Č. 4216.
Pozemková reforma: Shledá-li stpú zkoumaje přípustnost ohlášeného prodeje dříví ze zabraného majetku lesního, že prodej ten tak, jak byl uzavřen, odporuje řádné těžbě lesní, může ve smyslu § 4 zák. o hospodaření na zabraném majetku beze všeho prohlásiti v zákonné lhůtě 14 dnů prodej onen za neplatný, a není povinen vyzvati dříve stranu, aby shledané závady v prodeji odstranila.
(Nález ze dne 10. prosince 1924 č. 21805). Věc: Jan Sch. v H. proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze o prodej dříví.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Sch-ské generální ředitelství v H. oznámilo obvodové úřadovně stpú v B., že lesní ředitelství ve V. prodalo továrně na papír v Č. slabou kulatinu smrkovou a jedlovou různých délek a středních průměrů z letní mýtby 1922 a ze zimní mýtby 1922/23 v množství, jež nelze zatím přesně zjistiti, a podotklo, že vhodná kulatina zjistí se teprve výběrem a předávkou. Spolu předložilo ředitelství podmínky, jež mezi stranami o tomto prodeji byly ujednány, a dle nichž rovněž teprve předávkou určiti se mělo množství prodaného dříví.
Obvodová úřadovna výměrem z 18. dubna 1924 prohlásila, že nebere oznámení to na vědomí, poněvadž neodpovídá předpisu § 4, odst. 1. zák. z 12. února 1920 č. 118 Sb., ježto ani neobsahuje hmotu prodané kulatiny, ani nebyl k němu připojen opis trhové smlouvy.
Odvolání, jež z tohoto vyřízení gen. řed. podalo, zamítl stpú nař. výnosem z —, při čemž v důvodech svého rozhodnutí uvedl, že sice tam, kde o prodeji uzavřena byla smlouva ústní, odpadá předložení opisu smlouvy písemné, a stačí, osvědčí-li osoba hospodařící modality smlouvy ústní, takže rozhodnutí obvodové úřadovny, jež požaduje předložení smlouvy písemné, je v tomto směru v odporu se zákonem, že však přece stížnost sama není důvodnou Předpis § 4 zák. č. 118/1920 má prý totiž za účel umožniti stpú-u, aby přezkoumal, zda hlášený prodej odpovídá těžbě lesní. K tomu cíli nutno úřadu předložiti buď opis smlouvy písemné, nebo byla-li smlouva uzavřena ústně, sděliti úřadu její obsah se všemi modalitami. Tomuto požadavku nevyhovuje podání gen. řed. neboť neobsahuje množství prodaného dříví a neuvádí, z kterých revírů dříví prodané pochází.
Tvrdí-li ředitelství, že nebylo mu možno hlasití množství prodané kulatiny, poněvadž to teprve předávkou bude zjištěno, tu prý třeba poukázati k tomu, že náleželo st-li hmotu odhadem zjistiti, a aspoň přibližně množství prodaného dříví ohlásiti. Bez tohoto oznámení není možno posouditi, zda prodej odporuje řádné těžbě, a to tím méně, když nebylo uvedeno, z kterých revírů kulatina se prodává. Ohlášení prodeje neobsahující ani přibližné množství prodaného dříví, ani odkud dříví to pochází, neodpovídá zákonu.
Proti tomuto rozhodnutí podává majitel panství stížnost k nss-u, o níž uvážil soud takto:
Předpis § 4 zák. č 118/1920 ustanovuje, že osoby hospodařící na zabraném lesním majetku jsou povinny hlásiti do 14 dnů od uzavřeného prodeje stpú-u každý prodej dříví, vyjímajíc drobný prodej místní, a připojiti k oznámení opis trhové smlouvy a prodejních podmínek a vyslovuje, že prodeje řádně neohlášené a nedoložené opisem smlouvy jsou neplatné. Stpú může pak do 14 dnů prohlásiti oznámený prodej za neplatný, odporuje-li řádné těžbě lesní neb omezuje-li právo státu, vyplývající ze zák. záborového.
V daném případě prohlásil úřad st-lem ohlášený prodej za neplatný z toho důvodu, že oznámení ředitelství ani přibližně nevyznačilo množství prodaného dříví a také neuvedlo, z kterých revírů dříví to pochází, aby bylo lze posouditi, neodporuje-li zmíněný prodej řádné těžbě lesní. Formou svou jeví se nař. rozhodnutí odmítnutím ohlášení st-lova z důvodů čistě formálních, totiž pro neúplnost tohoto hlášení, z obsahu rozhodnutí však je patrno, že úřad prohlašuje prodej za neplatný vlastně z důvodů věcných, a sice proto, že nelze se zřetelem na řádnou těžbu lesní připustiti, aby zůstal v platnosti takový prodej dříví, jenž množství prodaného dříví vůči úřadu nijak blíže nelimituje, nýbrž ponechává určení jeho teprve faktické předávce závislé úplně na libovůli stran, a těmto také přenechává bez jakékoliv ingerence úřadu volbu revírů, z nichž by dříví pro realisaci prodeje bylo dodáno.
Že by prodej dříví bez omezení stran na určité množství a určité revíry mohl míti v zápětí ohrožení řádné těžby lesní, o tom nemůže zajisté býti pochybováno, a stížnost v tom směru také žádných výtek nečiní, domnívá se však, že úřad měl dříve, než prohlásil prodej z uvedených důvodů za neplatný, poskytnouti st-li možnost, aby dodatečně prodej dříví na určité množství a patrně i na určité revíry omezil, a tím odstranil závady, které se uskutečnění prodeje v cestu staví.
V tom však nemá stížnost pravdu, neboť sezná-li stpú, že určitý prodej odporuje řádné těžbě lesní nebo právu státu ze záboru plynoucímu, pak není dle zákona povinen, aby dříve, než prohlásí prodej za neplatný, oznámil straně shledané závady a ji k odstranění jich vyzval, nýbrž může ihned postupovati dle druhého odstavce cit. předpisu. Pro opačný názor stížnosti není v zákoně žádné opory, a bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.