoliv pro stěžovatele sama. V úvěrní a zástavní listině ze dne 23. října 1911, která ostatně ke knihovní žádosti nebyla ani připojena, majiteli hypotéky a soudruhy stěžovateli udělená plná moc je pro otázku, o kterou tu jde, bez významu.
(Rozh. c. k. nejv. soudu ze dne 13. února 1912, č. j. RIII. 60/12/1) J. B.

Citace:

Zástavní právo pro úvěrní pohledávku samo o sobě není přenosilo;. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1912, svazek/ročník 21, s. 138-140.