NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 1

Č. 9862.

Vojenské věci: Jak má postupovati mno při rozhodování o žádostech legionářů o voj. zaopatřovací požitky vzhledem k výsledkům superarbitračního řízení?
(Nález ze dne 29. dubna 1932 č. 5219.)
Prejudikatura: Boh. A 8126/29.
Věc: Václav P. v Praze (adv. Dr. Frt. Polák z Prahy) proti ministerstvu národní obrany o nárok na zaopatřovací požitky.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Výnosem mno z 11. prosince 1925 byly st-li jako legionáři přiznány vojenské zaopatřovací požitky podle §§ 81 a 84 zák. č. 76/22 s platností od 1. března 1922 do konce prosince 1924, které současným výnosem z 11. prosince 1925 byly podle zák. č. 288/24 od 1. ledna 1925 upraveny a to do konce prosince 1926. — Po provedené superarbitraci z 9. prosince 1926, při níž superarbitrační komise učinila návrh: »Neschopen, schopnost k přiměřenému občanskému povolání snížena o 20%, službou v čsl. zahraničním vojsku pod 20%«, — rozhodlo mno výnosem z 19. března 1927, že st-l nemá dalšího nároku na vojenské zaopatřovací požitky, které mu dnem 31. prosince 1926 byly zastaveny.
Na to st-l podáním z 25. února 1929 žádal o »vojenskou lékařskou prohlídku na základě zhoršení své choroby«, a přiznání dřívější kvalifikace co do příčinné souvislosti nemoci své se službou v čsl. zahraničním vojsku. K žádosti opatřeny lékařské nálezy čsl. divisní nemocnice v Praze (oddělení pro vnitřní nemoci, chirurgického oddělení a roentgenologické laboratoře), jakož i lékařské vysvědčení šéflékaře posádkového velitelství Velké Prahy ze 14. března 1929, které potvrzovalo, že vady uvedené v nálezu interním jsou pravděpodobně v příčinné souvislosti se službou v poli a v legiích, označovalo průběh vad jako chronický stav se sklonem ku zhoršení a potvrzujíc, že výdělečná schopnost st-lova snížena (vzhledem k celkovému stavu) o 35% a zlepšení že nedá se očekávati, navrhlo zavedení superarbitračního řízení.
O žádosti rozhodlo mno nař. rozhodnutím na základě vyžádaného posudku svého zdravotnického oddělení, že »přezkoušelo nárok a neshledalo důvodů, aby svoje zamítavé rozhodnutí dané výnosem z 19. března 1927 změnilo nebo zrušilo a to v podstatě z důvodů, že z vojenského lékařského vysvědčení a lékařských nálezů k žádosti připojených jest patrno, že od poslední superarbitrace st-lovy z r. 1926 nenastala změna jeho zdravotního stavu.
Rozhoduje o stížnosti řídil se nss těmito úvahami:
Zákon č. 76/22 přiznává v § 81 příslušníkům čsl. legií, kteří se stali službou v čsl. zahraničním vojsku vojenské služby neschopnými a zároveň pozbyli nejméně 20% způsobilosti k přiměřenému občanskému — Č. 9862 —
povolání, výslužné podle ustanovení platných pro vojenské osoby z povolání (t. j. podle předpisů §§ 2 až 15 téhož zák.). Podle vl. nař. č. 186/23 »k § 81 zák.« jest nárok na výslužné podle § 81 odst. 4 cit. zák. přiznati i tehdy, jestliže porucha zdraví nebyla získána pouze službou v čsl. zahraničním vojsku, nýbrž služba tato způsobila jen zhoršení poruchy zdraví, získané již před vstupem do čsl. legií, tedy jestliže porucha zdraví byla službou v zahraničním čsl. vojsku zhoršena. Podmínky nároku třeba zjistiti podle § 5 zák. cit. a čl. 1. vl. nař. č. 199/26 superarbitračním řízením. Pro toto superarbitrační řízení platí až dosud předpisy rak.-uher. služební knihy A-42, ježto předpisy nové, o nichž se zmiňuje vl. nař. č. 186/23 »k § 5«, nebyly dosud vydány (nehledíc k modifikaci § 35 cit. služ. knihy provedené vl. nař. č. 199/26).
Podle § 7 odst. 1 a § 21 odst. 5 zmíněné služební knihy A-42 dlužno žádosti za superarbitraci a připojená lékařská vysvědčení bedlivě zkoumati a neodůvodněné žádosti ihned odmítnouti. Uvedené předpisy mají však na zřeteli zkoumání odůvodněnosti žádosti za novou superarbitraci jen po stránce formální, možno-li totiž z obsahu jejího neb z připojených dokladů (zejména z lékařského vysvědčení) usuzovati, že nastala změna skutkového podkladu dřívější superarbitrace, pokud jest rozhodným vzhledem k účelu superarbitrace nové, neboť posouzení merita věci jest předmětem nálezu a posudku superarbitrační komise (čl. 1. vl. nař. č. 199/26), resp. konečného rozhodnutí mno.
V daném případě nerozhodovalo však mno pouze o přípustnosti nové superarbitrace, nýbrž rozhodlo zamítavě o nároku na zaopatřovací požitky, »neshledalo důvody, aby své zamítavé rozhodnutí dané výnosem z 19. března 1927 změnilo nebo zrušilo«, a odůvodnilo je pouze tím, že nenastala změna zdravotního stavu st-lova od poslední superarbitrace.
Že by toto odůvodnění bylo neúplné a že se žal. úřad nemohl spokojiti poukazem na své dřívější rozhodnutí, stížnost nevytýká, namítá jen rozpor jeho odůvodnění se skutečností, kdyžtě podle vysvědčení šéflékaře posádkové nemocnice byla jeho invalidita stanovena 35%, tedy osvědčeno zhoršení zdravotního stavu. — Výtce této nelze upříti oprávnění.
Z předpisů prve citovaných (§§ 81 a 5 zák. č. 76/22, vl. nař. č. 186/23 k § 3 odst. 1, resp. nyní čl. 1. vl. nař. č. 199/26), jest nepochybně zřejmo, že podkladem rozhodnutí o nároku na přiznání vojenských zaopatřovacích požitků a pro druh těchto požitků může býti jediné nález a posudek (návrh) superarbitrační komise, tedy bez rozdílu, jde-li o rozhodnutí kladné, či zamítavé. Při tom jest mno vázáno — jak nss vyslovil již v nál. Boh. A 8126/29 — skutkovým zjištěním obsaženým v nálezu, jejž shledá-li nedostatečným nebo jinak vadným, má dáti přezkoušeti touž nebo novou superarbitrační komisí, není však vázáno návrhem (posudkem) komise.
Z toho se podává pro případ st-lův, že když mno rozhodlo o st-lově nároku na zaopatřovací požitky bez provedení nové superarbitrace, vycházejíc z předpokladu, že u st-le nenastala od poslední superarbitrace změna jeho zdravotního stavu, nemělo pro tento úsudek dostatečného podkladu ve smyslu zákona, resp. že nevyvodilo úsudek svůj cestou zákonem předepsanou a jest proto řízení onomu rozhodnutí předcházející vadné.
Vycházel-li žal. úřad při zmíněném rozhodování z názoru, že může se dovolati výsledků dřívější superarbitrace, jest tento názor mylný. Přehlíží, že po stránce formální st-l osvědčil důvodnost nové superarbitrace vysvědčením šéflékaře posádkového velitelství ze 14. března 1929, potvrzujícím pokles výdělečné schopnosti vůči stavu zjištěnému poslední superarbitrací, že věcně posouditi toto zhoršení mohla pouze opět superarbitrační komise svým posudkem a nálezem, pro které by podle § 30 lit. f) služební knihy A-42 sloužil dřívější superarbitrační akt sice za podklad, ale které nemůže nahraditi.
Vada zmíněná jest v daném případě vadou podstatnou ve smyslu § 6 zák. o ss, neboť znemožnila st-li řádnou obranu a nss-u přezkoumání nároku uplatněného.

Citace:

Nález č. 2079. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 746-748.