NPD documents search: Váž. tr., 7 (1925)

Č. 7929.

Pojištění nemocenské. — Řízení správní: 1. Od 1. července 1926 přísluší agenda dohledu nad nemocenskými pojišťovnami Ústřední sociální pojišťovně, nikoliv úřadům politickým. — 2. O exekučním vymáhání nemocenských příspěvků pojistných.
(Nález ze dne 3. května 1929 č. 8861.)
Věc: Alois Ř. v T. proti zemské správě politické v Praze o nemocenské pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Představenstvo okr. nemoc. pokladny v N. se usneslo na schůzi konané dne 21. března 1925 zvýšiti st-li podle § 27 nemoc. zák. dnem 1. března 1925 příspěvek na nemoc. pojištění jeho zaměstnanců o 50%. Stížnost, kterou podal st-l na toto opatření, odmítla osp v N. jako opožděnou. Tento výměr zůstal nenaříkán.
Podáním z 9. prosince 1926, označeným jako stížnost, oznámil st-l osp-é v N., že okr. nemoc. pokladně tamtéž povolil okr. soud proti němu exekuci pro nedoplatky příspěvků nuceným zřízením práva zástavního a nucenou dražbou nemovitostí, a že pokladna nezastavila exekuci tu, ač st-l příspěvky ty, pokud jejich správnost uznává, zaplatil. Podal prý proto u pojišťovny námitky proti tomuto postupu a žádá tímto podáním osp-ou, aby poukázala pojišťovnu, aby exekuci vedenou u okr. soudu v N. zrušila. Osp v N. výměrem ze 16. prosince 1926 stížnost odmítla bez jednání, ježto vzhledem k ustanovení § 239 zák. č. 221/24 není v daném případě příslušnou k rozhodnutí, neboť stížnost nesměřuje proti žádnému výměru zmíněné pojišťovny.
Zsp v Praze nař. rozhodnutím odvolání st-lovo z rozhodnutí osp-é nevyhověla a potvrdila je z důvodů v něm uvedených, podotýkajíc k vývodům odvolání, že výměrem osp-é z 1. prosince 1925 odmítnuto bylo projednávání stížnosti odvolatelovy z usnesení představenstva okr. nemoc. pokladny v N. ohledně zvýšení zaměstnavatelských příspěvků podle § 27 zák. z 30. března 1888 č. 33 ř. z. pro opožděnost, z kteréhožto výměru odvolání podáno nebylo, následkem čehož tento výměr 1. stolice vešel v moc práva a tím spor o zvýšení příspěvků o 50% byl pravoplatně ukončen. Z tohoto důvodu nutno podání st-lovo z 9. prosince 1926, obsahující dozorčí stížnost proti pojišťovně do nesprávného exekučního vymáhání příspěvků, pokládati za záležitost zcela novou, zahájenou za platnosti nového zákona, kterou dlužno posuzovati výhradně podle ustanovení cit. zák. č. 221/24, kterýž v § 86 výslovně uvádí, že dozorčím úřadem nad nemoc. pojišťovnami jest ústř. soc. pojišťovna.
O stížnosti uvážil nss toto:
Jak z předeslaného děje jest zjevno, posoudil žal. úřad sporný případ podle zák. z 9. října 1924 č. 221 Sb. a odmítl ve věci jednati pro nekompetenci správních úřadů. Úřadu třeba přisvědčiti.
Podle § 239 cit. zák. jsou správní úřady povolány rozhodovati o opravných prostředcích proti výměrům nositelů pojištění. Úřad vyslovil, že stížnost z 9. prosince 1926 nesměřuje proti žádnému výměru pojišťovny a spatřoval ve stížnosti té stížnost dozorčí na postup okr. nemoc. pojišťovny v N. ve věci exekučního vymáhání dlužného pojistného. Toto stanovisko sdílí i st-l, označuje sám své podání z 9. prosince 1926 stížností dozorčí. Agenda dohledu jest však zákonem č. 221/ 24 — na rozdíl od dříve platného nemoc. zákona z r. 1888 — svěřena nikoli polit. úřadům státním, nýbrž Ústř. soc. pojišťovně (§ 86) a to od 1. července 1926, kdy zákon č. 221/24 nabyl účinnosti (viz § 148 zák. č. 148/25). Ježto dle toho jde nesporně o věc úředního dohledu nad pojišťovnou, napadlou po 1. červenci 1926, vyslovily správní úřady právem svou nepříslušnost.
Stížnost namítá, že jde o příspěvky z doby před 11. únorem 1926, tedy z doby, kdy § 175 zák. č. 221/24 ještě neplatil, že tedy k projednání stížnosti jest příslušný politický úřad, neboť spor o tyto příspěvky zahájen byl před účinností zák. č. 221/24 a platí proto v tomto případě stále ještě předpisy § 282 odst. 2 cit. zák. Že by spor o pojistné byl pravoplatně ukončen, není podle názoru stížnosti správné, ježto pojišťovna přípisem ze 14. listopadu 1925 sdělila st-li, že na předpisu zvýšeného příspěvku za měsíce přes polovici dubna 1925 netrvá. Tím byl dle názoru stížnosti zvýšený příspěvek pravoplatně odepsán a nemůže pozdější její výpis, kde se omylem nepřihlédlo k tomuto odepsání, způsobiti nový exekuční titul k vymáhání těchto odepsaných příspěvků. Stížnosti nelze dáti za pravdu.
Citace § 175 v této spojitosti není dosti srozumitelná. Tento § jedná o exekučním vymáhání pojistného, jež se má díti exekucí soudní na základě vykonatelného plat. výměru pojišťovny, jejž opatří nemoc. pojišťovna sama doložkou vykonatelnosti. Míní-li stížnost vytýkati, že pojišťovna nebyla oprávněna postupovati podle tohoto paragrafu, ježto jde o příspěvky z doby před účinností zák. č. 221/24, jest námitka taková nepřípustná, stejně jako brojení proti domněle nepřípustnému exekučnímu titulu pojišťovny, poněvadž se týká merita případu, o němž žal. úřad nerozhodoval (§ 5 zák. o ss). Přípustná jest pouze, pokud dovolávajíc se § 282 odst. 2 téhož zák., dovozuje, že i otázku kompetence úřadu bylo posouditi podle předpisů dříve platných. Námitku stejného obsahu uplatnil st-l již během řízení správního. Úřad ji zamítl poukazuje na to, že spor o příspěvky byl pravoplatně skončen již výměrem osp-é z 1. prosince 1925, z něhož odvolání podáno nebylo, takže nutno podání st-lovo z 9. prosince 1926 považovati za novou věc. Žal. úřadu třeba přisvědčiti.
Stížnost netvrdí, že cit. výměr osp-é nemá obsah v nař. rozhodnutí citovaný, nebo že byl naříkán. Nabylo proto zvýšení pojistných příspěvků, jež bylo tehdy na sporu, právní moci. Na tuto právní moc nemá vlivu prohlášení pojišťovny — tedy strany, a to ještě prohlášení z doby před vydáním rozhodnutí úřadu — že na předpisu zvýšených příspěvků netrvá, ježto právní moc aktu úřadu správního může býti odstraněna opět jen aktem úřadu správního. Má proto úřad pravdu, že stížnost podanou dne 9. prosince 1926 do výkonu exekuce nelze považovati za pokračování řízení shora zmíněného a pravoplatně skončeného, nýbrž že třeba ji považovati za podání samostatné, za věc úřadům správním nově napadlou.
Jsou proto námitky stížnosti bezdůvodné a bylo rozhodnouti, jak shora uvedeno.

Citace:

č. 7929. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 719-721.