NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Č. 6762.

Školství: * Slovem »příjmy« v článku 7. § 17 zákona č. 541/1919 jsou zahrnuty též odměny za vyučování nepovinného předmětu na cvičné škole.
(Nález ze dne 1. října 1927 č. 19613.)
Prejudikatura: Boh. 3150 adm.
Věc: Josef Sch. v Ch. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty stran odměny za vyučování nepovinnému předmětu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výnosem z 11. října 1924 svolilo min. škol., aby ve 4. a 5. třídě cvičné školy státního ústavu učitelského v Ch. bylo zavedeno ve školním roce 1924—1925 nepovinné vyučování češtině po třech hodinách týdenních, a to v 5. třídě za vedení cvičného učitele Josefa Sch., dnešního st-le, s podmínkou, že převezme tyto hodiny v mezích učebního úvazku. Výnosem z 21. října 1925 svolilo min. škol., aby také ve školním roce 1925—26 bylo zavedeno ve 4. třídě téže cvičné školy nepovinné vyučování češtině, a to ve dvou odděleních po 3 hodinách týdenních, aby vyučování ve druhém oddělení se konalo za vedení st-le a aby mu jedna hodina byla honorována.
Koncem roku 1925 domáhal se st-l, aby mu byla opravena odměna, kterou obdržel za toto nepovinné vyučování. Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad této žádosti vzhledem k dosud platnému ustanovení nař. býv. min. vyuč. ze 4. dubna 1918 č. 38777 ex 17 (min. věstník ročník 1918 str. 99) a výnosu min. škol. ze 7. června 1919 č. 23954.
O stížnosti, vytýkající tomuto rozhodnutí nezákonnost, uvážil nss takto:
Mezi stranami není sporno, že jde o odměnu za vyučování předmětu nepovinnému, na sporu jest jedině, má-li cvičný učitel nárok na odměnu za vyučování předmětu nepovinnému i tenkráte, děje-li se toto vyučování v rámci učební povinnosti jemu předepsané, t. j. nepřekročuje-li učitelská činnost tohoto učitele i s hodinami, po které učí předmětu nepovinnému, výměru jeho předepsané povinnosti učební.
Žal. úřad založil svoje rozhodnutí na právním názoru, že ustanovení min. nař. ze 4. dubna 1918 č. 38777 ex 17 (Věstník č. 11), podle něhož cviční učitelé jsou povinni vyučovati normálně 25 hodin týdně bez nároku na zvláštní odměnu, platí v plném rozsahu a že jest tedy pro nárok na odměnu lhostejno, jde-li o předmět povinný či nepovinný. Nss nesdílí tohoto právního názoru žal. úřadu.
Podle § 17 čl. 7. zák. ze 7. října 1919 č. 541 Sb. kladou se učitelé na státních školách cvičných také co do příjmů na roven učitelům na školách obecných a občanských se stejnou zkouškou způsobilosti. Se zřetelem na toto ustanovení zákonné sluší ustanovení o odměnách za vyučování předmětům nepovinným, jež podle platných předpisů se dostávají učitelům na školách obecných a občanských, vztahovati také na učitele na státních školách cvičných, neboť i tyto odměny jsou částí příjmů těchto učitelů. Platí tedy také pro cvičné učitele ustanovení 2. odst. čl. 5. zák. ze 13. července. 1922 č. 251 Sb., podle něhož vyučování jednotlivým nepovinným předmětům se odměňuje »toliko tehdy, je—li k němu potřebí podle platných, řádů služebních zvláštní způsobilosti prokázané zkouškou a vyučující tuto zkoušku skutečně má, a to až do povinné míry vyučovací povinnosti poloviční, přes tuto míru plnou částkou odměny podle §u 9 tohoto zák. Za těchto podmínek má tedy také učitel na státní škole cvičné, tudíž také st-l, právní nárok na odměnu za vyuč. předmětu nepovinnému, i když jeho učitelská povinnost i s hodinami, po které vyučuje předmětu ne- povinnému, nepřekročuje výměru jeho předepsané povinnosti učební. V tomto směru jest tedy min. nař. ze 4. dubna 1918 č. 38777 ex 17 derogováno shora cit. zákony popřevratovými.
Nař. rozhodnutí, jež jest založeno na právním názoru, že cvičný učitel nemá nároku na zvláštní odměnu, vyučuje-li nepovinnému předmětu v rámci maximální povinnosti vyučovací, jest tudíž v rozporu se zákonem.

Citace:

č. 6762. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 262-263.