NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 1

Čís. 896.

Shluknutí (§ 283 tr. zák.) přestává teprve tím, že se dav rozpadne v nepatrné zlomky.
(Rozh. ze dne 30. června 1922, Kr I 537/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovaní vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Jičíně ze dne 17. února 1921, jímž byl obžalovaný podle § 259 čís. 3 tr. ř. sproštěn z obžaloby pro přečin podle §§ 283, 284 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl — mimo jiné z těchto
důvodů:
Nalézací soud má za to, že shluknutí trvalo jen až do té chvíle, kdy byl zástup dělnictva, demonstrovavšího před budovou okresní politické správy, z náměstí vytlačen, kdy náměstí bylo četnictvem vyklizeno. Důsledně lze proto i důraz, který klade nalézací soud jednak na rozsudkové zjištění, dle něhož obžalovaný přišel na náměstí později, jednak na okolnost, že žádný svědek nepotvrdil, že byl obžalovaný v zástupu, chápati pouze v ten smysl, že obžalovaný nebyl v zástupu dělnictva, pokud demonstrovalo před budovou okresní politické správy. Právní názor nalézacího soudu je zřejmě pochybený. Pojmu shluknutí ve smyslu § 283 tr. zák. odpovídá shromáždění se množství lidí, které je svou povahou s to, ohroziti veřejný klid a pořádek. O této způsobilosti zástupu dělnictva, které demonstrovalo před budovou okresní politické správy, nepochybuje ani soud nalézací. Než způsobilosti té a tedy rázu shluknutí nepozbylo ono množství nezbytně již tím, že byl zástup vytlačen z náměstí, podrželo naopak onu způsobilost a onen ráz po tak dlouho, pokud nebylo rozptýleno, pokud se nerozpadlo v nepatrné zlomky, které by již způsobilosti, rušiti veřejný klid a pořádek, nejevily. Zjištění rozsudkové, že náměstí musilo býti vyklizeno četnictvem, že zástup byl z náměstí vytlačen, neznamená proto ještě, že zástup byl tím zároveň také již rozptýlen a učiněn takto nezpůsobilým, rušiti veřejný klid a pořádek. Pokud však k tomu nedošlo, mohlo i nadále trvati také shluknutí a důsledně dlužno pak i o obžalovaném říci, že se způsobem, zjištěným v rozsudku, zachoval při shluknutí. Rozsudek, vycházeje z onoho právně mylného názoru opačného, arci se otázkou, zda shluknutí v právě naznačeném, jedině správném pojetí trvalo také ještě v době, kdy byl obžalovaný úředníky vyzýván, aby odešel, vůbec neobírá, nezjišťuje proto způsobem, jakoukoli pochybnost vylučujícím, nenacházel-li se obžalovaný také tehdy v zástupu, nevylučuje zejména, že tomu tak ve skutečnosti bylo. Rozsudkovému zjištění, dle něhož se obžalovaný shluknutí vůbec nesúčastnil, nelze v tom směru přikládati významu, jelikož lze právem za to míti, že i ono spočívá, na onom právně mylném chápání pojmu shluknutí soudem nalézacím. Naproti tomu dovozuje zmateční stížnost nikoli nepřípadně, že obžalovaný již slovným zněním svého výroku, zjištěného rozsudkem, projevil svou příslušnost k zástupu demonstrujícího dělnictva.

Citace:

č. 896. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 360-361.