Čís. 4061.

Výkazy nedoplatků cenových rozdílů cukerních dle nařízení vlády ze dne 23. září 1919, čís. 519 (ze dne 23. října 1920, čís. 581 sb. z. a n.) nejsou exekučním titulem podle §u 1 čís. 13 ex. ř.
(Rozh. ze dne 15. července 1924, R I 568/24).
Soud prvé stolice povolil exekuci vnuceným zřízením zástavního práva na základě výkazu nedoplatků cenových rozdílů cukerních. Rekursní soud zamítl exekuční návrh. Důvody: Exekuci povoliti lze toliko na základě některého z exekučních titulů, uvedených v §u 1 ex. ř. V tomto případě však o žádný exekuční titul se nejedná a nelze zejména říci, že výkaz nedoplatků cenových rozdílů cukerních, na základě něhož berní úřad jménem eráru o exekuci vnuceným zřízením práva zástavního na nemovitosti dlužnice žádal, byl platebním příkazem nebo výkazem o nedoplatcích daní a poplatků, jež jsou exekučním titulem podle §u 1 čís. 13 ex. ř. Hospodaření cukrem v době poválečné upraveno bylo vládním nařízením ze dne 23. září 1919, čís. 519 sb. z. a n. a později nařízením ze dne 23. října 1920, čís. 581 sb. z. a n., dle nichž hospodaření to v tom kterém období svěřeno bylo zvláštní cukerní komisi a příslušelo jí rozhodování o všech otázkách cukerního hospodaření se týkajících jakožto samostatné osobě právnické za dozoru státního (§ 1 a 2 cit. vládního nařízení z roku 1920). Komise tato spravovala také státní přeplatkový fond a určovala výši přeplatků, jež jako cenové rozdíly fondu tomu ve smyslu §u 17 cit. vlád. nař. měly býti odvedeny. Způsob vybírání přeplatků těch ustanoviti má rovněž cukerní komise (§ 17 poslední odstavec), avšak nebylo ve sbírce zákonů a nařízení nikdy později vyhlášeno, na jakém způsobu vybírání komise se usnesla, a zejména, jak mají býti nedoplatky od neplatících účastníků vymáhány. Čsl. cukerní komise není úřadem státním, nýbrž zvláštní samostatnou korporací a, poněvadž není předpisu, který by jejím usnesením a nálezům o nedoplatcích cenových rozdílů propůjčoval možnost stejného vymáhání jako daním a poplatkům, nelze povoliti soudní exekuci na základě předloženého výkazu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody:
Pokud se stěžovatel ve příčině právní povahy čsl. komise cukerní dovolává předpisu §u 1 vládního nařízení ze dne 23. září 1919 čís. 519 sb. z. a n., přehlíží, že podle §u 28 vládního nařízení ze dne 23. října 1920, čís. 581 sb. z. a n. dnem 1. října 1920 pro celé území Československé republiky pozbylo účinnosti, ač ovšem dle §u 2 tohoto nařízení nezměnila se právní povaha komise, že je totiž právnickou osobou a dle §u 1 I. státním orgánem, obstarávajícím veškerou péči o výrobu, nerušené zásobování a řádné hospodaření cukrem. To však nemůže vyvrátiti správný názor rekursního soudu, že výkaz nedoplatků cenových rozdílů není exekučním titulem podle §u 1 čís. 13 ex. ř. Vládní nařízení neobsahuje v této příčině nijakého ustanovení, naopak ustanovuje se v něm v §u 17 poslední odstavec, že způsob vybírání přeplatků ustanoví komise a v §u 23, že náklady komise lze vymáhati politickou exekucí. Míní-li stěžovatel, že jest cukerní komise oprávněna vymáhati nedoplatky cenových rozdílů obdobně jako veřejné dávky, dotvrzuje tím jednak, že vládní nařízení neobsahuje v této příčině nijakého ustanovení, ale také přehlíží, že zvláštní zákon, jímž jest předpis §u 1 čís. 13 ex. ř., nemůže býti používán obdobně, nehledíc ani k tomu, že vládní nařízení neposkytuje opory pro mínění, že jím soukromoprávní závazky mezi cukerní komisí a jejími komitenty byly vládním nařízením sestátněny, zveřejněny a povýšeny na veřejné dávky, ostatně podle §u 1 vládního nařízení ze 26. září 1921 čís. 358 sb. z. a n. činnost cukerní komise skončila 31. říjnem 1921 a komise dnem 1. listopadu 1921 vstoupila v likvidaci.

Citace:

č. 4061. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 109-110.